Amistad

Prvních patnáct minut je skvostných (Janusz Kaminski opět válí), pak už jsem pociťoval nemalý sešup dolů!! O ceně lidské svobody a důstojnosti vypráví Steven Spielberg v dalším ze svých „dospělých“ filmů. Útočí však nečekaně na komfort, který dosud ctil – na divákovo pohodlí. Příběh jižanských plantážníků je totiž další vznešená upovídaná záležitost, které chybí ten správný vítr do plachet. V mistrově filmografii odškrtnuto, ale tím to končí.. (05.03.2013)

Veľmi dobre sa na to pozerá, je to výborne natočené, nuž Spielberg sa nezaprie. S obsahovou stránkou to však bolo slabšie, samé siahodlhé politické tlachy s minimálnymi prestávkami ma skoro privádzali do zúfalstva, ešte šťastie, že sa medzi nimi sem-tam vyskytla pekná myšlienka alebo silnejšia scéna. Najlepší boli černoškovia keď svojským rozumom spoznávali okolitý svet za mrežami, ich poznámky (napr. na modliacich sa ľudí) boli zábavné a často i trefné. No ale keby tak vedeli čo ich čaká.... nuž otrokárstvo, to bola hrozná vec. 70/100 (19.08.2016)

Amistad je samozřejmě ukázkou režijní suverenity Stevena Spielberga, ale problém může být v tom, že nenavozuje typický zážitek z jeho filmů. Je o něco chladnější, i když rozhodně vypráví zajímavý příběh. Nebudu dávat tři hvězdičky nebo i míň jenom proto, že Spielberg obvykle točí jiné (a občas lepší) filmy. (21.05.2003)

Film jako lekce dějepisu, film jako dobrý skutek, film jako omluva (v užším významu Spielbergova omluva Afroameričanům, které urazily některé scény Purpurové barvy, v širším omluva bílého muže utlačovaným černochům). Každopádně film, který hledí hlavně na to, aby dějinné události odvyprávěl hladce, ne na to, aby byla fakta podána s maximální věrnosti historické skutečnosti, případně se snahou diváka vyvést z míry (a tím přimět k vážnějšímu zamyšlení). Velmi animální, na Spielberga nezvykle krvavý prolog je jedinou trochu nepříjemnou sekvencí filmu, na který se jinak vzhledem k tématu dívá až příliš lehko. Následující minuty jsou naplněny vysvětlováním a „zlidšťováním“ sugestivních, záměrně nesrozumitelných úvodních minut. Cizí je pomalu tlačeno do roviny familiárního, odstraňují se jazykové i kulturní bariéry. Neřeší se jenom právo otroků spáchat podobný čin (všechny argumenty vzhledem k jednostranně pohoršené perspektivě vyznívají pro ně). Současně se hledají paralely mezi kulturou otroků a křesťanstvím, kterému Afričané musí, aby byli alespoň částečně akceptováni odlišnou společností, porozumět. Jako kdyby šlo o první (a tedy nezbytný) krok k pozdější integraci a emancipaci černošského obyvatelstva. Jakkoli se Spielberg snaží respektovat hledisko Afričanů a „odobjektivizovat“ je alespoň (povrchním) zohledněním jejich kulturní historie, mnohem více prostoru dostávají lidé hovořící plynně anglicky, jejichž cíl vyznívá jako úsilí civilizovat divochy, zbavit je strachu z neznámého. Třeba i zneužitím (alternativním výkladem) příběhu všech příběhů, příběhu Bible. Otázka, kdo má nárok psát příběh lidstva, je jednou z mnoha, kterou ambiciózně rozvětvený film klade. Problémem Amistadu je, že by chtěl sugestivně vylíčit osud skupiny otroků, objevit pro dějepisem netknutého diváka otrokářství (stejně jako pro něj Schindlerův seznam objevil Holocaust), obhájit význam křesťanství a demokracie (tedy dvou ideologií, které otrokářství umožnily) a humanisticky upozornit na rovnost všech lidských bytostí. Jeho ideologické cíle se spíše vylučují, než aby se prolínaly a doplňovaly, což nic nemění na faktu, že na základní, emocionální rovině funguje film díky Spielbergově vypravěčské zručnosti a citu pro obrazovou zkratku výtečně. Byť bychom mohli mít další výtky k extrémní doslovnosti, k mnoha známým hercům, kteří odvádějí pozornost od zápletky, nebo k nevhodným komediálním vsuvkám na téma střetu dvou odlišných kultur, vhodným spíše do buddy movie. Emocionální sílu některých výtečných scén, například Hopkinsova oscarového projevu před Nejvyšším soudem, ale nic z toho neoslabuje. 75% Zajímavé komentáře: agathon, Elyssea, tomtomtoma (13.03.2016)

Tenhle pokus o historický přepis skutečných událostí působí docela monumentálním dojmem, ale zase tak pevné základy při bližším ohledání nemá. Některé scény jsou natočeny skutečně působivě (i díky skvělé práci s kamerou), ale většina filmu je tak nějak plochá a nevýrazná, jako by Spielberg nemohl chytit tu správnou formu a nedokázal vdechnout svému dílu kouzlo, které předtím vdechl spoustě jiných filmů. (19.07.2002)