Neboj sa, zlatko

Nefunguje to ani jako zajímavě zkonstruovaný fikční svět, ani jako Twilight Zone anekdota, ani jako alegorie. V ničem to vyloženě neselhává a tenhle typ filmů obecně mám rád, proto se vyškrábu k nadprůměrnému hodnocení, ale jinak hlavně asi teda zklamání. Olivii Wilde bych za to neplivnul do obličeje, ale ani moc nezatleskal teda. (20.09.2022)

Dříve nadmíru rozkokošná Olifka, která si dle životopisu prý „pro herecké účely“ velmi yntelygentňě až k popukání změnila jméno z Cockburn na Wilde, a ani tak neskončila v pornu, pomalu ale jistě odkvétá do zatuchlé, afektované plastické instatrhaviny a patrně ze zoufalství zjevně přehodnotila i své seksuální preference na anál a připínací dilda. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že vyměnila poměrně mužného, vtipného, inteligentního sympaťáka a solidního herce Jasoně Sudeikise za slizkou až odpornou, prkennou, pozérskou, neumětelskou Barbínu, vypatlanou hlásnou troubu kokotporátní pohlavní apokalypsy, prvotřídního komerčního debila, nefachčenka, pozornostní kurvičku a v neposlední řadě nuzného reproduktora furtdokolových, lacině přitroublých a kulturně degenerativních kolotočářských cajdáků chlapeckých homoqartet - Jindřicha Styly. Jsem toho názoru, že to asociálními sítěmi a neomarxistickými vytřiprdelníky vyhajpované rádoby popkulturní hovado rozhodně nemá ve filmech s opravdovými herci co dělat a je satanžel obsazován jen z důvodů pseudopopularity mezi nevkusnými bukanýry a pohlavně dezorientovanými, vyrachtanými čtrnáctkami. Olifku ale asi momentálně bolí prdel natolik, že zaslepeně přehlíží, jak jí ten nebinární psychoseksuál kurví film a jak už jen svou přítomností, natož výkony, bytostně uráží všechny ty skutečné herce. Z pohledu filmových análů to ale patrně až tolik bolet nebude, neboť se qalitativně jedná o sice režijně solidní, kulisně vyňuňaný a posh-evně vybarvičkovaný, ovšem veskrze nudný, logicky obskurní a sterilně instantní plagiát, který bych pro účely tohoto zvratku, jak jinak než výstižně, nazval Stepfordský matrix. Instantní plagiát, během jehož sledování tak zůstalo jedinou potěchou leštění soupravy před vjezdem do metra při pohledu na čím dál tím jedlejší slečnu Puchovou, Pukovou, Pjúkovou, … nebo jaxe to vlastně správně čte. Každopádně ustálená pražská fráze „Potřebuju skočit na Florenc“ tu nabývá zcela nových významů. (31.10.2022)

Najprv som sa na film tešil a po zahraničnej kritike som, priznám sa, dostal trochu strach. Pozretie som preto pár mesiacov odkladal, ale ako sa ukázalo, nebolo to opodstatnené. Nie je to žiaden zázrak, ale rozhodne ani sklamanie. Nechýba tomu správne sektárske dusno, Florence Pugh je ako vždy super, Chris Pine podobne skvelý a Harry Styles vôbec neurazil. Koncept sveta mimo svet však mohol byť prepracovanejší. Mal v sebe viacero dier, ktoré by bolo vhodné zaplniť. Ocenil by som aj jemne hutnejšie budovanie napätia a možno trochu hororového strachu. Inak fajn a zaslúžených 7/10. (01.12.2022)

Vykradená hromádka civilních žánrových povídek, která klame tělem až do té míry, že odmítá odpovídat na vlastní otázky. V první třetině se objevuje tolik slepých uliček a nikam nevedoucích vějiček, že jsem do poslední vteřiny nechtěl věřit, že chce Olivia Wilde celý svět postavit na jediném zvratu. Hodnocení se tak z větší části opírá o božský talent Florence Pugh, která jen zvýšeným hlasem nebo lehkou grimasou zadupává planě křičícího Stylese nebo rozšafného Pineho do země. Režie nebo vizuál jsou až neoprávněně sebevědomé, což několik zbytečných linek v konečném dojmu umaže, ale ty nejviditelnější (letadlo, zemětřesení) ignorovat nelze. 50% (04.05.2023)

Olivia Wilde v sobě probudila zajímavé režisérské střevo. To nic, drahá je originální psychologický thriller, kterému celý průběh nerozumíte, abyste na konci prozřeli. Nebo také ne. To je na každém z Vás. Nicméně Florence Pugh je tu opět fantastická a Harry Styles mě přesvědčil, že umí hrát. Za mě tedy docela dost zjištění na jeden film. (20.11.2022)