Vítr v kapse

Jeden z prvých celovečerákov Lukáša Vaculíka , Sagvana Tofiho a Jaroslava Soukupa. Dá sa povedať, že aj celkom úspešný debut.Táto trojica natočila spolu ešte pár ďalších filmov, ktoré tiež za Vítrom v kapse nezaostávajú. Príčinou aj krátkej stopáže filmu má i celkom riedky dej a jednoduchý príbeh. Dlhšie som uvažoval, či dám 3 alebo 4* , avšak české filmy 70. a 80. rokov môžem a dramatické vyvrcholenie filmu spolu s hudbou Michala Davida ma priklonilo k 4* hodnoteniu. (12.12.2007)

Věrný pomník své doby, vytesat do kamene a určitě někde zachovat ve své filmotéce pro příští generace. Lukáš a Sagvan nastupují po maturitě do Škodovky, těch pařbiček tady zase nějak moc není, protože nejsou peníze a tak se tady řeší spíše sny, nedobrovolný odchod na vojnu, zamilovanost a flinkání v práci. Komedií bych tohle určitě nenazýval. Konec bere dech a přesto že je život někdy na levačku, žít se prostě musí dál! 75% (06.06.2017)

Poměrně zdařilý film o socialistické mládeži a jejího zapojení do pracovního budovatelského procesu. V rámci možností doby a normalizační cenzury hlavní hrdinové rebelují a ponaučení na konci není ani příliš okatě demagogické, naopak nabízí konec k zamyšlení. Rozhodně zábavný, i když smutný film z té doby a o té době, zapadající do škatulky "ze života". Nedivím se, že mnozí dělničtí kádrové volají po návratu doby, kdy v továrně bylo náplní práce přemýšlení, co vlastně budou dělat a jak to navléci, aby si při tom stihli vyřídit i domácí práce. (06.12.2015)

Rebelové v mezích zákona. Dnešní optikou je to slabota, ale pokud se vcítíme(nebo zavzpomínáme) do tehdejší doby a nálady, pak je to velmi příjemný film o rebelujících postpuberťácích, kteří si hledají svoje místo ve společnosti. Sní o dálavách, láskách, páchají revoluce lusknutím prstu. A nechtějí si připustit, že skončí v šedém průměru, uprostřed davu. A muziku k téhle atmosféře Michal David uměl, ať si si říká kdo chce co chce. (09.11.2012)

Ze Soukupových filmů o mladých a pro mladé je tenhle kousek ještě nejlepší, byť už tady je znát, kam režisér neodvratně směřoval. Na druhou stranu, 80. léta jsou ve snímku zachycena slušně a dokonce můžu říct, že řada konkrétních scén z prostředí fabriky, kde jsem mimochodem začínal na stejné pozici jako filmoví hrdinové, se dokonale shoduje s mými zážitky a vzpomínkami. Patří k nim i scéna z hlasování na odborářské schůzi, kde se Vaculík s Tofim ocitli v roli kverulantů nebo zážitky s drobnými zlodějinami v jejich okolí. Celkový dojem: 50 %. (20.06.2006)