Purpurový dážď

Purpurový déšť je semiautobiografický polokoncertní film z éry ananasových vlasů a androgynních mužů, koncert obsedantně sledovatelný i když zbytek filmu se utápí v podprůměrnosti a nesoudržnosti. Prince je herecké dřevo, dějová linka je tak agresivně hloupá, že skoro přebíjí hudbu z filmu. Ta ale zůstává i dnes progresivní a Prince je stále na špičce žebříčků nejvýznamnějších popových umělců. (18.10.2020)

Tak som to nakoniec po takmer 40 rokoch vzhliadol a aj keď som sa obával, že pôjde o odpad, nakoľko ani Prince a ani štýl jeho hudby nie je práve 'my cup of tea', nakoniec som sa celkom bavil. Je pravda, že príbeh, resp. zápletku by načmáralo lepšie 5-ročné dieťa s obrnou, ale za ten výlet do sweet 80s, kde som prežíval svoju pubertu, za to pripomenutie tej atmosféry, dievčenských trvalých, pásikových kravát a bielych ponožiek... to stálo za to... Film je tak stupídne naivný a sladko dementný, až ma to na moje prekvapenie bavilo. Ako spieva Prince v jednej zo svojich piesní v závere filmu: -"Nie som žena, nie som muž, som niečo, čo nemôžeš nikdy pochopiť" a ja som mu skrátka toto jeho vyznanie uveril a zožral aj s navijákom. Malý, na opätkoch poskakujúci transgender s namalovaným a afektovaným kukučom ma ale práve všetkým týmto celkom bavil a o to pri pozeraní filmu ide najvác no né? Preto dávam 3*. Samozrejme o filmových kvalitách sa tu vôbec nedá hovoriť. Keby sme sa na to pozerali z tohoto uhla, je to čistý odpad. (17.11.2021)

Když se hudební hvězda rozhodne natočit film, dopadá to všelijak, ale většinou špatně. Sláva je navíc notně nevěrná společnice (a v hudbě to platí dvojnásob), takže po dnes obdivovaném zpěvákovi zanedlouho nemusí mňouknout ani chcíplá kočka pod jabloní. A tak je to i s Princem. Celé vaše přijetí dvacet let starého Purpurového deště je totiž závislé nejen na vztahu k němu, ale především k jeho hudbě, protože jen a jen o ní to vlastně celé je... Primitivní příběh o tom, kterak se neúspěšný a sobecký zpěvák Kid vyrovnává se svým životem a neustále řeší problémy s rodiči, skupinou, milostnými avantýrami a zaměstnavatelem, snad ani nikdo nemohl myslet vážně. Ve skutečnosti je to jen chabá vata mezi záznamy Princových koncertů, dlouhými záběry na Prince ujíždějícího na motorce nebo neustále se opakujícími jízdami kamery uličkou mezi podiem a šatnou, kudy hrdina každou chvíli v různých stavech prochází. Výsledkem je prázdný film bez jakýchkoliv skutečných emocí, v němž herci přehrávají, hrdina snad vůbec nehraje a celé se to snaží hrát na umění, takže většina záběrů je protáhnutá přes spoustu tmavých filtrů. Princovi fanoušci si mohou možná přijít na své, ale tím já jsem nikdy nebyl, nebudu... a ani s tím nehodlám začínat. (20.02.2005)

Keby som prirovnal Purple rain k domácej produkcii, prvá by ma napadla Rabaka. Tiež sústredené LEN na hudbu a jej kvalitu, pritom propagujúce daného autora. Avšak v tomto prípade je to doplnené o familiárnu drámu a situácie, ktorými sa potĺka mladý človek. Táto fáza je suverénne najslabšia. To musí stáť enormné množstvo odvahy nalepiť sa na obrazovku a dumať nad prípadnou blamážou. Radšej si pustite Princea, ako by sa vám týmto bol znechutil. (25.07.2015)

fiktivni promo-pseudo-zivotopis purple rain vynesl prince v polovine osmdesatek na samotny vrchol, v jeden moment se dostal na no°1 s filmem, "soundtrackem" i singlem zaroven, coz se nikdy predtim ani potom nikomu nepodarilo. v denicku si tak odskrtl polozku "polozit showbiz na lopatky" a zacal se venovat alternativnejsim projektum, ktere ho v konecnem dusledku dovedly do konfliktu s vydavateli a zmene umeleckeho jmena. prince je samozdrejme demi god, mam ho moc rad, nicmene film purple rain je rozhodne nejslabsi clanek vyse zmineneho triumviratu. naivni dej a podprumerne herecke-vykony-a-vsechno-kolem sice doplnuji misty opravdu impresivni hudebni intermezza (i would die 4 U), samotny film je ale ve finale pouze prumer. pro fanousky. pro ostatni ztrata casu. (20.03.2007)