Purpurový dážď

Tak to vypadá, když banda hudebníků natočí film. Dokud zpívají a tančí, tak je to paráda, ale běda, když opustí pódium. Příběh je dramatická slátanina o ničem, o 'hereckých' výkonech je lepší pomlčet, dialogy tahají za uši.  Ale docela mě to bavilo, vzhledem k tomu, že většina filmu je záznam koncertu. Scénář odpad, soundtrack 100%. (29.10.2023)

Purple Rain je muzikál, a nejspíš jen na jako takový se lze na něj dívat nebo ho posuzovat. Tehdejší vlna Prince funku mě příliš nenazvedla (nejspíš z obavy, že to bude "něco jako Michael Jackson"). Nyní s delší časovou prodlevou (divím se, jak je již dlouhá) se mi Princovy písničky a jejich interpretace (nevím co víc) líbily. Hluchá místa a nesourodosti filmu jsem bral jako místa oddechu a uvolněnosti mezi nimi. Pozn.: Princ je nadán přirozenými tanečními/baletními schopnostmi, aniž by měl tušení, že by se třeba mohl stát sólistou Královského baletu v Londýně (viz film Tanečník (2016). (08.04.2019)

Když se hudební hvězda rozhodne natočit film, dopadá to všelijak, ale většinou špatně. Sláva je navíc notně nevěrná společnice (a v hudbě to platí dvojnásob), takže po dnes obdivovaném zpěvákovi zanedlouho nemusí mňouknout ani chcíplá kočka pod jabloní. A tak je to i s Princem. Celé vaše přijetí dvacet let starého Purpurového deště je totiž závislé nejen na vztahu k němu, ale především k jeho hudbě, protože jen a jen o ní to vlastně celé je... Primitivní příběh o tom, kterak se neúspěšný a sobecký zpěvák Kid vyrovnává se svým životem a neustále řeší problémy s rodiči, skupinou, milostnými avantýrami a zaměstnavatelem, snad ani nikdo nemohl myslet vážně. Ve skutečnosti je to jen chabá vata mezi záznamy Princových koncertů, dlouhými záběry na Prince ujíždějícího na motorce nebo neustále se opakujícími jízdami kamery uličkou mezi podiem a šatnou, kudy hrdina každou chvíli v různých stavech prochází. Výsledkem je prázdný film bez jakýchkoliv skutečných emocí, v němž herci přehrávají, hrdina snad vůbec nehraje a celé se to snaží hrát na umění, takže většina záběrů je protáhnutá přes spoustu tmavých filtrů. Princovi fanoušci si mohou možná přijít na své, ale tím já jsem nikdy nebyl, nebudu... a ani s tím nehodlám začínat. (20.02.2005)

Dosyta si tu užijete třeba tehdejší pódiovou choreografii, oblečení a líčení. Je tu i hodně hudby, kterou nahráli muzikanti od boha. Jako dokument doby si Purple rain hvězdičku určitě zaslouží. Ale jako film je to absolutní slabota a nestojí za řeč. Nicméně aspoň jedna replika mi utkvěla. Majitel hudebního podniku říká princovi něco ve smyslu: "Tý tvojí hudbě už kromě Tebe nikdo nerozumí." To byla prorocká věta, platná pro mnohé budoucí počiny Prince, Symbola a Umělce, dříve známého jako Prince:) (07.04.2019)

Tak to nejdůležitější jsme se už dozvěděli od kolegy tady nahoře: Douglase, že Princovým fanouškem nikdy NEBUDE, NENÍ, a ANI S TÍM NEHODLÁ ZAČÍNAT. Mno, jak už jsem psal jinde, Prince byl hlavně performer, a vynikající multiinstrumentalista, jako herec stál povětšinou za hovno. I tak je Purple rain pořád ten nejlepší snímek, co má (což asi hodně vypovídá :)). Nesouhlasím níže s Douglasem Kokšem, že je to s Princem tak jak píše, že Prince by byl vyhaslá hvězda, nebo One Hit Wonder, nebo nevím, jak to p. Kokš myslel. Chápu, že bylo zapotřebí použít nějaký vtipný přirovnání, ale tady se střelil do vlastní nohy. Ale chápu, to že o něčem ví člověk úplné hovno, mu ještě nebere právo se k tomu vyjadřovat. Souhlasím s příběhem coby vesměs vatou mezi jednotlivými hudebními pasážemi. Ale tak to u Princeových filmů prostě bylo dycky. A jasný, že to asi bude především pro fanoušky, co jste Vy, chytrá hlavo, vlastně čekal? Když tak rád přirovnání, přijde mi to, jak si pustit telenovelu a pak celou dobu pitchovat na formát telenovely, co že to je vlastně za sra*ku. Nejsem tedy takový odborník jako Radomír D. Kokš, takže ze své skromné pozice budu hodnotit po pocitové stránce, což znamená hudba 5*****, film 2-3*** , tedy finální 4**** (12.04.2020)