Šest v tom

Pokud bych mohl něčemu dát hvězdiček víc než maximálně možných pět, byl by to právě tenhle seriál. A proč? Vždyť to musí být jen další komediální počin o partě mladých lidí - jenže dejte slovo komediální do uvozovek, přidejte dramatické momenty, pak připočtěte skvěle napsané postavy a vynásobte jedinečnou atmosférou. Jako výsledek nedostanete nic menšího než ŽIVOT. Život s chvílemi plnými radosti, lásky, klidu a naděje, ale i s chvílemi totálního zmaru, nejistoty, podvodů a pláče. Prostě se vším, co k němu patří. Na závěr bych chtěl říct jen dvě věci - poslední záběr "Šesti v tom" ve mně vyvolal mnohem větší pocit prázdna a smutku než Chandlerova závěrečná věta v "Přátelích", a ač nemám tyhle fráze rád, musím přiznat, že Rachel, Adam, Pete, Jenny, Karen a David mají už navždy místo v mém srdci. Takže pokud to někdo ještě nepochopil - "Šest v tom" patří bez jakýchkoliv pochyb mezi ty největší skvosty televizní obrazovky. (19.10.2005)

Říct, že mě v době své české premiéry, tedy na podzim roku 2001, seriál příliš neuchvátil, by bylo nepřesné. On mě pouze zaskočil nepřipraveného v době, kdy ke mně vztahová a životní dramata víc mluvila z jiných subžánrů, ať už nadpřirozených nebo teenagerovských. A do toho tehdy skočila britská nonšalantnost, suchý humor, parta elegantně i živočišně zahraných holek a fotbal obdivujících chlapíků. Nějakou dobu mi to trvalo, ale i v době vlastní nevyzpytatelné puberty jsem mezi nimi tušil životní pravdy, zdrcující zvraty hned od prvních epizod mi nedávaly spát a jakkoli jsem měl ze zúčastněných nejraději Adama, fascinovala mě ta dynamika zdánlivě nesourodé party, která je nejsilnější právě v těžkých chvílích. Jakkoli to bude znít suchopárně, čím jsem starší, tím mi seriál přijde opravdovější a lepší, takže jsem měl o to větší radost, když se i přes původní (jakkoli tíživou) uzavřenost vrátil po třinácti letech na britské obrazovky. Ve vlně nezvaných revivalů měl takový návrat smysl, protože zatímco na přelomu tisíciletí byla ústřední šestice v partnerských rozhodnutích razantnější, na prahu padesátky jsou klidnější, přemýšlivější a mají znatelně odžito. A snad právě protože jsem ve věku, ve kterém hlavní postavy byly v původních sériích, přijde mi, jak kdyby mi šly ze svých pozic zase pár let naproti. Vzhledem k tomu, že se tichý a nečekaný comeback dočkal diváckého úspěchu a s tím pak i čtyř sezón, došlo dokonce k nezvyklému úkazu, kdy se dění od šesté do deváté řady rovná téměř samostatnému seriálu, jakkoli je se vzpomínkami na staré časy samozřejmě mnohem silnější. (20.03.2019)

Na tenhle seriál jsem se díval jako malý (no, těch 12-13 let ještě není moc) spolu s rodiči. Vzpomínám si, že jsem se u seriálu dobře bavil, ale pravděpodobně mi tenkrát uniklo spousta skrytých narážek a významu některých pasáží, které prostě dítě tak dobře nestráví. I tak to byla kvalitní zábava na několik večerů, ale pamatuju si, že mě mrzelo, jak se osudy jednotlivých postav nakonec zamotaly a "took a downward spin". Svět dospěláků není holt jen krásná pohádka. (19.01.2011)

Výborný bristký seriál o "cetiletých" anglánech. Bohužel poslední díly byly spíš jakási telenovela, kde snad každej z hlavních hrdinů svýmu partnerovi (nebo i manželovi) zahnul, nebo minimálně chtěl zahnout, takže ta poetika a humor se začínaly vytrácet... Ale stále velmi pohodový a svěží seriál. (8/10) (21.06.2006)

Konečně seriál, který je SKUTEČNĚ ze života, nezobrazuje žádné mladé, bohaté, úspěšné a krásné lidi (tedy v rámci možností, Helen Baxendale je krásná), nýbrž skutečně "pouze" průměrné páry středního věku s obyčejnými životy, jaké můžeme zažít i my. Co však ale není průměrné je provedení, tedy prezentace těchto životů, něco tak pravdivého, milého a sympatického se jen tak nevidí... Zpočátku hodně vtipný, ke konci zase hořký a silně emotivní (předposlední díl mě fakt dostal), ale vždy skvělý! 9/10 (21.02.2008)