Réžia:
Jaroslav SoukupScenár:
Miroslav VaicKamera:
Richard ValentaHudba:
Zdeněk BartákHrajú:
Ladislav Mrkvička, Pavel Zedníček, Josef Větrovec, Gabriela Osvaldová, Jiří Tomek, Jiří Kodeš, Karel Hlušička, Ferdinand Krůta, Milan Klásek, Jan Teplý st. (viac)Obsahy(1)
V hlavním dostihu nedělního odpoledne zvítězí v Chuchli kůň Titan s jezdcem Pečenkou, žokej Sochor je jako obyčejně poslední. Trenér Janoušek druhý den Sochorovi vyčítá, že ze staré slávy žít nemůže. Sochor je přesvědčený, že k tomu, aby byl znovu v čele, mu schází dobrý kůň. Těch je ale málo Sochor běhá, aby snížil váhu, zatímco jeho kamarád, úspěšný Pečenka, se cpe buchtami s koněm, jako je Titan, si je jistý. V dalším nedělním dostihu je opět favoritem Titan s Pečenkou, ale oba se při pádu zraní. Přichází přítelkyně jejich známého herce, ke kterému chodí oba na mejdany, zeptat se na Pečenkovo zdraví, a zůstává přes noc se Sochorem. Tomu láska k ní vlije novou chuť do života a druhý den jde za trenérem, potlačí svou hrdost a vznětlivost a požádá ho, aby mu svěřil do péče zraněného Titana. Kůň se vyléčí a Sochor s ním začíná trénovat. Po čase mu ředitel nabídne, aby s Titanem trénoval na Velkou pardubidckou v příštím roce. Pak se vrací Pečenka z lázní Sochor mu o ředitelově nabídce nestačil říct, když si uvědomí, že s jeho návratem ztrácí Helenu. Zakrátko se oba bývalí přátelé dostávají do sporu o Titana
Děj filmu se odehrává v prostředí mezinárodně proslulé Velké pardubické steeplechase, přičemž představitelé hlavních rolí se jezdeckému sportu věnovali i mimo natáčení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (46)
Opět se potvrdilo, že dnes zatracovaný režisér Jaroslav Soukup točil na začátku 80. let filmy na slušné úrovni. Nejedná se o žádný výrazně ambiciózní kousek, ale o velmi jednoduchý film, založený na osvědčené kombinaci sportovního zápolení a psychologicko-vztahového dramatu mezi třemi hlavními postavami. Dostih vyniká především vykreslením samotného prostředí a to jak prostorově, tak pocitově a vzniká tak jakási příjemná kontinuita těchto prvků, která tak často chybí v současných českých filmech, jež se většinou vyznačují značnou roztříštěností - a to mimo jiné i žánrovou. Dostih se nesnaží být něčím víc, než pouze dramatem se sportovní tematikou, ale to co dělá, dělá dobře. Celkovému pozitivnímu dojmu napomáhá také výborný výkon Ladislava Mrkvičky v roli žokeje Sochora, sužovaného zdravotními problémy a docela čistě napsaný scénář bez zbytečných dějových odboček. ()
Štvanie koní na dostihoch pre mňa postráda akékoľvek čaro, ale mám rád pohľady do skoro akéhokoľvek zákulisia, takže v tomto ohľade som si to celkom užil. Hlavní hrdinovia sú dvaja džokejskí kolegovia a kamaráti Mrkvička a Zedníček, ktorí spolu bývajú, trénujú, pijú, bijú sa, ničia si zdravie a preberajú si navzájom frajerky aj kone. Zlomovým momentom je možnosť úspechu za každú cenu, nechýba korupcia a podrazníctvo veľkého kalibru. Atmosféra je tentoraz jesenná a zablatená, smiech je väčšinou podmienený alkoholom, príbeh neveselý a happyend nehrozí. Slušné, ale nijako extra výnimočné, za tri panáky od zlosti pri sledovaní gólov, bodov a sekúnd. ()
Skvělý film, který nemá s Dobrou Vodou vůbec nic společného. Tady se řeší především vztah dvou žokejů a jejich snahu se prosadit. V Dobré Vodě je to o něčem úplně jiném a že jsou v obou koně a hraje tam Mrkvička nebo třeba Větrovec je vedlejší. Film osloví i dnes, nakonec téma je nadčasové, překvapujeme mě, že i tenhle film natočil jako režisér Jaroslav Soukup. Byl precizní, uměl si vybrat správné herce a dokázal ukázat prostředí. Jak to profesní, tak to všeobecné. Tady onu zanedbanost a šedivost osmdesátých let. To, že Soukup nechytil po roce 1989 správný vítr a točil věci, na které se nedá koukat, protože nezvládl filmový "marketing" je věc jedna, druhá je, že natočil celou řadu kvalitních filmů, které poněkud zapadly (Třeba skvělý Záchvěv strachu). A tou třetí je, že nejznámější z oné pozdně komunistické éry byly Diskopříběhy a filmy s Vaculíkem a Tofim, přičemž třeba Vítre v kapse nebo Láska z pasáže jsou rovněž velmi dobře ukázaným obrazem doby. A když budeme nadávat na Maixnery a Dagmary, ruku na srdce - co dokázal po oné tzv. sametové revoluci natočit onen do konce oslavovaný a prosazovaný (i finančně) Menzl? Už Konec starých časů nebyl nic moc a následuje řada menších (Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, Obsluhoval jsem anglického krále) nebo větších (havlovština Žebrácká opera) propadáků až po samé dno - Donšajny. Vsadím se, že s prostředky, které měl Menzel k dispozici by Soukup dokázal naložit stejně dobře, ne-li lépe. A to jsem vynechal odpustkovou prorežimní sračku Kdo hledá zlaté dno. A proti tomu jsou všechny Dagmary a Maixnerové jenom nevinné sračky. ()
Sportovní filmová verze Dobré vody, kde je první půhodinka o ničem, ale pak to chytne zajímavou až napínavou zápletku střetu dvou kámošů žokejů kde hlavní roli má Mrkvička. Tenhle film jsem si zapamatoval z rozhovoru s G.Osvaldovou, která popisovala scénu, kdy Soukup nařídil aby se svlékla, vlezla do postele a za ní Zedníček - natočili scénu milostnou, Zedníček vylezl a šel na řadu Mrkvička. Zábavná historka z natáčení. Dám tři hvězdy za koně, ale ten konec mne nenadchnul. ()
Mám rád Zedníčka i Mrkvičku a film poměrně dobře vystihuje prostředí dostihů. Poněkud nechápu to, že zde několik hodnotitelů srovnává tento film s Dobrou vodou. Jediné, co má tento film s tím seriálem společné jsou koně a Mrkvička. Řeší se tady zcela jiné problémy a je to o řád lepší. Herecky je to také velmi dobře obsazené i když Osvaldová mi jako moc velká sexbomba nepřišla ani mladá. Takže za mne 80 %. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (12)
- Pečenka (Pavel Zedníček) po odebrání licence pracuje v Plzeňské restauraci na adrese Hájkova 1165 na Žižkově. (sator)
- Vyprodaný film, na který se snažili dostat Sochor (Ladislav Mrkvička) a Pečenka (Pavel Zedníček), byl Sindibád a Tygří oči (1977). (sator)
- Hospoda, kam chodí Sochor (Ladislav Mrkvička) a Pečenka (Pavel Zedníček), je Restaurace U Labutě na adrese Bieblova 1047/6 Smíchov. Provozovna již neexistuje. (sator)
Reklama