Divoká srdce

Povedená historická záležitost, kde je hlavní motiv souboj na pistole, včetně řádné, čestné průpravy podle náležitých pravidel a minimálně v první povídce (o Puškinovi), kde se proplétá realita a jedno Puškinových děl, je to velmi, ale velmi povedené a mající náležitou atmosféru (která mi několikrát připomněla starší Supeře aka Duellists od Ridleyho Scotta) a k tomu je to podpořeno velmi slušnými výkony a démonickým pohledem oknírovaného Jiřího Bartošky. Neskutečně povedené a samo o sobě by to stálo za pět hvězd. Druhá povídka je bohužel slabší, věnuje se zlehka života Gicacoma Casanovy a onen souboj je tam jen tak mimochodem a mnohem víc se děj soustředí na pár výstřižků z Casanovova života a jediné, na čem to stojí, je pár odhalených prsou (technicky vzato nikoliv pár, alébrž několik párů) a hlavně Boris Rösner, který si uhraje svoje i když holí hrozí nebohému pávu. (24.10.2017)

Pokud si odmyslíme Soukupa jako otce normalizačního filmu pro teenagery, můžeme v jeho filmografii najít celou řadu zajímavých prací. Soukup se dokázal vkusně popasovat s Arbesem, Puškinem i Casanovou. A to věru není málo. Líbil by se mi původní nápad realizovat volný cyklus historických soubojů (na způsob Slavných historek zbojnických), ale i pouhé dvě povídky spojené v Divoká srdce jsou velmi dobré. Pro diváka, který si v Puškinovi pravidelně nečte, může být překvapivé, jak odlišná původní povídka je a jak z ní bylo možné vykřesat jedny z nejlepších výkonů herců dnes slabší úrovně (Adamovská, Kuklová, Vaculík, Bartoška, Vašut). V druhé půli kraluje rafinovaně požitkářský Boris Rösner jako prášilovský Casanova a já se kochám. Člověk žasne, odborník se diví, ale mezi pikantními dívkami jsou i takové jako Bílá, Chytrová nebo Kretschmerová či Sajfertová a funguje to na výbornou. Pozdní éra spolupráce FSB a Wiesbadenu je zkrátka moc fajn. (27.03.2017)

Nutno říci, že Jaroslav Soukup udělal hlavně slavné Pěsti ve tmě a možná tak ještě koukatelný Discopříběh. Po revoluci už to ale byl spíše jeden průšvih za druhým. Pokračování Discopříběhu, Kamaráda do deště, Svatba upírů, trilogie Byl jednou jeden polda či Jak ukrást Dagmaru. To vše jsou fakt slabotinké filmy. Ale Divoká srdce se mi vcelku líbila. Hlavně druhá povídka. Oba filmy byly obsazeny tehdejšími hvězdami. Film měl sice slabší scénář, ale byl výborně zahrán a kostýmní i maskérská práce jsou dost kvalitní. Je sice pravda, že Boris Rösner je trochu atypický herec na Giacomo Casanovu. Obě povídky se odehrávají spíše v temnějším a ponurém duchu, ale přesto si myslím, že film nezklame. (07.09.2022)

Obsahem prázdné, ale díky formě, dialogům, hercům a poselství mě příběhy soubojů neskutečně bavily. Soukupovi se povedlo usměrnit i Marka Vašuta a jakkoliv nevěrohodně může na první pohled vyznít jeho role Puškina, brzy jsem zjistil, že to bylo mnohem lepší než jsem čekal. Smrti nedbalý Vaculík proti zádumčivému Bartoškovi je z toho nejzajímavější duel a hezky ukazuje, jak se přístup duelanta změní v okamžiku, kdy získá důvod proč žít. Souboj Puškina se odehrává právě ve stínu jeho díla, což je velmi hezký odkaz na to, jak dílo Puškina přetrvává dlouho po jeho smrti. Příběh Casanovy s Borisem Rösnerem se na konci stane nečekaně brutálním a kritickým k době, kdy dané slovo mělo větší váhu než zdraví a život. (02.02.2021)

Pokus o historický žáner sa vcelku podaril, aj keď ho čiastočne zachraňuje rozdelenie do dvoch poviedok, z ktorých je tá prvá o Puškinovi lepšia. Ešte vlasatý Vašut si tu skúsil aj jedno znásilnenie. Tá druhá o Casanovovi aspoň obsahuje nejaké nahotinky a dáva tak zabudnúť na slabšie obsadenie - napr. herec hrajúci Casanovu je skôr vhodný na rolu bezdomovca. Menšiu rolu ľahšej dámy si tu strihne Lucie Bílá. Oceňujem, že slovenskí herci nie sú predabovaní a pôsobí to preto prirodzenejšie. (24.09.2017)