Réžia:
Jaroslav SoukupKamera:
Vladimír SmutnýHrajú:
Ladislav Potměšil, Rudolf Hrušínský nejml., Jaroslava Stránská, Oldřich Vlach, Bronislav Poloczek, Pavel Nový, Zdeněk Mucha, Radek Pospíšil (viac)Obsahy(1)
Osudy otce a syna Horáčkových, proložené řadou písniček Michala Davida. Tentokrát jim ovšem scénáristé Eduard Pergner (známý také pod jménem Boris Janíček, otec bývalé moderátorky Esa Terezy Pergnerové) a Jaroslav Soukup prohodili úlohy. Jirka se oženil, usadil a dospěl, zatímco s jeho otcem jsou problémy, neboť jej postihla "druhá míza" a s pocitem, že mu ujíždí poslední vlak, naváže vztah se striptérkou Álou, barví si vlasy, ale hlavně se mu líbí hezká a milá zdravotní sestra Lucie. Přestože se chová tak, až se ostatním zdá jakoby mu přeskočilo, všechno samozřejmě dobře dopadne. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (279)
Ve chvíli, kdy Jirka (Rudolf Hrušínský nejml.) skončil se svými excesy, a zdá se, že konečně dostal rozum - začne bláznit jeho otec. Když se náhodou starý Horáček (Ladislav Potměšil) seznámí s mladou a hezkou striptérkou Álou, hormony si nedají poroučet, a i když jej Ála jen využívá, Horáček to nevidí. Jednoho dne ale potká milou zdravotní sestru Lucii, se kterou by se snad mohl usadit? ... I když prvotní myšlenka druhého Discopříběhu není marná, zpracování je o několik tříd horší. Ladislav Potměšil ze sebe díky této roli dělá pěkného vola, tohle mu snad nevěří vůbec nikdo - na druhé straně mne docela potěšil Rudolf Hrušínský (že by v chlapci přece jen nějaké herecké geny byly?). Songy Michala Davida (kvůli kterým vlastně celý Discopříběh vznikl) jsou ve dvojce také o dost slabší než v jedničce. Na odpad to myslím není, ale žádné velké nadšení také ne... ()
Po synovi si svůj discopříběh prožívá i otec, kterého chytla druhá míza a který neopomene zopakovat žádný ze synátorových průšvihů a trapasů. Sice je to jen dost sterilně a staticky (na hudební film) vylouhovaný sáček čaje plný laciných fórků, přehrávání a oproti jedničce podstatně slabších písniček, ale stále nenáročně pobaví. Jako ve správném porevolučním filmu ani tady nemůže chybět návštěva erotického podniku. ()
Film je celkem na úrovni jako jednička, ikdyž klasika je jedničkou, kterou nic nepřekoná. Ve dvojce má hlavní úlohu Ladislav Potměšil což mě těší ze všeho na tomto filmu nejvíc. Je zde opět dost vtipných momentů jako v jedničce, i hudba je skvělá. V jedničce bylo vše o trochu lepší, to ale neznamená, že je dvojka propadák. Film hodnotím na 85% = **** ()
Bohužel je tohle už opoznání horší než první díl, ale zase na druhou stranu si nemyslim, že by si to takhle špatný hodnocení zasloužilo, přece jen Ladislav Potměšil je tady zase skvělej a tentokrát dostal mnohem víc prostoru a nebýt stupidního scénáře, tak z toho mohla být velice solidní komedie.Ttaky je škoda, že ubylo písníček a tim i vstupů zpívajícího Hrušinskýho, který tady nedostal zrovna moc prostoru a když už se objevil, tak byl úplně nulovej, ale i tak si to podle mě ty 2* zaslouží ()
Radši si dám jednou do roka pokračování osudů otce a syna Horáčkových, než kdejakou nejapnou českou komedii současnosti. Můj smysl pro humor asi není dostačující, nebo je tu příliš mnoho těch, kteří se nechají strhnout srovnáváním s Troškou. Zatímco Troška už řadu let omílá to své stejně ubohé "nic", Soukup na počátku devadesátých let příjemně bavil.. navíc nelze přehlédnout vytříbené herecké obsazení - Potměšil, Vlach, Obermaierová, Nový.. Příliš nechápu místní pohoršení nad další várkou (sic všelijak sešroubovaných) osudů dříve nezbedného synka a taťuldy, kterému se naopak zapalují lýtka. Náhodné setkání se striptérkou Álou ho totiž dostane až k sympatické zdravotní sestřičce Lucii (mimochodem Blažena z trilogie Slunce, seno..).. a řadě problémů. Jasně, Soukup je v té druhé polovině devadesátých let už někde úplně jinde, nicméně oba jeho díly hudební komedie a obě pokračování sympatického dua přátel neúnavně bojujících proti vekslákovi Adamcovi (Kamarád do deště) jsou s různými výhradami výbornými návraty do dob, kdy bylo všechno jinak.. ()
Galéria (10)
Fotka © Pragafilm
Zaujímavosti (12)
- Samozřejmě bylo hrozné být znovu v této situaci, všechno se mi vrátilo, ale musela jsem se s tím poprat,“ svěřila se Jaroslava Bobková-Stránská o scéně, ve které rodí, protože ve dvaceti přišla o půlroční dcerku Janičku. (Duoscop)
- „Obrovský, nesrovnatelný rozdíl oproti natáčení jedničky. Bylo krátce po amnestii prezidenta Havla a Plzeň byla plná kriminálníků. Do záběrů nám lezla potetovaná individua a policisté se báli zasáhnout, protože by porušili lidská práva. Nemohli jsme točit a museli čekat, až je to přestane bavit a odejdou. Velmi nerad na to natáčení vzpomínám, bylo to opravdu těžké. Podpora od vedení města tentokrát nulová, nějaký film je nezajímal,“ uvedl režisér a scénárista filmu Jaroslav Soukup. (SONY_)
- Po Tankovém praporu (1991) se jedná o druhý film v tehdejším Československu, který byl financován ze soukromých zdrojů. Jedním ze sponzorů byla RENATA film, jež je uvedena v úvodních titulcích. (cinemag)
Reklama