Malá rybka

Myšlenka je zajímavá, asi nejvíc mě zaujalo, jak z poměrně romantického naladění v některých sekvencích může film přejít až do thrillerového napětí. Trochu mi zkazilo zážitek, že jsem se na film koukal ve vlaku, takže některé sekvence jsem neslyšel, i tak jsem si ale užíval výkony jak O'Connella, tak i Oliviy Cooke. A konec byl pěkný mindfuck, takže ve výsledku spokojenost. (08.05.2023)

Bolavý malý nezávislý film o sympatickém páru, kterého se dotkne celosvětová pandemi nemoci, při níž lidé ztrácejí vzpomínky. Něco jako Alzheimer, který ovšem napadá i mladé. Pěkně natočená věc, jejíž nejsilnějšími kartami je citlivý scénář a výteční herci. Nelze nevzpomenout na melodrama Vzpomínky na lásku, které mě kdysi dávno rozbilo ještě o něco víc. Tohle nejde za vyvoláním emocí tak zuřivě a agresivně jako korejská "konkurence", ale stejně jsem v závěru cítil, že se mě to dotklo. (07.02.2021)

Malá rybka ve mně svým obsahem, respektive zápletkou, evokovala vzpomínku na jiný film s podobnou tématikou, tedy záhadné globální epidemie, Perfect Sense, jenže to byla úplně jiná liga. Sice se též jednalo o malý, komorní snímek, též postavený především na postavách, dramatických dialozích a především emocích, jenže Olivia Cooke a Jack O´Connell ani zdaleka nejsou tak výrazní a přesvědčivý jako Eva Green a Ewan McGregor, dialogy v Little Fish nejsou ani zdaleka tak naléhavé a zajímavé jako v Dokonalém smyslu a především emoce nejsou v Malé rybce na rozdíl od britského filmu z roku 2011 ani zdaleka tak působivé a silné. Z toho tudíž vyplývá, že Malá rybka je tedy sice možná na první pohled zajímavá a nevšední podívaná, jenže prakticky ve většině ohledech selhala. Jak jsem totiž zmiňoval, herecky to není žádná výhra, kdy především Olivia Cooke je sakra nesympatické, až iritující děvče, zápletka pak nemá prakticky vůbec žádný spád, navíc disponuje hromadou vážně hluchých míst, fungujících dramatických okamžiků je tu naopak na podobný film minimum, a v neposlední řadě, též na rozdíl od Perfect Sense, nepřináší ani žádné poselství, či zamyšlení se nad celým tím obsahem. No a samozřejmě ty emoce, to je prostě zásadní problém, bez nich takovýto film nemůže prostě absolutně jakkoliv fungovat a v Malé rybce opravdu působí velice chladně a odtažitě. Takže zkrátka, nekoukatelná Little Fish tedy rozhodně není, a věřím, že někoho může i klidně oslovit, jelikož nějaké své kvality prostě má, ale na mě to nezapůsobilo ani zdaleka tak, jak mohlo, respektive mělo, takže já jsem se tím spíš prokousal, než abych si to v jakémkoliv ohledu užil. (12.06.2022)

Komentár obsahuje určité spoilery. Najlepšie je vedieť pred filmom čo najmenej... Veľmi príjemné prekvapenie, ktoré si získava diváka postupne, jednotlivými scénami hlavných protagonistov, kde sa príbeh primárne sústreďuje na hlavnú sympatickú dvojicu, čo je určite veľké plus filmu. Scény spoznávania a prvých stretnutí sú nechronologicky pretkané so súčasnou nazávideniahodnou situáciou, kde ľudia postupne strácajú detaily jednotlivých spomienok, neskôr celé dôležité okamihy, až si nakoniec nepamätajú vôbec nič z ich doterajšieho života. Stratíte ľudí okolo seba, svoju lásku a tým vlastne seba samého. K danému človeku už necítite vôbec nič, nakoľko vám to vymaže vašu históriu lásky, chvíle a momenty prežité spolu, to, čo tvorí jadro vzťahu, teda spomienky. Celé to vystihne jedna z viet, v ktorej Emma povie, že vzťahy akoby nešli dopredu, ale dozadu, čo v závere pripomenie aj nadväznosť na začiatok na podobne ladenom mieste prvých a zároveň posledných vzájomných okamihov spoločného života s Judeom. Nakoniec vám ostane len tá malá vytetovaná rybka na nohe. Láska je (ne)zabudnuteľná. Niečo podobné by snáď nechcel zažiť nikto. Ani z jednej strany. 75% (15.02.2021)

Keby sa "Little Fish" ešte aj trošku sústredil na niektoré detaily, tak by som mu dal plný počet bodov. Táto dráma ma skutočne po chvíli pohltila. Podľa mňa tu máme silný príbeh, skvelých dvoch hlavných hrdinov, ktorí sa musia vysporiadať so situáciou, ktorá je asi to absolútne najhoršie čo môže byť. Hoci existuje Alzheimer, tak táto N-I-A postihuje úplne každého bez rozdielu a likviduje úplne všetky spomienky. Doslova sa stane, že človek nakoniec stratí seba samého. Zabudne na všetko. Svoje schopnosti a znalosti, malé myšlienky a detaily jednotlivých udalostí, ľudí okolo seba, až nakoniec môžu zabudnúť aj na to kým vlastne sú. A je pravda, že mnohé momentky v tomto filme na mňa celkom silne zapôsobili. A prežíval som to spolu s Emmou a Judom. Rovnako skvelé je aj to, že vidíme v malých momentoch a flashbackoch aj osud ich kamaráta Bena, ktorého to absolútne pripravilo o rozum a nemal problém na svoju manželku zaútočiť nožom, lebo si na ňu absolútne nepamätal. A to je skutočne poriadne desivé. Dúfam, že niečo také sa reálne nikdy nestane. Pretože si myslím, že takto by svet skutočne o chvíľu skolaboval. No tam tkvie aj môj jediný problém s filmom a dôvod, prečo sa mal sústrediť trošku na detaily. Film je totiž podaný prevažne z príbehu našich protagonistov. Čo je dobré a prináša to veľmi silnú story. No na druhú stranu dostávame info, že ľudia panikária, začínajú byť agresívnejší, v uliciach nastáva absolútny chaos, no z tohto vidíme veľmi málo. Dokonca by som povedal, že absolútne minimum. A myslím si, že by bolo lepšie, keby sme to mali možnosť vidieť viac. Ale z toho čo sa odohráva je mi jasné, že film nie je o pandémii strate pamäti. Je to príbeh dvoch ľudí, ktorí spolu žijú, a jeden z nich postupne začne strácať seba samého. A nejakým spôsobom sa snažia ostať spolu čo najviac sa dá. A mňa sa tento film úprimne dotkol. Neviem či to tak pocítia všetci, ale z mojej strany dostáva film skutočne pochvalu. Skvelá práca Chad Hartigan. Hodnotenie: A (06.02.2021)