Múmia sa vracia

3* Musím říci, že ve filmu zní lepší hudba, než vládla jedničce. Jerry Goldmsith je sice mým nejoblíbenějším skladatelem, ovšem jedničku obdařil rutinní akcí, Alan Silvestri ke dvojce složil taky uřvanou akční hudbu, někdy až kurňa moc, ale i jeden úžasnej motiv. Jinak film je opět nenáročná popcornová zábavička spíš pro diváky do 18 let. Spousta digitálních triků, příběh, u kterého je od začátku jasné, jak dopadne, ale o to ani nejde, jde především o triky, které mě bohužel nijak nezaujaly. Spád je skutečně markantní, ale možná je místy ke škodě. Jinak Rachel Weisz opět velmi půvabná a okouzlující. (03.06.2006)

Větší, výpravnější, efektnější, dějově rozmáchlejší. Prostě klasické atributy, které pokračování finančně úspěšného popcornu "musí" splňovat. Ve výsledku nudnější, přeplácanější, akčnější, infantilnější (což jsem myslel, že už snad ani nejde), nekonzistentní a stopáží přemrštěné. Prostě také klasické atributy pokračování. Příjemná odpočinková podívaná, ale nic více a rozhodně ne kvalitněji, než-li v případě prvního dílu. (24.01.2007)

Ono už se ani nedá říct, že by se Sommers utrhl ze řetězů, prostě natočil svůj další film, on už dlouho žádné řetězy neřeší. Jenže na rozdíl od mnoha jiných megalomanských kolegů, já Sommersovu ztrátu soudnosti beru, já se při ní bavím, já si jí dokonce užívám. A až na chvílema skutečně nedotažené efekty můžu jen vyzdvihovat klady, jako stejné herecké obsazení z jedničky, celková propojenost s jedničkou, snesitelnost detské postavy, hudba, lokace, příběh kolem Krále Škorpióna, neustálá a veloklepá akce apod. Stejně jako u Van Helsinga nebo Ligy Výjimečných můžu konstatovat, že tohle je akční dobrodružný výplach dle mého gusta! (01.10.2009)

Pokračování jak má být – dvojka se mi líbí snad ještě více než jednička. Stephen Sommers nasadil ďábelské tempo (nebyl čas ani na úvodní titulky), jedna nabitá akční scéna střídá druhou – chvílemi by se dalo mluvit i o jisté přeplácanosti, ale to mně opravdu nevadí. Tentokrát je větší důraz na akci a humor, co se týče hororových scén, ubral režisér nohu z plynu – vždyť má jít o rodinný film – proto se tu vyskytuje i osmiletý syn Alex hlavních hrdinů. Co se jeho týče, jde o příjemné překvapení – bál jsem se otravného přehrávání a la Kevin, co je sám doma, ale malý Freddie Boath si zachovává dětskou přirozenost a jeho přidrzlé hlášky jsou skutečně vtipné. Jerryho Goldsmithe vystřídal Alan Silvestri a jde o další příjemné překvapení. Hudba je ještě monumentálnější a zajímavější než skvělá Jerryho práce v jedničce. (20.08.2003)

Slabší odvar prvního dílu, ale pořád zajímavější než Cohenův Kabaret dračího císaře. Ta záplava digitálních triků se kolem vás prožene jako pouštní bouře, ale žádné škody nenadělá (možná si za čas vzpomenete jen na směšně mizerného Krále Škorpióna). Proč nevezmeš toho zpropadeného O´Connellyho židlí po hlavě, jak si zvyklý z ringu Rocku..? (22.01.2009)