Welcome to the Dollhouse
(festivalový názov)-
Vítejte v domečku pro panenky
(festivalový názov)
(viac)
Vítejte v domečku pro panenky
Welcome to the Dollhouse
Réžia:
Todd SolondzScenár:
Todd SolondzKamera:
Randy DrummondHudba:
Jill WisoffHrajú:
Heather Matarazzo, Matthew Faber, Brendan Sexton III, Ken Leung, Eric Mabius, Will Lyman, Bill Buell, Rica Martens, Christina Vidal, Christina Brucato (viac)Obsahy(1)
Život jedenáctileté Dawn Wienerové, odehrávající se mezi sedmou třídou základní školy a „spokojenou“ středostavovskou domácností, není zrovna velká legrace. Jako nejčastější terč posměchu spolužáků nemá Dawn na růžích ustláno, o rodině, kde apatický otec a mírně hysterická matka dávají přednost bratru šprtovi a rozmazlené sestřičce, ani nemluvě. Přitom ale odrůstající „ošklivé káčátko“ nechce nic víc než někam patřit a být aspoň trochu oblíbená. A tak se jednoho dne rozhodne sbalit největšího lamače srdcí svých spolužaček. Černá komedie zatím jen naznačuje pozdější zájem Todda Solondze o konfrontaci bizarního a úchylného s takzvaně normálním. Už ve svém druhém filmu však scenárista, režisér a producent v jedné osobě dává průchod vášni pro životní outsidery, která jej pojí s jinou ikonou nezávislého filmu Terrym Zwigoffem, a nesentimentální, hořce humorné přiblížení jejich osudů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (43)
Atmosferou podobne Virgin suicides, byt to je mnohem mene snove, vice prizemnejsi a vtipne. Prijmene zachyceni jednoho nelehkeho detstvi na druhem stupni zakladni skoly v malomeste na vychodnim pobrezi USA. Nektere z charakteru jsou jednoduse nezapomenutlene, i kdyz scenari je obcas trochu zatezko uverit, ale koho to vlastne zajima? ()
Nikdy bych nevěřil, že na tak skvělý film narazím náhodou na YouTubu. Splňuje to úplně, ale úplně všechny moje předpoklady na špičkové drama. Má to skvělé postavy s výbornými charaktery, děj, který se snad ani na vteřinu nezastaví a situace navazuje na další, takže není čas na žádné tápání na místě, samozřejmě to samotné drama je bomba a to vše je nakonec v poklidu uzavřeno trochu hlubším koncem! Má to též skvělé soundtracky, velmi se mi zalíbila taková ta několikrát se opakující energická skladba (např. cesta z ředitelny) a už samotná písnička Welcome to the Dollhouse je skvěle patřičná! Jedná se o jedno z těch více zasahujících dramat a nebál bych se to považovat za to nejreálnější drama, co jsem kdy viděl, a zároveň jako jeden z nejlepších filmů 90. let! Vřele doporučuji. Mám v plánu zhlédnout další filmy Todda Solondze. Jen škoda, že bratr můj názor nesdílí. Jemu to přišlo bez emocí a negradující, štvaly ho soundtracky a konec čekal temnější. Absolutně ho nechápu 😑. VYHODNOCENÍ: NEJLEPŠÍ TEEN DRAMA EVER A CHCI TAKOVÝCH VÍC!!! ()
Občas i humorné, ale především pořádně hořké. Zcela nezidealizovaný pohled na dětství outsiderky, která musí snášet ústrky naprosto ze všech stran (tedy s výjimkou jediného kamaráda). A místy lze sledovat až čistý cynismus (scéna doprovázená Labutím jezerem mě skoro dohnala k slzám…od smíchu, samozřejmě). Za mě slabší 4*, Solondz se mi znovu dokázal svým stylem docela dobře trefit do vkusu. ()
Americká krása před Americkou krásou, filmový ekvivalent 1979 od Smashing Pumpkins; kukátko do periferie, ovšemže bez hřejivé nostalgie. Síla filmu tkví nicméně právě v tom, že Solondz NENÍ artistní Sam Mendes, ni k patosu náchylný Billy Corgan. Kde anglický fachman dává průchod uměleckým exhibicím, Solondz prostými filmovými prostředky lakonicky přepisuje notičky (svého) nelítostného scénáře. Hlavní hrdinka představuje konglomerát všech horších příznaků puberty: je... není hezká, ve škole dostává deku a doma je spíš v zahradním bunkru než otcovském domě, jemuž vládne pevnou rukou maminka, zakoukaná do prázdňoučké nejmladší dcerušky. Dawn, která je obětí ale i převodníkem neblahých vzorců, pochopitelně představuje citlivý uzlík siločar vyplývajících z diskutabilních středostavovských poměrů. Její peripetie obžalovávají duté instituce rodinou počínaje, školou konče, navenek naleštěné, uvnitř dysfunkční či přímo lynchovsky strašidelné. Jedinou výtkou trefných pojmenování by mohlo být jejich zlo snad až příliš ultimátní, aby šlo mluvit o realismu, k němuž se Solondz hlásí; jestliže mendesovština, estetizující suburbánní torturu uměleckými prostředky, neschází, kapka corganovského smíření možná ano. Můj třetí Solondzův film, další mě neminou. ()
Na zakladce chodil vedle do tridy kluk, ktery se jmenoval Jirka Šmira. Ze sta deti v rocniku predstavoval cele jedno procento obeznich deti (konec 80tych let, dneska je to skoro naopak, at ziji hamburgry, "rybi prsty" & vselijake nudle s cimkoliv). Teno Šmira.byl vystaven sikane (tehdy se tomu jeste rikalo zlobeni), tedy hlavne verbalni. Dodnes si pamatuju popevek "Šmira.nasel syra, ma po nocni a zira". Tenhle spoluzak se mi vybavil pri sledovani "Domecku". Je tezke byt jiny, jesteze ja jsem byla v detstvi hubena jak lunt (dnes uz musim zabranovat ovarovemu pasu 40ti kilometry behu tydne a nejakym tim kroucenim se do fujtajbl joga pozic) a mela tetu v zapadnim nemecku, kterazto mi posilala komiksy a tricka s mikymauzem, coz me v ocich spoluzaku tehdy posunovalo o stupen vys v evolucnim zebricku. Loser Wiener me proste bavila. Konecne film, ktery me doopravdy zaujal ( a dojal) bez toho aby mi servilne a podbizive lezl do anusu (Tore tanzt). Takze Todde.. Za me plaec nahoru! ()
Reklama