Storytelling

Hmm, jsem na rozpacích, tenhle film je opravdu divný. První povídka trochu vypovídá o tom, že lidé často nejsou schopni uvěřit realitě, že ji dobrovolně zapřou, i když si tou realitou jsou (často na vlastní kůži) jistí. Druhá povídka je takovou svébytnou sondou do života obyčejné Americké rodiny. Stejně jako z Americké krásy (aniž bych to chtěl nějak srovnávat, ono to ani srovnat nejde, i když to konečné vyznění asi u obou filmů dopadá stejně) se mi z toho prostě chtělo zvracet. V tomhle případě bych se možná ani nijak nedivil, že se tam střílí ve školách. Otec, pro nějž je vysoká škola alfou a omegou (vynikající srovnání, že předvysokoškolskopřijímačkový stres amerických náctiletých je horší než byl stres jugoslávských dětí zažívajících válku a bombardování), matka fungující a chovající se jako naprogramovaný robot, mladší bratr, jehož jedinou starostí je jeho pověst na škole, mladší bratr, který si myslí, že se jejich služebná Consuela v podstatě fláká, protože posluhovat buržoazním maloměšťákům není žádná pravá práce (a když jí šel v noci probudit aby uklidila džus, který rozlil, v ten moment jsem ho chtěl prostě zabít), no a Scooby, klasickej free puboš, kterej tak trochu neví co chce ale ví co nechce. Jak už jsem psal, film je místy dost divný, místy provokativní (a to i prvoplánovitě), místy pravdivý, místy polemický.... Netroufám si objektivně posuzovat, původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení, ale nakonec dám průměr s větším příklonem k plus než k mínus. (19.03.2009)

Když člověk o tom filmu pořádně zapřemýšlí, najde v něm spoustu velkých a hlubokých myšlenek. Natočeno je to dost zvláštním způsobem. Mně tento styl nesedí, proto nejsem z díla nijak nadšen, ale cítím z něho sílu a touhu informovat, či donutit diváka k zamyšlení. S. Blair ještě není ta nádherná ženská, kterou dnes známe, i když ve tváři se vůbec nemění... Film pro mě průměrný. (11.12.2012)

Film začíná geniální krátkou povídkou. Je lhostejná, na ničem jí nezáleží. Ošklivá holka šuká s kriplem, šuká s negrem a do toho všeho píše svůj vlastní příběh, který svou pravdivostí nutí ostatní zavřít oči a přijmout jeho nevěrohodnost. Příběh ze skutečnost je ale ještě zábavnější, jde dál, a ač se z počátku zdá, že černý humor zde nebude hrát tak velkou roli jako ve Fikci, konec nám všem zatne tipec. Klasická americká rodina, teeneger a natáčení dokumentu o studentském životě. Několik úmyslně okatých odkazů na Americkou krásu a zejména John Goodman v roli perfektního fotříka. Zábava na druhou, černá, ale rozhodně ne drsná, jen si nesmíme hrát na intelektuály... (18.07.2006)

"You a pervert?" "No. Actually, I'm a documentary filmmaker." Vystavať poviedkový film iba z dvoch poviedok - jednej "fiction" a druhej "non-fiction" - síce môže znieť ako niečo, čo ani nemá zmysel realizovať, ale režisér Todd Solondz vo filme z roku 2001 dokazuje, že to v praxi môže fungovať. A to dokonca aj pri dĺžkovom nepomere dvoch príbehov. Zaujímavejšie (a dôležitejšie) je pri Solondzovom filme pozrieť sa na to, čo chce vlastne tento predovšetkým dramatický počin povedať. Dva na prvý pohľad odlišné príbehy spája rovnaký objekt záujmu - bežný Američan strednej (vyššej) triedy, ktorý sa pre to či ono cíti stratený na predmestí meniaceho sa sveta. Vnútornú prázdnotu väčšiny protagonistov sa Solondzovi darí zachytiť prostredníctvom horkých momentov a použitím ľahkého, ale fungujúceho čierneho humoru. Vďaka tomu má divák zo snímky pocit, že cieli presne tam, kam cieliť chce, ale nepreniká do hĺbky natoľko, aby sa z nej stala sociálna dráma, ktorá sa berie možno až príliš vážne. Film síce pri bližšom pohľade nerozpovedá až tak veľa, ale dostatočne na to, aby v ňom divák našiel pointu. Storytelling je remeselná nezávislá tvorba o nejasnom životnom smerovaní jednotlivcov. Príbehovo obstojné, dramaticky dobré, humorne surové a herecky (až na výnimky) kvalitné. Aj keď miestami Solondzovo dielo pripomína varenie z vody, v konečnom dôsledku ide o vodu, ktorá vyniká svojskou chuťou. Je však možné, že nebude pochuti každému. (11.03.2024)

Ako povinná jazda amerického nezávislého leta počas horúceho letného večera v pondelok na čt2 to celkom ušlo. Solondz vždy rád provokoval a niekedy je ťažko odhadnúť uňho umelecký zámer od prázdnej exhibície, ako aj v tomto prípade. Takže povedzme, že je to zaujímavé a ďalej sa v tom radšej nešťúrajme. Paradoxne si po rokoch spomínam iba na tie kontroverzné pasáže, rád by som sa preto k filmu dostal niekedy v televízii znova. (04.12.2013)