Storytelling

Prvá poviedka je príšerne natočená, zdá sa, že mal autor jeden nápad, na ktorý v priebehu natáčania zabudol a zrealizoval nejaký iný. Výsledkom je, že sa to nedá pochopiť - čo sa ale hodí pre všakovaké intelektuálske interpretácie. Na druhú som zatial nenašiel odvahu, takže ak patríte k ľuďom, čo radi dávajú druhú šancu, tak smelo do toho. Ja osobne už Solondza po tomto (+ Happiness a stručnom priereze ďalších 3 filmov) - nechcem vidieť ani z obežnej dráhy. :) (23.12.2006)

Solondz je rozhodně zajímavým tvůrcem. Zahazuje příkrasy z klasických amerických komedií o outsiderech a snaží se jít mnohem hloub a hlavně jinudy, přičemž všechny ty ohrané motivy typu "jsem mladý a tak prozkoumávám svojí sexualitu" nebo "rodiče mě vůbec nechápou" neservíruje prošpikované prvoplánovanými vtípky nebo naopak učebnicově postavenými vypjatými situacemi (ok, až na vyjímky), ale tak nějak by the way, aby jeho nahlížení na problémy mladých nevypadalo násilně. Vyprávěné příběhy se mu daří netradičně orámovat, má šťastnou ruku na herce a vůbec musím říct, že mě začínají dost zajímat jeho ostatní filmy... Ale třeba jsem jenom naivní a Storytelling je neskutečně trapné, nudné a zbytečné :) (28.08.2008)

„Mikey, existuje optimismus...a stupidita. A jsou si velmi blízko.“ Po těch 5 filmech, které jsem od režiséra viděl, se mi na jazyk okamžitě kradou slova „typický Solondz“. Tedy, to platí spíše pro druhou část filmu, poněvadž úvodní „Fiction“, krom dvojího velmi trefného hodnocení esejů, vlastně nic víc nenabídla. Za to „Non-fiction“ už se vezla na vlně Solondzových oblíbených témat a humoru (avšak i vážnějších chvilek) podstatně přibylo. Trochu mi vadila lehká vykrádačka Americké krásy (nebo snad odkaz?), ale i tohle zaváhání vynahradil do-vlastních-řad-střílející konec v podobě až mrazivého satirického pohlavku (a jízlivou definici dokumentaristiky režisér postihl už při prvním setkání Tobyho a Scoobyho: „Jste úchyl? – „Ne. Já jsem vlastně dokumentarista.“). Za mě to budou slabší 4*. „Tlak na to, abyste se dostali na univerzitu, je neuvěřitelný. Víte, nedávno dělali takovou studii na mládeži v Bosně během bombardování a zjistili, že stres, který tam mladí zažívali, byl menší než ten, který zažívají studenti amerických středních škol, když se snaží dostat na univerzitu.“ (15.08.2014)

Ako povinná jazda amerického nezávislého leta počas horúceho letného večera v pondelok na čt2 to celkom ušlo. Solondz vždy rád provokoval a niekedy je ťažko odhadnúť uňho umelecký zámer od prázdnej exhibície, ako aj v tomto prípade. Takže povedzme, že je to zaujímavé a ďalej sa v tom radšej nešťúrajme. Paradoxne si po rokoch spomínam iba na tie kontroverzné pasáže, rád by som sa preto k filmu dostal niekedy v televízii znova. (04.12.2013)

Hmm, jsem na rozpacích, tenhle film je opravdu divný. První povídka trochu vypovídá o tom, že lidé často nejsou schopni uvěřit realitě, že ji dobrovolně zapřou, i když si tou realitou jsou (často na vlastní kůži) jistí. Druhá povídka je takovou svébytnou sondou do života obyčejné Americké rodiny. Stejně jako z Americké krásy (aniž bych to chtěl nějak srovnávat, ono to ani srovnat nejde, i když to konečné vyznění asi u obou filmů dopadá stejně) se mi z toho prostě chtělo zvracet. V tomhle případě bych se možná ani nijak nedivil, že se tam střílí ve školách. Otec, pro nějž je vysoká škola alfou a omegou (vynikající srovnání, že předvysokoškolskopřijímačkový stres amerických náctiletých je horší než byl stres jugoslávských dětí zažívajících válku a bombardování), matka fungující a chovající se jako naprogramovaný robot, mladší bratr, jehož jedinou starostí je jeho pověst na škole, mladší bratr, který si myslí, že se jejich služebná Consuela v podstatě fláká, protože posluhovat buržoazním maloměšťákům není žádná pravá práce (a když jí šel v noci probudit aby uklidila džus, který rozlil, v ten moment jsem ho chtěl prostě zabít), no a Scooby, klasickej free puboš, kterej tak trochu neví co chce ale ví co nechce. Jak už jsem psal, film je místy dost divný, místy provokativní (a to i prvoplánovitě), místy pravdivý, místy polemický.... Netroufám si objektivně posuzovat, původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení, ale nakonec dám průměr s větším příklonem k plus než k mínus. (19.03.2009)