Margrete - kráľovná severu

Po množství více či méně nepravděpodobných filmů podle skutečných událostí je vlastně osvěžením historický film, který hned úvodním titulkem upozorňuje, že jde o fikci. A je tam na místě, protože vše do sebe zapadá a působí velmi uvěřitelně. Zásluhu na tom má nejen dobrý scénář, skvělá Trine Dyrholm v titulní roli, směs minimálně pěti jazyků a neošizená výprava i kostýmy. (Podle závěrečných titulků to vypadá, že se točilo především u nás.) (18.02.2022)

Jak v úvodních titulkách vidím český fond a jedná se o skandinávský projekt, tak špízluju oči a čekám, co mi kde přijde podobné. Skandinávci tu poslední léta jsou se svými historickými filmy pečení vaření. A je radost vidět, že se sem rádi vrací a ještě k tomu točí povedené kousky. Margrete – královna severu je perfektní středověký historický kousek. V té době nejdražší pro Dány. Ale s jednoduchým námětem, což je u historických témat sakra potřeba. Nemusí tolik vysvětlovat a divák neznalý skandinávské historie se do něj stejně snadno dostane. Až si říkám, co by se muselo stát, aby tu u nás někdo něco podobného natočil o Přemyslovcích. Navíc mě tento film i dovzdělal, protože jsem o královně Margrete, která na jeden čas sjednotila Skandinávii, nikdy neslyšel. V rámci žánru tedy super záležitost. Málo akční, ale o to více dramatická. Což, když se dobře udělá, vlastně docela obstojně postačí. (25.01.2024)

„Pánové. Před pěti lety jsme společně vytvořili unii. Dokázali jsme se přenést přes naše odvěké nepřátelství. A mysleli na náš lid. Dokážeme to znovu. Společně!“ Anebo se naopak rozdělí a všichni skončí špatně…Nebudu tady řešit, jak moc je tato fikce inspirovaná skutečnými událostmi. Bavilo mě to dost. Nejvíc asi dobovou atmosférou (na které má lví podíl i prostředí). Nejistotou, podezříváním, dějem plným lstí a intrik. Každé zaváhání respektované královny má za následek oslabení životnosti unie. A po objevení potencionálního následníka trůnu, všemi již dávno pohřbeného, dojde k velkému oslabení. A z pohledu diváka to pak není jednoduché ani s královnou matkou, protože ta začne jednat na základně zjitřených pocitů a dávných mateřských pudů. Publikum chápe její zmatenost, nerozhodnost, zároveň ale vidí, že tím ohrožuje vše, co tak dlouho a pracně budovala. Herecký výkon výborné Dyrholm to ještě podtrhuje. Některá rozhodnutí jsou pak opravdu těžká…a atmosférický konec tomu ještě dodá. Celkově hodnotím solidními 4*. (29.03.2024)

Což o to, že film na počátku přiznává, že se jedná pouze o fikci založenou na skutečnosti. Který film to tak nemá? Ono vlastně kdybychom se v tom chtěli hrabat, tak do podobné kategorie spadá i Svatá hora. Margrete se nakonec navzdory onomu úvodním varování od historické skutečnosti nijak velkolepě neodchyluje. K případu "Falešného Olafa" skutečně došlo, akorát ten, když přijal Margretino pozvání na dvůr, odhalil, že neumí ani slovo dánsky a frnk, šel rovnou na hranici. Vyřešeno. Žádný Sofiino dilema. Pro někoho snad nedostatečný dramatický oblouk, pro mě velmi zábavná představa montypythonovského závěru dramatického historického příběhu. Ale dobrá, přijímám tady svoji okrajovou pozici. Vraťme se zpátky na začátek. Je pochopitelné, že historické filmy musí skutečnosti upravovat pro účely dramatizace, poetizace, glajchšaltace, bagatelizace té obrazové informace, ale jak mám pak pochopit, že se tak činí proto, aby výsledkem byl snad nejnudnější film, co jsem kdy viděl. Bože můj jak já se nudil! Nero se tak nenudil, Oblomov se tak nenudil jako já během tohohle filmu. Celé to vypadá jak takový ty laciný hraný dokumenty a být to hůř nasvícené, čekal bych, že zpoza rohu každou chvíli vyleze Marek Eben. Z iluze doby neustále vytrhává lacinost kulis, databanková hudba (medieval_north_theme_drama.flac), vytváření z protagonostiky moderní progresivní hrdinku i instantní "dynamické scény", které jsou zjevně natočeny pro trailer, protože ve filmu vůbec nemusely být a vypadají většinou hrozně. Když se film potřicátý vrátil do té samé místnosti nasnímané z těch samých třech úhlů, zažil jsem dlouho nepocítěný strach z toho podívat se na to kolik stopáže ještě zbývá a popátý jsem se jal aplikovat kapky do očí, abych to ustál do konce. Milost! Některým lidem fakt musí stačit k satisfakci akorát to, když lidi chodí ve filmu v kožence. (10.05.2022)

Snímka, ktorá nevyhnutne potrebuje kino, lebo doma na obrazovke pri nej možno zaspíte. Okrem iného (nejednoznačný príbeh, výkony, kostýmy, dunivá hudba, severské exteriéry) ma osobne výsostne potešili najmä lokácie, a to interiér hradu Křivoklát a horné nádvorie, kde v rokoch 2014-2020 Noir Film Festival uvádzal večerné projekcie. (12.03.2022)