Vyslobodenie

„Squeal like a pig!“ Divoká řeka a dentisty poměrně zanedbaný Incest Redneck Banjo Band proti kvartetu středostavovských byznysmenů, které vede macho Reynolds do té doby, než mu kalhoty protrhne femur. Pak ta primitivní sebezáchova zrodí další bojovníky.. Mohl bych vyčíst občasnou iracionalitu v jednání postav, ale tato bible survival žánru, která spolu se Straw Dogs a Cravenovým Posledním domem nalevo ukazuje, jak mohou okolnosti probudit u obyčejných lidí zabijácké pudy, zaslouží respekt. V tom zoufalství, výčitkách a lžích zaujal paradox, že zatímco venkovští balící vynášejí z již brzy zatopených hřbitovů rakve, „civilizovaní“ muži z Atlanty nechávají své zesnulé kamarády napospas divočině. Palec nahoru i za odvahu Boormana se scénou análního znásilnění. Stejně troufalé, jako mít v podniku na návštěvě Kim Čong-una a v ruce nemít notýsek.. (26.07.2016)

Jó, mezi burany je krásně. Pohostí vás na úrovni jak se sluší a patří, malebná zákoutí osobně ukáží, něco skočného na banjo pro zvednutí nálady zahrají i podomácku pálenou samohonku nalejí. A že jsou nějací divní? Ale jděte, to jsou hloupé předsudky... Až na to, že John Boorman je opačného názoru. A dobře tomu tak, protože výsledkem této jeho xenofobní paronie je zřejmě vůbec nejlepší z filmů spadající pod kategorii "sjedeme si řeku". Přes všechny klady nastane vrchol celého snímku již někdy v sedmé minutě. Což však ani v nejmenším neznamená, že to peklo v druhé části není setsakra působivé. Je a to o to více, že je to až mrazivě uvěřitelné. (18.05.2008)

Aniž bych se kouknul na zdejší hodnocení, šel jsem po filmu na doporučení Cinemy, kde zrovna vyšel článek o chlapských filmech, tak jsem si říkal že si trošku doplním filmové vzdělání. Po úvodním vtáhnutí do děje, jsem čekal něco jako nabušený akčňák kde si to rozdávají naši hoši na férovku s horaly, bohužel nic takového se nekoná. Film se nenápadně posunuje do roviny zapírací, kdy hrdinové raději volí lež místo skutečnosti. Pokud mám ale něco pochválit tak jsou to rozhodně pasáže na řece, kdy opravdu se dnešní digitální mágové můžou zahrabat, voda je přímo smrtící a peřeje zrádné. V dnešní době nenatočitelný film. První polovina je naprosto skvělá, poté se příběh začne stáčet trošku jinudy. Nicméně 80% (13.08.2010)

Vůbec se při sledování tohoto filmu nechce věřit, že byl natočen v roce 1972. Naprosto precizní, mrazivé a napínavé dílo, thriller ostrý jak břitva ... I když se většinu filmu na obrazovce skoro nic konkrétního neděje, atmosféra pomalu přivádí k šílenství. Vnitřní neklid a neustálé mrazení. Vše tak přesvědčivě, jasně a nekompromisně podáno a naservírováno, skvělé herecké výkony umožňují divákovi (zejména mužské populaci) se do děje a příběhu dokonale vžít. Představit si sebe na místě hlavních postav, se svými slabostmi, naivitou moderního světa, vnitřním strachem a studem ... Osobně jsem tento film dlouho neznal a proto pro mne není žádným osobním kultem, chápu ale dnes, že Deliverance a Straw dogs/Strašáci (1971) položili základní kameny západních filmových žánrů, které se dále rozvíjely a větvily ... jak v silné směry - thriller, tak slabé okrajové odnože - "hixplotation" a "explotation" ..., které se však manifestovaly většinou v naprosto nesrovnatelně méně kvalitních "trashích". I Ty však mají pro řadu diváků dodnes svoje kouzlo (a tvůrci se k nim proto stále vracejí) a ve filmové kultuře svoje nezpochybnitelné místo. Tento film je ale zejména ukázkovým mrazivým thrillerem, kterému se nedá v podstatě nic vytknout. (15.01.2008)

Ač sám není horrorem, s největší pravděpodobností tento film ovlivnil celý horrorový subžánr, reprezentovaný snímky jako Texas Chainsaw Massacre, Hills Have Eyes či Wrong Turn. To jsou ty filmy, v nichž obětmi jsou nic netušící turisté, a vrahy/útočníky různí mentálně nebo tělesně zdeformovaní kanibalové či jižanští burani. (Různé kombinace všech výše jmenovaných vlastností záporáků jsou vítány.) Popravdě řečeno, snad první podnět ke vzniku této horrorové kategorie dal koncem 60. let snímek Easy Rider, který velice hezky ukázal odpor jižanských rednecks k svobodomyslným hipíkům ze severu. Dalo by se říci, že tato klasická road movie v jistém smyslu inspirovala Texaský masakr s motorovou pilou (r. Tobe Hooper) ještě více než Deliverance. Ovšem John Boorman poprvé naznačuje, že nebezpečí nehrozí jen mladým dlouhovlasým volnomyšlenkářům, ale v podstatě komukoliv, kdo přichází z města, a představuje jiný, jižanským venkovanům zcela nepochopitelný životní styl. Ukazuje, že nebezpečím pro turisty nemusí být jen divočina v podstatě kousek za branami civilizace, ale i lidé, kteří tu žijí. Ve Vysvobození dominuje nejen snaha o pokoření přírody (jízda na kánoích po divoké řece), ale je tu záměrně vypíchnuto doslova i znásilnění přírody člověkem (přehrada – „tady všude bude voda“). Je to ale jen ozvěna skutečného znásilnění, jehož jsme ve filmu svědky. Deliverance je film s přesahem: Není jen o tom, co v něm vidíme, ale i o tom, co si u toho myslíme. Vysvobození neovlivnilo jen horrorový žánr. Inspirovalo také Quentina Tarantina (jenž se tím nijak netají) k jisté scéně v Pulp Fiction, a podobnou (i když mnohem tradičnější) story rozehrává Divoká řeka s Meryl Streepovou. I kdyby John Boorman nenatočil další významné filmy, samotné vlivy Deliverance a dokonalost Excaliburu vypovídají mnohé o genialitě tohoto filmového tvůrce. (21.07.2006)