Traffic - Nadvláda gangov

Obsadenie takmer ako v Dannyho trilógii, rovako financované hollywoodskym štúdiom. Soderbergh si zobral na mušku otázku pašovania a distribúcie drog na americko-mexickej hranici, čo je nie príliš často filmovaná téma. Možno aj áno, ale nie zaujímavá pre európskych distribútorov. Všetky epizódy pôsobia maximálne uveriteľne, sú dokonalé zahrané a každá končí výraznou pointou. "Ako s nimi dokážeme držať krok? Ale oni sú predsa ďaleko pred nami...." (22.05.2012)

Divný to snímek. Zpočátku mi dělalo celkem problém se v něm zorientovat, střih je neúprosný a spíše než aby zrychloval tempo přijde vždy v ten nejnevhodnější okamžik, jakoby režisér dal pokyn, aby scéna trvala určitou dobu a pak, i když nebude dokončena, prostě skončila. V samotných kouscích jsem měl zase pocit, jakoby se autoři inspirovali Královstvím Larse von Triera (rozstřesená kamera, složení několika scén z různých záběrů, které pak rozštěpují její fragmenty a logickou posloupnost). Nelíbily se mi ani filtry, které působily příliš nuceně a zbytečně a nakonec nezaujal ani příběh. 60% [TOP 19/17 93%] (15.10.2006)

Drogové filmy jsou moje parketa, tak není divu, že i Traffic mě velmi potěšil. Avšak ještě dřív než drogy, udeří do očí roztěkaná ruční kamera se skvěle zvolenými filtry, měnícími se stejně jako se střídá vyprávění jednotlivých příběhů. Příběhů policisty, soudce a manželky drogového dealera, které zdánlivě nemají nic společného, ale spojuje je jedna mohutná pointa - boj proti drogám. Film se divákovi emocionálně nijak nepodbízí a úspěšně se vyhýbá patetičnosti, naopak je velmi reálný. Potěší také výborné výkony tří hlavních představitelů, mezi kterými kral(ovn)uje Catherine Zeta-Jones. Výrazný zápor film nemá, ale jeho jednotlivé části se v celku mohly spojit elegantněji, resp. už jsme to viděli i lépe. 9/10 (09.09.2008)

Ten konec. Začne hrát Brian Eno, rozjede se poslední scéna s baseballem. A pak přijde ten finální minutový záběr, Javierovo POV. Všechno se zpomalí, uklidní... Traffic je prostě skvost. Jsem ráda, že mám ještě fakt dlouhej seznam filmů, co jsem měla vidět už dávno, ale nenašla jsem čas. Protože pak mám možnost vidět zase nějaký ten perfektní, bezchybný film. Prostě takovej ten typ filmu, kvalitní drama, které je divácké, vizuálně odlišné, s přesahem, a nad kterým se dá přemýšlet dny. No, tak takovejch filmů se točí už fakt málo, a když už, tak spíš než do kina musí člověk zamířit na netflix... (22.11.2020)

Skutečně syrově podaný film o drogách. Trochu mi to připomínalo knížku My děti ze stanice ZOO, jenže Sodenbergh se nezaobírá jen jednou postavou, naopak, vytáhne na nás s třemi dějovými liniemi. Na jedné straně tu stojí Robert Wakefield (Michael Douglas), který vede boj proti drogám ve Spojených státech. Jaké je však jeho překvapení, když zjistí, že jeho šestnáctiletá dcera je už asi půl roku závislá na heroinu a on nic netušil. Jako další sledujeme příběh Heleny Ayaly (Catherine Zeta-Jones), která žije poklidný život průměrné americké ženy z vyšší společnosti. Ale to jen do té doby, než jejího manžela odvede policie. A ona pomalu zjišťuje, že je její na první pohled dokonalý manžel už delší dobou členem drogového podvětí a všechny jejich peníze pocházejí z drogového světa. A na třetí straně je tu polda (Benicio del Toro), který se pohybuje mezi drogovým podsvětím a příkladem dokonale vzorného policisty. Ten i za svojí roli dostal Oscara, co se ale mě osobně týče, jeho dějová linie mě bavila ze všech nejmíň. Ne proto, že by byla špatná, ale Douglas vystihl svého typicky amerického politika s velkým sebevědomím skvěle. A o Catherine Zeta-Jones není ani třeba mluvit, protože svojí roli zahrála skutečně bravurně a společně s právníkem Dennisem Quaidem tvořila skvělý pár. Osobně si myslím, že toho Oscara by si zasloužila spíš ona. 5* (19.10.2006)