Sex, lži a video

Radost zjistit, že Soderbergh již v šestadvaceti letech točil plně dospělé filmy. Sex, lži a video jsou méně přístupnou záležitostí, než by jeden od festivalového hitu očekával (a dobře ukazují, kam se festival v Sundance, zviditelňující v poslední době mnohem hřejivější snímky, posunul). ___ Každá z postav má problém, který lze vnímat jako symptom dalekosáhlejších společenských neduhů, díky čemu je film vícevrstvým psychosexuálním portrétem jedné generace. Graham, muž vyznávající filozofii jednoho klíče, proti své (citové) impotenci bojuje parazitováním na cizích životech. Navzdory své obskurní, ovšem určité poptávce vyhovující zálibě (dnes podobnou zpovědní funkci plní YouTube), je citově nejvyrovnanější postavou, čím zřejmě přitahuje emocionálně rozhozenou Ann. Díky své vyrovnanosti je Graham zároveň postavou nejupřímnější, čím zároveň provokuje k větší otevřenosti ostatní. ___ V art filmech oblíbené vyprávěcí schéma, kdy mezi pár vstoupí třetí osoba, rušivý element, který postupně zpochybní všechny jistoty, dokázal Soderbergh ozvláštnit atypickým přerozdělením sil. Manželství Ann a Johna, až příliš typického osmdesátkového yuppie, není idylické, pročež ani Grahamův vliv na něj není destruktivní, nýbrž osvobozující. ___ Ač je naprostá většina freudovských dialogů vedena v interiérech (exteriéry jen oddělují větší dějové segmenty), scény jsou řešeny velmi „filmově“, byť to při prvním zhlédnutí nemusí tolik vyniknout (jediným formálním úletem, prozrazujícím debutantské nadšení, je „vyjádření“ orgasmu vertigo efektem). Stejně jako v potemnělých vztahových dramatech ze sedmdesátých let (Malé životní etudy, Poslední filmové představení), které byly Soderberghovy inspirací, vypomáhá s charakterizací postav mizanscéna nebo pomalé nájezdy kamery. Zvyšující se frekvence střihů zvyšuje napětí, záběry na sebe navazují graficky nebo pomocí zvukových přechodů (overlapping dialogy), jež vytvářejí dojem osudové propojenosti postav (bez křeče vlastní některým pozdějším dramatům se síťovým narativem). Také sebe-uvědomělost vyprávění je nadstandardní. Zatímco postavy lžou, obrazy vytvářejí ironický efekt tím, že „říkají“ pravdu, některé informace jsou záměrně pozdržené, aby mohl být zesílen překvapující účinek odhalení, některé střihy jsou „neviditelné“ do té míry, že činí nepřehlednými časoprostorové souvislosti (Ann pouze nasedne do auta a najednou je před Grahamovým domem, dlouhý flashback s rozhovorem Ann a Grahama začíná bez upozornění, že jsme se vrátili v čase). ___ V úvodu chválená dospělost se tudíž netýká jenom tematické, ale také formální zralosti filmu. Již z jeho debutu je zřejmé, že Soderbergh patří mezi filmaře, kteří opravdu dlouho přemýšlejí, než něco natočí. 80% (14.02.2019)

„Nemůžu řešit své problémy. Připadá mi to trapné, když vím, že v Africe umírají děti hladem“ Ani ne tak sexu samotného, jako spíše vztahů s ním spojených, si Steven Soderbergh všímá opravdu pečlivě. Herecký kvartet plní své úlohy jako by celou záležitost právě prožíval a kameru Walta Lloyda vůbec nevnímal. Zlatý glóbus, který si Soderberg za svůj scénář odnesl, je v tomto případě naprosto zasloužený, jelikož drobnokresba prozkoumávající mentalitu lidí, jež se snaží vymanit/ustálit/vykoupit v kolotoči nevěry, lží a terapeutického videa rozhovorů na téma sex, je skvělá a díky použité formě statické kamery, pečlivě zvoleného střihu, jednoduchých interiérů a neokázalých kostýmů, taktéž příjemně civilní, čímž se hranice mezi filmem a realitou všedních dnů ztenčuje na minimum a pokud některý z hrdinů pronese větu, u které zažijete pocit déja vu z vlastního života, je citový dopad snímku ještě přímější. (20.08.2006)

Tohle fakt točil Soderbergh? Protože něco tak povedeného mi k němu moc nesedí a nečekal bych to od něj, většina toho, co jsem od něj viděl, jsou dost průměrné a chladné filmy. Ale tohle mě skutečně mile překvapilo. Velmi dobře to pracuje se svými postavami, žádná z nich není černobílá a jejich charakter se v situaci, ve které jsou, celou dobu zajímavě a uvěřitelně vyvíjí. Věnuje se to skoro jenom 4 postavám a odehrává se to jen na podobném počtu lokací, ale přesto to má dost podmanivou atmosféru a dokáže to svým dějem napínat, ačkoli v tom "o moc nejde". A do toho všeho ještě skvělý soundtrack a hlavně ten naprosto skvěle napsaný scénář... Tohle mi fakt hodně sedlo, až jsem dokonce uvažoval nad plným počtem, jak si mě to po všech stránkách získalo, ale nakonec zůstanu "jenom" u silných čtyř, protože na plný počet bych očekával přeci jenom karapítek silnější dojem. A to ne že by to nemělo silné scény, to rozhodně ne, i ten závěr se mi dost líbil. Ale ten film k tomu nemá daleko, takže až se na něj někdy podívám znova, možná tu pátou hvězdičku pak přidám... Silné 4* (29.12.2021)

Originální snímek,který mi po zpraseném Solaris vrátil víru v režiséra Stevena Soderbergha.Prakticky žádná sympatická postava(alespoň pro mě),zato špičkoví herci(Andie MacDowell válí) a super scénář.Teď ještě aby byl Traffic opravdu taková bomba jak všude slýchám a Sodherberg ve mě získá fanouška.Na debut až neslušně dobré.80 % (19.01.2010)

Herectví Andie MacDowell bylo vždycky tak trapny a hrany, že jde poznat, že to je hrany. Obzvlášť ty její hrany úsměvy. Role téměř asexuální frigidní Ann k ní dost sedí a přesně taková si myslím, že je i v osobním životě. A všichni ostatní, včetně Jamese Spadera (kterej jedinej aspoň trochu vynikal), použili staré známé zaběhnuté 80kové herectví, což je samo o sobě hrůza - ono celkově z toho prýští 80. léta jak z fontánky. Celé to je bez hudby, což není vůbec sexy. Ono to celkově není moc sexy, i když je to o sexu hodně. V dnešní době internetu a všudypřítomnejch úchylů tenhle film působí trochu úsměvně, ale žádná zábava to není. Není to ani moc zajímavé. Takže prostě nuda. (30.12.2018)