Sex, lži a video

John (Peter Gallagher) se po mnoha letech setkává se svým dávným nejlepším přítelem Grahamem (James Spader). Jeho žena Ann (Andie MacDowell) z toho není dvakrát nadšena, zvlášť když se dozví, že John Grahamovi nabídl, aby u nich pár nocí přespal. A už vůbec ne, když odhalí Grahamovu podivnou zálibu - nahrává si rozhovory s cizími ženami o sexu a intimních problémech. Když zjistí, že Grahama navštívila i její sestra, rozhodne se sama s Grahamem promluvit ... Mám rád originální filmy, ale nemusí to být za každou cenu. Sex, lži a video mi přijdou už hodně nucené, takže jsem se chvilkama docela dost nudil (možná to mohl vzít Soderbergh jako erotickej film, asi bych se bavil o chlup víc). Takhle jsem nejvíc času věnoval rozmýšlení nad tím, jestli Spaderovo háro je pravé či nikoliv :). Ale ne, nijak špatné to nebylo - naopak, docela nadstandardní zpracování milostného čtyřúhelníku (takhle se točí takovéto filmy, pane Hřebejku) a výborná Andie MacDowell k tomu... (30.04.2012)

Tohle fakt točil Soderbergh? Protože něco tak povedeného mi k němu moc nesedí a nečekal bych to od něj, většina toho, co jsem od něj viděl, jsou dost průměrné a chladné filmy. Ale tohle mě skutečně mile překvapilo. Velmi dobře to pracuje se svými postavami, žádná z nich není černobílá a jejich charakter se v situaci, ve které jsou, celou dobu zajímavě a uvěřitelně vyvíjí. Věnuje se to skoro jenom 4 postavám a odehrává se to jen na podobném počtu lokací, ale přesto to má dost podmanivou atmosféru a dokáže to svým dějem napínat, ačkoli v tom "o moc nejde". A do toho všeho ještě skvělý soundtrack a hlavně ten naprosto skvěle napsaný scénář... Tohle mi fakt hodně sedlo, až jsem dokonce uvažoval nad plným počtem, jak si mě to po všech stránkách získalo, ale nakonec zůstanu "jenom" u silných čtyř, protože na plný počet bych očekával přeci jenom karapítek silnější dojem. A to ne že by to nemělo silné scény, to rozhodně ne, i ten závěr se mi dost líbil. Ale ten film k tomu nemá daleko, takže až se na něj někdy podívám znova, možná tu pátou hvězdičku pak přidám... Silné 4* (29.12.2021)

Zaujímavý vzťahový film je založený predovšetkým na inteligentnom scenári, kvalitných hereckých výkonoch, všadeprítomnej kamere a neotrených režisérskych nápadoch. Námet je poňatý komorne, niektoré dejové línie ostávajú nedopovedané, opustené a napriek tomu to celku neškodí. Ak má film na konci viac otázok, ako odpovedí, ostáva dlho v hlave. Čo viac si môže začínajúci režisér priať? (20.12.2012)

Předem si myslím, že námětem to hodně zestárlo - dnes už nějaké to nahrávání řečí o sexu na video působí jako nevinná dětská hříčka oproti tomu, co vše se považuje za normální. Jinak vcelku zajímavý filmeček a přiznávám se, že ty rozhovory o sexu se poslouchaly velice dobře a všechny čtyři postavy byly fajn. (08.08.2009)

Radost zjistit, že Soderbergh již v šestadvaceti letech točil plně dospělé filmy. Sex, lži a video jsou méně přístupnou záležitostí, než by jeden od festivalového hitu očekával (a dobře ukazují, kam se festival v Sundance, zviditelňující v poslední době mnohem hřejivější snímky, posunul). ___ Každá z postav má problém, který lze vnímat jako symptom dalekosáhlejších společenských neduhů, díky čemu je film vícevrstvým psychosexuálním portrétem jedné generace. Graham, muž vyznávající filozofii jednoho klíče, proti své (citové) impotenci bojuje parazitováním na cizích životech. Navzdory své obskurní, ovšem určité poptávce vyhovující zálibě (dnes podobnou zpovědní funkci plní YouTube), je citově nejvyrovnanější postavou, čím zřejmě přitahuje emocionálně rozhozenou Ann. Díky své vyrovnanosti je Graham zároveň postavou nejupřímnější, čím zároveň provokuje k větší otevřenosti ostatní. ___ V art filmech oblíbené vyprávěcí schéma, kdy mezi pár vstoupí třetí osoba, rušivý element, který postupně zpochybní všechny jistoty, dokázal Soderbergh ozvláštnit atypickým přerozdělením sil. Manželství Ann a Johna, až příliš typického osmdesátkového yuppie, není idylické, pročež ani Grahamův vliv na něj není destruktivní, nýbrž osvobozující. ___ Ač je naprostá většina freudovských dialogů vedena v interiérech (exteriéry jen oddělují větší dějové segmenty), scény jsou řešeny velmi „filmově“, byť to při prvním zhlédnutí nemusí tolik vyniknout (jediným formálním úletem, prozrazujícím debutantské nadšení, je „vyjádření“ orgasmu vertigo efektem). Stejně jako v potemnělých vztahových dramatech ze sedmdesátých let (Malé životní etudy, Poslední filmové představení), které byly Soderberghovy inspirací, vypomáhá s charakterizací postav mizanscéna nebo pomalé nájezdy kamery. Zvyšující se frekvence střihů zvyšuje napětí, záběry na sebe navazují graficky nebo pomocí zvukových přechodů (overlapping dialogy), jež vytvářejí dojem osudové propojenosti postav (bez křeče vlastní některým pozdějším dramatům se síťovým narativem). Také sebe-uvědomělost vyprávění je nadstandardní. Zatímco postavy lžou, obrazy vytvářejí ironický efekt tím, že „říkají“ pravdu, některé informace jsou záměrně pozdržené, aby mohl být zesílen překvapující účinek odhalení, některé střihy jsou „neviditelné“ do té míry, že činí nepřehlednými časoprostorové souvislosti (Ann pouze nasedne do auta a najednou je před Grahamovým domem, dlouhý flashback s rozhovorem Ann a Grahama začíná bez upozornění, že jsme se vrátili v čase). ___ V úvodu chválená dospělost se tudíž netýká jenom tematické, ale také formální zralosti filmu. Již z jeho debutu je zřejmé, že Soderbergh patří mezi filmaře, kteří opravdu dlouho přemýšlejí, než něco natočí. 80% (14.02.2019)