Sedm hladových

"Jsou chvíle, kdy člověk přestává myslet na svou důstojnost. To je tady běžném při odlehčovacích dnech." Pár hlášek je povedených, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že Smyczek si scénář překroutil po svém a s hereckým materiálem vhodným pro taškařice, natočil hořkou komedii. Film není zdaleka tak vtipný jak by být mohl, a pokud ho něco drží nad vodou, tak charisma jednotlivých herců. Skvělý Antonín Bubeník budiž příkladem. (12.11.2020)

Sedm hladových je jakoby předchůdce podobného filmu Tomáše Magnuska, natočeného o mnoho let později Jedlíci aneb Sto kilo lásky. Zajímalo by mě, zda podobné léčebny skutečně existovaly a jak to v nich probíhalo doopravdy. Tato rádoby komedie totiž vychází z toho, že víc než hubnoucí možnosti poznáváme jednotlivé účastníky a jejich problémy či tužby. Osobně si pamatuji hlavně toliko, že se cpali zeleninou a sem tam se projeli na rotopedu. Marně hledám tu komediální rovinu, ale nemůžu si na ni upamatovat. Dalším zajímavým faktem je, že na scénáři se podíleli dva pozdější komedianti a častí účastníci zábav František Ringo Čech a Petr Novotný. Což o to, napsali spolu čtyři scénáře, Smyczek to jen trochu polidštil, ale nevím jak ty ostatní, tento je místy dost bizarní. Závěrem je nutné dodat, že Petr Novotný zde není chybně uveden, přitom si ve snímku také zahrál. (04.10.2023)

Pokud se mne jednou můj obvoďák pokusí ohromit diagnózou "obezitas" s návrhem na léčebný pobyt v sanatoriu, tak ho praštím uherákem do palice a nakrájím si ho na kostičky do svého oblíbeného pokrmu knedlo, doktor, zelo. Nicméně filmová návštěva léčebny, plné budoucích hubeňourů, mne v době svého vzniku hodně bavila a tak musím jen smutně konstatovat, že s přibývajícími lety snímek ztrácí na zábavnosti, ale s několika smaženými pochutinami na talíři se při něm dá celkem škodolibě zasmát. (29.10.2014)

Pro mě dosud neznámá komedie z netradičního prostředí sanatoria specializující se na odtučňovací kůru. Ve filmu je množství vtipných hlášek a situací, které občas sahají až do absurdna (např. zoufalé louskání pecek), ale divák se u toho stejně musí bavit. Klienti se chvílemi chovají jako hladoví tygři ve výběhu. "Poctivě a s kázní běhají jen blázni. Po trávě a asfaltu uženeš se k infarktu." Vtipné jsou zejména scény s pojišťovákem Jaroslavem a Růženou, hlavně jak ho ukrývá v pokoji před celým osazenstvem lázní. "Schovejte se na balkón." "Růženko, tady ale žádnej balkón není!" A když ulehají na lože a on, hladíc jí ňadra začne přednášet recept na hruškovou polévku s vločkama také pobaví.:-D Neznat Labudu (zde jako agilní náměstek podniku) po hlase, bez kníru bych ho málem ani nepoznal. "Svatba, ta nám nevadí, ale Nesvatba, ten mě sere!":) Slušný nadprůměr 3 * a 60%. (28.02.2021)

Jsem trochu v rozpacích. Na jednu stranu je vidět, že na filmu pracovali šikovní lidé - režie je fajn, herci sympatičí, sem tam dobrý vtip. Na stranu druhou to celé působí hrozně, ale opravdu hrozně nedotaženě. Alegorie na toalitní režim nefunguje, protože všichni můžou odejít, kdy chtějí. Vysněná Koliba je za rozpadající se zdí a nikdo jim nebrání ji přelézt. Kdyby jim bránila zpočátku jejich obezita, museli pro překonání té zdi něco obětovat (zhubnout), tak prosím. Ale prostě celkově je to velmi laciné a nefunkční. Romanická linka sympatického nekňuby a velmi sexy baculky vyvrcholí ultimátním cringem - on ji pomalu znásilní v rozporu se svou postavou a současně u toho má obdviné kulinářské kecy na adresu jejího muže... to je jedno velké wtf. A to je vlastně esence celého filmu. Divák tam cítí silný potenciál, který se ovšem promění v totální zmar. Možná je to vina scenáristů Petra Novotného a Františka Ringo Čechca, kteří jako že chtěli napsat protirežimní kritiku, ovšem na druhou stranu, jakožto režimem protežovaní estrádníci, si to nechtěli a nemohli s komoušským establishmentem moc rozházet. Prostě chěli být rebely tak napůl. Aby nic neriskovali. A to je přesně tenhle film. Nikdo nic neriskuje, o nic nemusí bojovat, ale současně se nakonec všichni tváří jako děsní rebelové, co se vzbouřili systému... i když nikdy nikomu nic nehrozilo a nikdo jim v ničem moc nebránil. Vrcholem jejich rebelie byla návštěva hospody, kam mohli v podstatě vždycky. Škoda. Mohl to být fakt dobrý film, kdyby tam třeba museli být povinně např. kvůli zaměstnání (musí reprezentovat a proto nesmí být tlustý, jiný obezista nevyjde včas schody do patra, pěvkyně se kvůli sádlu zadýchává, sládek neprojde úzkými dveřmi do sklepa atd.). Kdyby pak museli překonat zeď tím, že zhubnou nebo tak, zkrátka kdyby to celé bylo víc promyšlené. Takhle je to jen cosi, na co se vlastně ani moc koukat nedá. (11.11.2022)