Vrchní, prchni!

Tohle si nezaslouží pouze uznání. Josef Abrhám v jedné ze svých TOP rolí. Komedie se musí umět vážení...když vidím ty dnešní přiblblé žalostné pokusy nás rozesmát fekálním, vůlgárním a debilním humorem, vždycky si vzpomenu, že pánové Smoljak a Svěrák umí natočit inteligentní, krásně ujetý, elegantní, milý a pohodový film a že není třeba sledovat ty výplody šílenců dnešního filmového průmyslu. Jestli jsme za komančů byli v něčem extratřída, pak v pohádkách a komediích, na které jsme měli šikovné české hlavy - i ty pověstné české ručičky (tím nemyslím umění krást i chlupy z podpaží). (19.04.2006)

´"To je asi nějaký omyl, já jsem inženýrrr Krrrálík." ///// musím komentář (ne hodnocení! to je pořád 5*!!!!) upravit. Opravdu si nevybavuju film, který bych viděl tolikrát a přitom mne poříd dokázal rozesmát nebo jsem v něm našel nějakou novou věc, které jsem si předtím nevšiml. Tohle je Smoljakův opus magnum. Tam není scéna, která by nefungovala. Každý kousek do sebe pasuje a je geniálně vtipný. Jestli něco má být top v rámci české tvorby na csfd, tak je to tohle. jednoznačně. (09.07.2007)

"A VY CHCETE CO?" - "POHLAVNÍ CHOROBY." - "NEMÁME, NEVEDEME." - "A NEVÍTE, KDE BYCH JE SEHNAL?" Můj zdaleka nejoblíbenější Svěrák, který má asi ze všech jeho scénářů největší švih a také nejlepší (Uhlířovu) hudbu, která mu dodává jak na spádu, tak na dojemnosti. Ve středu dění opět tradiční svěrákovský proutník, který je tu s odzbrojující drzostí stavěn do role frustrované oběti, která ale přitom doplácí jen na to, že si celý život užívala. Vynikající Abrhám, záplava hlášek a nezapomenutelná historka o praseti v žitě. Coby připomínka nedostatků českého pohostinství bude ten film aktuální vždycky. (19.01.2008)

Komedie s povedeným námětem, která se dá vidět opakovaně, byť při každé nové repríze - jak už to člověk zná takřka nazpaměť - se na to samozřejmě díváte trochu jinýma očima, kdy už vám leccos z toho jako taková sranda přijít nemusí. Nově si tam asi nejvíc cením možnosti vidět řadu známých pražských hospod na začátku 80. let a Prahu jako takovou, jak tehdy vypadala - výrazně od šedivých dob totáče prokoukla a zkrásněla. Btw. většinu lokací znám osobně: (dnes již bohužel zaniklé) Fišerovo knihkupectví, karlovarská kolonáda, žižkovské ulice... Stojí za to mrknout na web Filmová místa.cz, pokud to člověka zajímá víc. A pak je tu samozřejmě herecký výskyt Dagmar Patrasové, která je zde tehdy zamlada zcela oslňující, byť se člověk poněkud zdráhá věřit, že by její postava tak strašně nesnášela svého bohatého partnera, že by měla potřebu mu zahýbat s chudým knihkupcem v podání Abrháma - myslím, že obsadit ho do role děvkaře, nebylo dobré rozhodnutí, protože ty jeho úspěchy u žen jsem mu nevěřil, už když jsem ten film viděl v dětství poprvé, natož teď (navíc nemám rád filmy, v nichž skuteční manželé hrají manžele i ve filmu). Ještě poznámku závěrem - přijde mi zajímavé, kolik podobností vykazuje Dalibor Vrána s Františkem Loukou z Kolji (záliba v ženách, vlastnictví vysmívaného vozítka - Velorex vs. Trabant, hraní na hudební nástroj...) - já si prostě nemůžu pomoct, ale podle mě si Svěrák do těchto svých filmových děvkařů dával něco, co mu v reálném životě bylo odepřeno... (11.05.2012)

Je vůbec možný vymyslet pro jeden film tolik gagů a nápadů? Jasný důkaz, že Zdeněk Svěrák je titán mezi českými scenáristy. Půvabná, inteligentní a velmi vtipná komedie, jejiž jedinou slabinou je závěr s uhozenou hromadnou honičkou, jak ve stylu starých němých grotesek (nic proti nim, ale tady mi to sedělo jak pěst na oko). Ovšem Abrhám jako falešný číšník, proutník a profesionální houslista :o) nemá chybu. (11.05.2003)