Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (viac)Obsahy(1)
Príbeh divadla, ktoré má síce úspech u publika, ale musí čeliť aj ťažkostiam zo strany nadriadených orgánov a sťahovaniu do nových priestorov periférneho kultúrneho domu. Veľký priestor dostávajú ukážky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana ako Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, či Vizionář. (RTVS)
(viac)Recenzie (452)
Ja som nikdy akosi nedokázal oceniť to satiricko-komicko-konšpiračné cimrmanstvo Ladislava Smoljaka a Zděňka Svěráka. Viem, že v Čechách sa z toho stal doslova kultový fenomém. Jára Cimrman prakticky zľudovel. No u nás na Slovensku si to našlo len hŕstku skalných priaznivcov. Ja medzi nich rozhodne nepatrím. Avšak snímok "Nejistá sezóna" z roku 1987 sa mi natrvalo vryl do pamäti. Je to veľmi zaujímavo spracovaná téma boja s absurdnou komunistickou cenzúrou, s ktorou sa museli potýkať členovia malého dramatického divadelného súboru. **** ()
Během sledování Nejisté sezóny se mě na rty dralo část sloky našeho nejlepšího zpívajícího básníka Karla Kryla "Byl hrozný tento stát, když musel si se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat" a k tomu jsem si mírně předělal pokračování "a bylo jim to málo, poručili hercům hrát, jak si přálo veličenstvo kat." Nejistá sezona je dnes už jen naštěstí zábavná připomínka silně nezábavné doby ve které pár lidí určovalo co ostatní můžou a co už nemůžou. Opravdu za tohle před pány Smoljakem a Svěrákem smeknu klobouk z hlavy prvního člověka s kloboukem, kterého potkám. Zákulisí "cimrmanovského" souboru s mrazivou ukázkou jednoho znamení tehdejší doby se podařilo slepit lepidlem s názvem "kvalitní humor" a udělat tak z Nejisté sezony, celosezóní zábavnou jistotu. ()
Také cimrmanovský soubor se v komunistické době potýkal s mnoha nelehkými situacemi. Političtí představitelé KSČ chtěli nejen znepříjemnit samotné fungování autorského divadla a počátky divadelní tvorby, ale především přizpůsobit obsah her kulturně-politickým požadavkům.„Když je člověk na něco krátkej, tak by si z toho měl dělat aspoň srandu. To platí o smrti i o politice.“ ()
Výtečný nápad postavit proti sobě humorné pasáže slavných cimrmanovských her a tížívé zákulisí plné fízlování, zákazů, příkazů, kontrol a buzerace, stejně jako napětí uvnitř divadelního souboru, je základem zdařilé hořké komedie. Která, ač je to k nevíře, vznikla v 1987! Některé situace dnes působí tak absurdně, že je těžké uvěřit, že se skutečně děly, o to víc, že jsou často odlehčeny typicky svěrákovským humorem, obohaceným občas o nějaký ten šrapnel. Je to zábava a současně z toho mrazí. Autorská dvojice Svěrák-Smoljak trochu jinak než obvykle, stále však na výbornou. ()
Nádherně poklidný film o neklidné (nejen) divadelní době jednoho všem známého souboru. Autentičnost a reálnost scénáře dodává snímku neopakovatelnou atmosféru. Cimrmani si napsali takové ohlédnutí za svou prací, která byla skutečně od srdce a z lásky k divadlu. Nelehké, dnes již směšně působící překážky v tvorbě a sice malé, ale patrné rebelantství vůči pravidlům "Já tam nechám toho cikána, ne?". Jasně se uvolňující atmosféra konce 80tých let určitě dopomohla k jisté pravdomluvnosti o tehdejších poměrech a možnostech divadelních umělců. "Když je člověk na něco krátkej, měl by si z toho dělat aspoň srandu, to platí o smrti i o politice". ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (42)
- Ve hře „Vizionář“ říká Smrtka (Zdeněk Svěrák), že končí a jde na odpočinek. Poslední, co dělá, je nějaký Ferdinand v Sarajevu. Díky tomu můžeme velmi přesně zařadit, kdy se děj hry odehrává, tedy těsně před 28. červnem 1914, datumu atentátu na Františka Ferdinanda d'Este. (sator)
- Ve filmu je scéna, ve které se při zkoušce Rybník (Zdeněk Svěrák) schová za troubu, a když ji Špaček (Jaroslav Weigel) otevře, tak na něj Rybník kouká a Špaček se lekne. Toto se ve skutečnosti stalo při několika představeních Miloni Čepelkovi, který Jaroslav Weigla v té době ve skutečnosti v roli Hlavsy alternoval. A také se to stalo při představení, nikoliv při zkoušce. „Poprvé jsem skoro neudržel smích, ale nějak jsem to zvládl. Když to pak dělali znovu, tak jsem to vydržel,“ vzpomíná Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Na stěně v šatně herců visí fotografie Knížete Munodiho (Miroslav Macháček) z filmu Případ pro začínajícího kata (1969). (Jurkodak1)
Reklama