Réžia:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (viac)Obsahy(1)
Príbeh divadla, ktoré má síce úspech u publika, ale musí čeliť aj ťažkostiam zo strany nadriadených orgánov a sťahovaniu do nových priestorov periférneho kultúrneho domu. Veľký priestor dostávajú ukážky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana ako Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, či Vizionář. (RTVS)
(viac)Recenzie (452)
Dokument. Krom cimrmanologů (včetně jejich pomvědů) hrajících zde sebe samé (srov. též příjmení Špaček nebo Melichar) vidím jen samé neznámé herce (včetně jistého Karla Kachyni) hrající šedivé lidi (z nichž zvláště hodná paní provozní je famózně autentická) v šedivém městě, šedivém sále, šedivých chodbách, šedivých kancelářích . Vypustil bych tu nudnou pasáž s těmi čísly. Zvedněte tu rukavici! ()
Snínek pro Cimrmanovi milovníky i naprosté analfabety, jež na jednu stranu pobaví, na stranu druhou ukáže dost smutné věci které se v umění děly před rokem 89... Pokud je vám alespoň trochu blízky český a zvlášté Cimrmanovský humor je Nejistá sezóna jasně správnou záležitostí. Zlatý prciny ()
Nie som fanúšik Cimrmanovho divadla a tento štýl humoru ma nie vždy vie zabaviť. V určitej časti filmu som sa veľmi nudil, nenachádzal som pointu, dej podľa mňa vo veľkej časti nebol dobrý, len občas to vytrhli z nudy nejaké scénky, ale inak slabý film. Oceňujem to, ako sa niečo takéto podarilo natočiť za komunizmu, teda vlastne socializmu. Celkovo však film nemá iskru. ()
Nádherně poklidný film o neklidné (nejen) divadelní době jednoho všem známého souboru. Autentičnost a reálnost scénáře dodává snímku neopakovatelnou atmosféru. Cimrmani si napsali takové ohlédnutí za svou prací, která byla skutečně od srdce a z lásky k divadlu. Nelehké, dnes již směšně působící překážky v tvorbě a sice malé, ale patrné rebelantství vůči pravidlům "Já tam nechám toho cikána, ne?". Jasně se uvolňující atmosféra konce 80tých let určitě dopomohla k jisté pravdomluvnosti o tehdejších poměrech a možnostech divadelních umělců. "Když je člověk na něco krátkej, měl by si z toho dělat aspoň srandu, to platí o smrti i o politice". ()
Takový líně tekoucí film, čímž však vtahuje do hlavního toku problémů té doby s netradičním divadlem a jednotlivými představeními, boji s komisemi, obhajováním se, ale i se sebou samotnými, nedochvilností, bokovkami, vztahy. Jak jde každý den našich životů za dnem, tak se zde střídá jeden divadelní večer s druhým, podle toho tedy i to pomalé plynutí. A přitom kromě určitého cynismu, rýpanců a vtipů i prvky nostalgie a zaujetí. ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (43)
- Na stěně v šatně herců visí fotografie Knížete Munodiho (Miroslav Macháček) z filmu Případ pro začínajícího kata (1969). (Jurkodak1)
- Ve filmu měla být původně scénka, ve které měl Pavel Vrzáň natáčet spolu s režisérem Ladislavem Kydalem „Malou romanci“ od Cornelia Gurlitta, která se běžně v představení „Posel z Liptákova“ před „Poslem světla“ i „Vizionářem“ pouští z pásku. Tato scéna byla z filmu vypuštěna kvůli absenci Pavla Vondrušky (v roli Pavla Vrzáně), který na rozdíl od Miloně Čepelky uměl hrát na piano. (mnaucz)
- Prakticky celý snímek byl natočen bez post synchronního zvuku, tedy „naživo“, což v době jeho vzniku nebylo tak časté. Ladislav Smoljak k tomu uvedl, že to je i z důvodu, „že to filmu dodává dokumentární charakter“. (mnaucz)
Reklama