Guľový blesk

Komedie s lidským přesahem. V málokterém filmu se potkává v rychlém sledu mládí a stáří, naděje a strach, smutek i smích. Střet generací a životních hodnot. Směs fragmentů lidských životů, které spojuje „mamutí“ kolotoč doktora Radosty. Úžasně vtipná a uvnitř teskná komedie. V zaprášené kulise 70. let naší věčné stověžaté Prahy. Vše je dokonale emotivně podbarveno hudbou Zdeňka Lukáše. Jednoho z našich nejlepších komponistů druhé poloviny 20. století. Co slovo, to nezapomenutelná hláška. Jedna z našich nej komedií vůbec. 90% (26.09.2016)

„Chladne vám dobrá brazilská káva.“ Ak vezmeme do úvahy všetky filmy, v ktorých sa angažovala brutálna dvojka Svěrák/Smoljak, nie je Guľový blesk tým najlepším. I tak je to pecka, ale jednak postáv je fakt priveľa, rôznych dejových odbočiek detto a nie úplne mi sedel vnútorný Abrhámov monológ, ktorý nejeden raz „nahlas“ hovoril to, čo bolo z tej-ktorej scény zrejmé. Napr. v Marečku, podejte mi pero! fungujú scény s dvoma desiatkami postáv v jednom zábere navzájom sa prekrikujúcich, komunikujúcich a dostávajúcich sa do vzájomnej interakcie, báječne a na jednotku s hviezdičkou. Tu to bolo zrežírované predsa len troška ťažkopádne a chaoticky. Tiež ma sklamalo, že film načne toľko tém, rodín a podzápletiek, že keď som si myslel, že sa to poriadne rozbehne... tak to skončilo. Mnohé postavy sa vytratia. (01.01.2024)

95% - Kulový blesk mě strašně překvapil svou osobitostí. Osobitostí nejen úžasných herců, ale především osobitostí atmosféry, kterou jsem sice díky svému věku nezažil, ale ve fragmentech mého mládí kdesi stále žije. Sklep s uhlím, půda na věšení ;o) No... Abych se vrátil na zem, tak vyzdvihnu báječnou hudební kombinaci Lukášovy a Mozartovy hudby, která filmu dodává pathos a ironii zárověň. Dále geniální maličkosti v záběrech, a celkově "samozřejmě optimistický" ráz celku. Kulový blesk má holt koule... (31.08.2008)

Megalomanská bytová dvanáctisměna je dokonale připravena (stejně jako půdička, kde se to paní Jechové bude věšet) a nyní již jen zbývá doufat, že se neobjeví nějaké nepatrné trable. Třeba, že by někdo pokazil akci tím, že by si to rozmyslel, nestihl se oženit nebo dokonce zbaběle zemřel. O zajištění akce a překonávání drobných problémů se však stará organizačně všehoschopný Dr. Radosta, podporovaný rychlou spojkou Ing. Severínem a pod takovým vedením nelze o úspěchu akce pochybovat, tedy pokud bude dodržena žádost: "Osobo, vraťte mi ty housle". (17.12.2008)

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)