Cesta

"Nechápání", anebo jeho ztížená možnost, je v tomhle filmu o kulturní propasti mezi civilizací a přírodou klíčové. Sám jsem se přistihl, že zkouším hádat, co má která scéna znamenat. Ale lepší je jenom se koukat a nesnažit domýšlet možné přesahy, to až potom. Jediná správná interpretace stejně neexistuje. Na každý pád jde o výjimečné a inspirativní, ryze umělecké filmové dílo, které si říká o další zhlédnutí, řekněme po pár letech. Sám za sebe musím říct, že by mě nikdy nenapadlo, jak krásná může být australská poušť, jejíž krajina, fauna a flóra je tu prezentována jako skvostné Boží dílo. A jak to tam žije! Jenom se umět dívat. A chtít. (20.07.2007)

Je par momentu, ktere mne ve filmu nebyly jasne. Nebo spis pricina techto mometu ale asi to tak mam byt. Clovek nemuzu chapat vsechno a zase na druhou stranu to vnaselo hodne tajemna do filmu, ktery byl hrou vynikajicho australskeho svetla a mlade zeny a muze s australskou prirodou. Zajimave strihy mezi krasnou nahou divkou a mladym chlapcem, ktery je prave na lovu. (29.07.2006)

Přirozenost, kterou člověk ztratil a už nikdy nedokázal získat zpět. Značně alegorický film o zdech, které si moderní člověk kolem sebe vystavěl. O neschopnosti pochopit. O volnosti, která byla jen pocitem a nebyla uchopena včas. Pokud vám připadá, že melu, tak je to proto, protože tenhle film je zvláštní. Doopravdy mě vadily určité prvky filmového jazyka, jako zastavování záběru, opakování momentů, zvukové abnormality. Vyrušovalo mě to (ale netuším, jak by film vypadal bez toho). Na druhou stranu výborné ve více ohledech. Záběr na dospívající dívku a malého chlapce, ztracené v divočině a kráčející australskou pouští ve školních uniformách a v polobotkách, přičemž dívčina hlavní starost je, aby si chlapec nic neroztrhl nebo se nezamazal ... uznejte, že to je dost originální prvek. Kontrast s mladým Aborigenem, díky kterému přežijí a se kterým si zprvu vůbec nerozumí. Krásné (až dokumentární) záběry australské přírody - lov klokanů, plavání v jezírku - a do toho abstraktní scény (děj doplňovaný zdánlivě nesouvisejícími střípky). Ono to celé asi funguje a já uznávám, že jako celek je to výborné, jen si musím na něco podobného zvyknout. Jo a samozřejmě hudba Johna Barryho. ■ P.S. Nemáte pocit, že nás moderní společnost deformuje a měli bychom utéci, dokud je čas? ■ Po druhém vidění se mi skoro chce zvednout hodnocení, protože tenhle film je doopravdy podmanivý a nejde mi ho dostat z hlavy. ■ Po třetím vidění jsem hodnocení zvedl. (19.08.2011)

Flahertyho Nanuk se toulal ledem a sněhem pokrytou krajinou, o desítky let později Roegův domorodý šestnáctiletý kluk podstupoval ve vyprahlé australské buši svou zkoušku dospělosti. Osudy vzdálené časově i geograficky a ačkoli jeden skutečný a druhý fiktivní, přesto jsou v mnohém podobné. Jejich životy plynuly pomalu, v dokonalé symbioze s přírodou, daleko předaleko od kvapným tempem se ubírající civilizace, která se ráda označuje za vyspělou. Walkabout výborně ukazuje střet dvou světů - zdánlivě spořádané a racionální civilizace, která je ve skutečnosti chaotická a neskutečně iracionální, se zdánlivě nepřátelskou a chaotickou přírodou, která je však naprosto jasně uspořádaná i když nekompromisní. Když se k smrti vyčerpaná dívka a její bratříček setkají s šestnáctiletým bušistickým maturantem, znamená to pro ně jednak záchranu života, ale také otevření průzoru do jiného světa - příroda, která je málem zabila, je najednou mnohem přívětivější než moderní civilizace. Příroda je nechtěla zabít, zato mentálně šiknutý otec ano... Nehledě na městský styl života, který mají zažitý. Australská zkušenost je však ovlivní na celý život. Zvlášť malého chlapce, který odrůstá věku nevinnosti, jež mu pomohla se dorozumět s novým přítelem (Jenny už byla starší a příliš ovlivněná). Walkabout je nádherně nasnímaný lyrický snímek, ale člověk se asi musí naladit na tu správnou frekvenci, aby mohl vnímat všechna jeho kouzla. Jo a taky krásná hudba Johna Barryho ;-) (30.05.2009)

Po návrate do civilizácie dievčina uväznená v sklobetónovej kancelárii spomína: Koľko za tých pár dní zažila dobrodružstiev a krás, raz by sa tam iste rada vrátila. Veď teraz bude v tej kobke preberať papiere až do staroby. Už nikdy toľko nezažije. Prečo sa vôbec vracala? Čo nás na divočine tak priťahuje? Patríme do nej. (29.07.2013)