La Marche sur Rome
Réžia:
Dino RisiKamera:
Alfio ContiniHudba:
Marcello GiombiniHrajú:
Vittorio Gassman, Ugo Tognazzi, Roger Hanin, Mario Brega, Daniele Vargas, Giampiero Albertini, Ernesto Almirante, Gérard Landry, Nando Angelini (viac)Obsahy(1)
Film jednoho z otců italské komedie Dino Risiho zobrazuje historii vzniku fašismu v Itálii v letech 1919 až 1922 očima Umberta (Ugo Tognazzi) a Domenica (Vittorio Gassman). Domenico, prohnaný Říman, zůstal po válce bez práce a žebrá v ulicích Milána. Umberto je Domenicův přítel, který je nyní také nezaměstnaný, je to prostý a naivní hlupák, kterého vyhnal z domu jeho švagr. Umberto a Domenico se přidali k fašistickému hnutí. Jsou odsouzeni za napadení člena královské gardy na rok a osm měsíců do vězení. Postupně se jejich ideály vytrácí, zjišťují, že fašismus znamená něco jiného, než co si představovali. Umberto je zhnusen a rozčarován hrůzami a brutalitou i nesmyslným zabíjením nevinných lidí. Oba proto opouští fašistické hnutí. Bohužel, zrovna ve chvíli, kdy se k moci dostal Mussolini. (Snorlax)
(viac)Recenzie (18)
Tak na tohle nemám dostatek mozkových buněk, holt jsem z podstaty mimozemšťanka a italský humor mě zcela míjí.. Rvačky, mlácení po hlavě, křik a věčné hádky mě většinou nepobaví, tedy opětovně potvrzeno, nezasmála jsem se ani jednou.. Musela jsem se hecnout, abych to dokoukala do konce.. Byla-li to pro někoho komedie, pro mě v podstatě tragédie, šťastnějším divákům samozřejmě přeji a tiše závidím filmový zážitek.. ()
Komedie o nadšených fašistech a vzestupu fašismu v Itálii? Po čase zase případ, kdy jsem nejednou sváděl s filmem i se sebou ideologický boj a chvíli skoro nemohl uvěřit, jak pojatý film na ono téma vidím. Tipoval bych, že v době vzniku muselo jít o značně kontroverzní záležitost, už jen proto, jak sympaticky a odlehčeně jsou hlavní protagonisti nadšení pro fašistické hnutí vykřesleny. U nejedné scény jsem se sice bavil doslova nahlas, ale zároveň pravidelně trnul, jaké z toho vzejde poselství a kam svou další neotřelou komedii Dino Risi v závěru vygraduje, což mi neumožňovalo si to užívat nepřerušeně úplně po celou dobu. Ale když jsem se během první třetiny úspěšně naladil na humor podaný režisérovými dvorními herci Gassmanem a Tognazzim, mnohem více jsem se bavil a méně uvažoval. Pokud vemu Pochod na Římě jako kritickou satiru, ukazující nekritické pobláznění a pomýlení zvrácenou ideologií u vybraných jedinců, jejichž nadšení ve výsledku během naplnění oněch plánů vystřídává pocit hrůzy nad vyústěním celého procesu, a která současně rozehrává kus meziválečných italských (potažmo evropských) dějin, mohu udělit 4 hvězdičky. Vyústění je naštěstí značně deziluzivní, že i divák, který by to nadšení z fašismu spolu s hlavními hrdiny náhodou nedejbože zcela sdílel, měl by v závěru současně sdílet i ono trpké vystřízlivení u pohledu na děsivé následky. Osobitě bych vyzdvihl Rogera Hanina v lehce groteskně pojaté záporní roli fanatického kapitána. [75%] ()
U každého režimu sa vždy našiel film, ktorý ho vedel riadne zosmiešniť a satirický odrovnať a Mussoliniho režim nemohol byť výnimkou. A tak sa stalo, že i veľký Dino Risi natočil ironicko ideologické dielo, ktoré nehrá na až tak vtipné scény, ale ukazuje, že sfanatizovanie ľudí vie s myslením ľudí riadne zatrepať. Hneď po skončení filmu som nebol moc nadšený a to hlavne z komediálnej stránky , ale ako sa mi to uležalo v hlave, tak som si uvedomil, že veľa scén tu malo svoj dôvtip a vynaliezavosť a v konečnom dôsledku aj slušnú dávku recesie. Už len ten Fašistický zoznam zmien, ktoré vzápätí sú jedným s členov vyškrtavané, lebo sa ukázalo, že sa ním nikto neriadi a tak ideologická predstava jednotlivca má vážne trhliny bola zaujímavo a svojsky podaná. Tento film je vynikajúci v maličkostiach a aj keď, niektoré veci ako časté konflikty a vreskoty nemali žiadny zmysel, pozitíva rozhodne prevládajú a to som na konci filmu chcel dať slabé 3*, ale moje prehodnotenie to vytiahlo na silné 4*. Najlepšou postavou u mňa bol jedinečný kapitán Paolinelli, bol celkom zaujímavou iskrou tohoto filmu, len škoda, že tu nemal väčší priestor. Je to dvanásty film z diskusie V. R. K a aj keď to tak nevyzeralo, teraz u mňa prevláda veľká spokojnosť. ()
...To, čo prosím pekne väčšinou predvádzali, prípadne vyvádzali; dvaja ústrední, talianski protagonisti: Domenico Rocchetti & Umberto Gavazza v podaní 2. vizionárskych predstaviteľov: Vittoria Gassmana & Uga Tognazziho, tak presne tomu sa bezprostredne snáď hovorí len: „Herecký koncert - par excellence.” • Totižto, práveže stelesnili dvoch mládencov, resp. začínajúcich zmagorených, fanatických členov: Národnej fašistickej strany Benita "Duceho" Mussoliniho, so štandardnými rovnošatami v podobe „čiernych košieľ”, ako hlavným znakom pomaly sa blížiaceho skazeného impéria, ktoré ako skupina postupne nadobudla priam astronomických výšin (vedľa podobne rozpínajúceho sa nacizmu). • Vari by som ešte i podotkol, že už medzitým trochu zmieňované charaktery, boli predtým iba rádovými vojakmi; tentoraz z naprosto rovnakého, tretieho práporu, druhej roty a štvrtej čaty, čiže ich výhoda spočívala v tom, že sa poznali, i keď sa povedzme tentokrát znovu stretávajú, ale za úplne iných okolností s akousi zo začiatku pomerne dosť zvláštnou reakciou... • Po menších, predchádzajúcich sklamaniach v podobách Risiho, konkrétne z môjho uhla pohľadu; "priemerných" titulov: Il sorpasso a Profumo di donna, kde si mimochodom rovnako zahral i môj veľký obľúbenec "Il mattatore", si konečne tento taliansky režisér výrazným spôsobom vylepšil svoje renomé, a pritom už mám v hľadáčiku i jeho ďalšie tituly, ktoré by mohli dokonca i predčiť moje celkové očakávania, kedy je možno napokon len otázkou času, že bude patriť medzi mojich obdivovaných tvorcov, aj keď nemusí hneď figurovať v TOP 10. • Popri hereckých prejavov, ma taktiež mimoriadne oslovila i celková „neverbálna komunikácia”; na mysli nemám nič iné, ako mimiku & gestá zo strany Domenica Rocchettiho, vrátane poňatia celkového scenára, ktorý sa vyznačoval najmä tým, že si vôbec nekládol servítku pred ústa; skrátka, zrejme si dovolil ešte viac, než bola pôvodne stanovená norma, ktorú prevyšoval. • Váhal som za maximálny počet *, ale od svojho konania som musel následne upustiť, proste mi to nedovoľovalo svedomie, i keď film ako celok, podľa mňa, nábeh na to určite má...! ()
Risiho tragikomedie "Pochod na Řím" se spíše blíží frašce. Vyzdvihla bych především výkon Rogera Hanina v roli fanatického fašisty, kapitána Paolinelliho. A rozhodně bych tenhle film doporučila všem, kteří mají potřebu vykládat, jaký jsme špatný národ, kterému není v tomto rovno. Italové házeli po fašistech kamením, opovrhovali jimi. Ale jen do doby, než se dostal Mussolini k moci. ()
Reklama