La marcia su Roma

Komedie o nadšených fašistech a vzestupu fašismu v Itálii? Po čase zase případ, kdy jsem nejednou sváděl s filmem i se sebou ideologický boj a chvíli skoro nemohl uvěřit, jak pojatý film na ono téma vidím. Tipoval bych, že v době vzniku muselo jít o značně kontroverzní záležitost, už jen proto, jak sympaticky a odlehčeně jsou hlavní protagonisti nadšení pro fašistické hnutí vykřesleny. U nejedné scény jsem se sice bavil doslova nahlas, ale zároveň pravidelně trnul, jaké z toho vzejde poselství a kam svou další neotřelou komedii Dino Risi v závěru vygraduje, což mi neumožňovalo si to užívat nepřerušeně úplně po celou dobu. Ale když jsem se během první třetiny úspěšně naladil na humor podaný režisérovými dvorními herci Gassmanem a Tognazzim, mnohem více jsem se bavil a méně uvažoval. Pokud vemu Pochod na Římě jako kritickou satiru, ukazující nekritické pobláznění a pomýlení zvrácenou ideologií u vybraných jedinců, jejichž nadšení ve výsledku během naplnění oněch plánů vystřídává pocit hrůzy nad vyústěním celého procesu, a která současně rozehrává kus meziválečných italských (potažmo evropských) dějin, mohu udělit 4 hvězdičky. Vyústění je naštěstí značně deziluzivní, že i divák, který by to nadšení z fašismu spolu s hlavními hrdiny náhodou nedejbože zcela sdílel, měl by v závěru současně sdílet i ono trpké vystřízlivení u pohledu na děsivé následky. Osobitě bych vyzdvihl Rogera Hanina v lehce groteskně pojaté záporní roli fanatického kapitána. [75%] (23.09.2022)

Jelikož mi nic není svaté (pročež si myslím, že jsem imunní vůči různým -ismům; to je však příběh na někdy jindy), přijímám na první dobrou a bez uzardění i díla, jež se nebojí žertovat o vážných věcech, jakými jsou kupříkladu válka, přírodní katastrofy, totalitarismy a diktatury, smrtelné nemoci, tělesná či duševní postižení apod. (samozřejmě toto vtipkování musí mít patřičnou úroveň, je k němu zřejmě nutné mít už něco odžito, schopnost nadhledu a bazálního (sou)citu, jinými slovy roky pěstěný humanismus, v jiném případě hrozí, že takto žertujíce budete (vy)směšní a za hlupce), příkladem budiž kultovní britcom „Haló, haló!“ (1982-1992), jenž se odehrává za 2. sv. války v okupované Francii, a nebojí se karikovat ani protinacistický odboj! Zmiňuji to proto, že La marcia su Roma Dino Risiho líčící nástup fašismu v Itálii je téhož rodu, a kde se žertuje, tam nikdo z příběhu nevyjde jako pan Čistý, na což je dobré být připraven. A nejen kvůli tomu, že si ve filmu proto zřejmě nenajdete nikoho, s kým by se dalo sympatizovat, ale proto, že toto tvůrčí rozhodnutí předznamenává naplňovaní dalších žánrových vzorců, což mě nutí aspoň ve dvou větách se zamyslet nad žánrovými očekáváními, resp., co se stane, když se s filmem (s jeho proklamovanou nevážnou vážností) sladíte už před zhlédnutím (k čemuž chce tento komentář napomoci) – připravený divák se tak minimálně vyhne tomu, aby na filmu vyžadoval, aby se tento choval jako dokument a aby mu s konečnou platností vyjevil, jak se vlastně fašisté dostali moci; připravenému diváku nebude divné, že fyzické násilí, jehož je ve filmu dost a dost (jako ostatně v každé slapstickové komedii), fakticky nikoho nezraňuje, je bezzubé, stává se zdrojem divákova pobavení, nikoliv napětí atd. Ačkoliv La marcia su Roma nemá týž potenciál (ale to nevadí, zřejmě neměla ani týž ambice) jako Chaplinův Diktátor (1940) – pro důkaz viz počet (o)hodnocení u obou filmů –, navzdory tomu se i tak pro mě jedná o dílo veskrze sympatické, které si zaslouží těchto pár vět. Díky za tip Willymu Kufaltovi, bylo mi potěšením. 75 % (01.06.2023)

Pekný výsmech nadelil Risi tomu ich fašistickému pochodu na Rím. Aj ľuďom, ktorí sú ako Umberto a Domenico. Ako celok ten film nie je nič extra, ale v jednotlivých maličkostiach je super. Pobavil ma. Najlepšia časť jednoznačne u starého sudcu, ten to dal s ohromnou gráciou ... hlavne ako ich vyprevádzal z bytu. (04.06.2023)

„Groteska, fraška, satira? Smíchy se při tom... umírá.“ Já se moc nesmál. Afektovanému tajtrlíkování postav? Žánr komedie tedy škrtám, zůstává satira - hloupým fašistou snadno a rychle. Z neznalosti, naivity, z touhy dotěrného budižkničemy Domenica konečně „někam patřit“. Nebo prostě jen tak, kvůli kamarádovi, jako Umberto. Prosťáček s lemplem pak při své procházce dějinami tak dlouho nastavovali národu zrcadlo a zakopávali o kořeny italského fašismu, až si nabili hubu. I vzájemně. Tak už to s revolucemi chodí. Ideály, vzletné myšlenky, sliby. A nakonec se to zvrhne kvůli nějakému blbci s pistolí. Nebýt Markacciho, naši hrdinové by, coby fašisti rychlokvašky, zvesela došli až do Říma. OKÉNKO VOLEBNÍ urny: [][] Proč můj hlas dostane Buvolini, ehm, Mussolini? 1) Obdivuju ho, jak ohnivě umí řečnit. 2) Má perfetto programma elettorale. 3) Chci vlastnit kus půdy a on mi ji dá. 4) Nesnáším šlechtu. „Duce“ ji zruší. 5) Mám syna, zrušení povinné vojenské služby vítám. 6) Svrchovanost lidu, to taky nezní špatně. Nemám rád bohaté lidi, pak budu mít navrch já! 7) Nesnáším bolševiky, Pán Bůh chraň, aby vyhráli oni. [][] Výsledek voleb a filmu? Program moc nezaujal. Pouhých 49%, dvě hvězdy. Díky zfalšování voleb tři. (30.05.2023)

Risiho tragikomedie "Pochod na Řím" se spíše blíží frašce. Vyzdvihla bych především výkon Rogera Hanina v roli fanatického fašisty, kapitána Paolinelliho. A rozhodně bych tenhle film doporučila všem, kteří mají potřebu vykládat, jaký jsme špatný národ, kterému není v tomto rovno. Italové házeli po fašistech kamením, opovrhovali jimi. Ale jen do doby, než se dostal Mussolini k moci. (17.09.2011)