Nebe a dudy

Skúsim to napísať stručne a jasne. Plachta s Marvanom svojimi výkonmi zachránia aj nie zrovna dokonalý scenár. Ich začínajúce priateľstvo som im veril, poslednej tretine, kedy sa do hry dostáva vedlajšia línia ohľadom svadby, tej už menej. Tak ak hodnotím takto pozitívne, tak za pomyselné závažie na jednej strane váh sú dvaja malí štuplíci, ktorí sa počas svojho hudobného výstupu neboja pozerať aj do kamery a ja som rád, že Slavínsky ich nebuzeroval opakovaním scény. (21.06.2017)

Mordyjé, to byla dívčina! Společně s filmy Vlasty Buriana a Modrou hvězdou, můj nejoblíbenější film z prvorepublikové éry. Mrzout Jaroslav Marvan, který projde duševní proměnou, je v obou polohách doslova fenomenální a dobrácký Jindřich Plachta, jako dělník Fábera, podal též mistrovský výkon. Snímek, který hřeje u srdce. (16.09.2023)

Možná film neoplývá tou nejoriginálnější zápletkou, ale námět je zpracován, jak nejlépe mohl. Přerod z protivy na dobráka je možná až příliš rychlý, ale humorné situace, které z toho plynou Vám trochu toho sentimentu vynahradí. Humor je celkově povedený, dokáže Vás od srdce rozesmát a spolu s postavami patří k nejlepším stránkám filmu. Jenže i přes nesporné kvality se na tomto snímku už začíná pomalu podepisovat čas. (21.11.2014)

Miloučký a naivní příběh o totální proměně člověka. Film je podán takřka pohádkovým způsobem. Ovšem je zahrán božsky. No, v jedné pasáži jsem měl skutečně na krajíčku. Dokonce se u toho člověk i zasměje, pokud se moc nebude bránit. Tenhle film je zkrátka klenot. Mnoho působivějších československých filmů neznám. Přitom je tento snímeček tak přímočarý a jednoduchý. Ani vlastně pořádně nevím, co mě tak okouzlilo. Asi ta jeho pozitivní atmosféra. Dávám lepší 4*. (18.06.2013)

V současnosti koukám na televizi opravdu málo, jelikož jako distribuce titulů mi v jejím omezeném měřítku už nedokáže nabídnout potřebnou variabilitu, jenže okolnosti tomu chtěly a jedno odpoledne jsem ji zapnul a náhodou začínal tento snímek. Prvně jsem mu nevěnoval moc pozornosti, po chvíli jsem se však zakoukal a ke konci jsem nevěřil, co jsem vlastně viděl. Víte, sentimentální kýčovitost v kinematografii povětšinou zastává status negativního aspektu díla, ale samotný kýč může být dobrý, když se dobře udělá a tohle je ten případ. Příběhová kostra typu zlý člověk se po určité události a pár zjištěních změní k lepšímu je stará jako lidstvo samo, je promítána skrz kulturu po staletí, jen stejně jako u kýče se prostě musí udělat dobře, aby diváka dokázal zaujmout, bavit a v konečné fázi i dobře emocionálně zlomit. Nebe a dudy jsou založeny na kombinaci těchto dvou prokletých základech a vykonává výbornou práci. Zdeněk Troška o svých snímcích populisticky hřmí k lidu, že to je lidová podívaná a jejich kvality dokazuje vysoká návštěvnost. Je to hloupý blábol, všichni to víme a od teď budu na tyto výroky argumentovat právě tímto snímek, nýbrž vyjadřuje vše, co Troška snaží namluvit svému žebřiňáku hnoje. Lidovost, podstata lidské dobroty, lámání předsudků a mnoho dalších základních morálních zásad v krásně prostém příběhu a v tažení hereckých klasiků staré školy (hlavně samozřejmě duo Marvan-Plachta) je krystalická definice srdečnosti. Mnoho lidí ten kýč a sentiment asi tak dobře nepřijme, ale ty, co mají srdíčko, to výrazně dojme. 9/10. (25.04.2020)