Nebe a dudy

No, bylo to hodně naivní. Asi tak. Jinak to ale byla fajn komedie, která byla překvapivě i docela vtipná. Akorát jsem celou dobu nemohl přestat myslet na to, že v době, kdy se to točilo, umírali všude kolem tisíce lidí. Jak asi bylo hercům, kteří to nepochybně museli vědět? Přiznám se, že tenhle fakt zážitek trochu zkazil. 75% (10.07.2017)

Oblíbenost filmu daleko přesahuje jeho kvality. Poměrně naivní příběh dostane každého jinak. Někdo se rozplývá nad hereckými výkony hlavních hrdinů, jiného dojmou dvojčata Bahníkova s harmonikou, jiný zamáčkne slzu dojetí nad vteřinovým záběrem jílovišťského Hubertusu, kam chodil s rodiči na nedělní merendu. Já to mám tři v jednom a nestydím se za to. (25.02.2015)

Mně se film vůbec nelíbil. Mám se rozplývat nad nudou, nad Plachtem s Marvanem o nichž je známo, že hrát umí anebo nad jakým dalším kritériem filmu?! Mě totiž nic dalšího v souvislostí s tímto šumícím zázrakem nenapadá. Maximálně se dá u toho dobře usnout a film nechat jako podkres, ale nekvalitní dobové mikrofony nedovolí ani ten spánek. Nejlepší je to rovnou vypnout. Jako soráč, ale nežiju v roce vzniku filmu. Jsem současný divák a mám taky určité nároky na film. Tenhle nesplnil žádný z nich. Blockbuster dostane sotva tři * a tomuhle napálíte plný počet. Fakt nechápu. Se proberte laskavě. Vždyt je to hrůza to hodnocení tady. Za zásluhy, z nostalgie a tak dále. Tenhle film hovoří jako příklad za všechny. Sledovanost v poledne na Nově 110 babiček a dědečků max. 0% (28.04.2012)

V současnosti koukám na televizi opravdu málo, jelikož jako distribuce titulů mi v jejím omezeném měřítku už nedokáže nabídnout potřebnou variabilitu, jenže okolnosti tomu chtěly a jedno odpoledne jsem ji zapnul a náhodou začínal tento snímek. Prvně jsem mu nevěnoval moc pozornosti, po chvíli jsem se však zakoukal a ke konci jsem nevěřil, co jsem vlastně viděl. Víte, sentimentální kýčovitost v kinematografii povětšinou zastává status negativního aspektu díla, ale samotný kýč může být dobrý, když se dobře udělá a tohle je ten případ. Příběhová kostra typu zlý člověk se po určité události a pár zjištěních změní k lepšímu je stará jako lidstvo samo, je promítána skrz kulturu po staletí, jen stejně jako u kýče se prostě musí udělat dobře, aby diváka dokázal zaujmout, bavit a v konečné fázi i dobře emocionálně zlomit. Nebe a dudy jsou založeny na kombinaci těchto dvou prokletých základech a vykonává výbornou práci. Zdeněk Troška o svých snímcích populisticky hřmí k lidu, že to je lidová podívaná a jejich kvality dokazuje vysoká návštěvnost. Je to hloupý blábol, všichni to víme a od teď budu na tyto výroky argumentovat právě tímto snímek, nýbrž vyjadřuje vše, co Troška snaží namluvit svému žebřiňáku hnoje. Lidovost, podstata lidské dobroty, lámání předsudků a mnoho dalších základních morálních zásad v krásně prostém příběhu a v tažení hereckých klasiků staré školy (hlavně samozřejmě duo Marvan-Plachta) je krystalická definice srdečnosti. Mnoho lidí ten kýč a sentiment asi tak dobře nepřijme, ale ty, co mají srdíčko, to výrazně dojme. 9/10. (25.04.2020)

Docela naivní snímek o proměně jednoho zlého továrníka na hodného a starostlivého dědečka (potažmo strýčka). Natočeno je to s prvorepublikovou bravurou, která je typická pro většinu tehdejších snímků. Herecky zde excelují Jindřich Plachta a Jaroslav Marvan. Hlavně díky nim a jejich interakcím hodnotím snímek tak vysoko. 80% (15.11.2014)