Muži nestárnou

Možná by bylo objektivnější jednu hvězdičku ubrat, ta sentimentalita tam je trošku znát. Ale tenhle film patří k tomu nejlepšímu, co Slavínský stvořil. Výborný námět a skvělá Kabátová se svým závěrečným "dejte mu ji, nebo si počká ještě na jednu generaci", mě tak dostala, že jsem dal plný počet. Především jsem se ale vůbec nenudil, ačkoliv jsem ho už viděl mnohokrát, film měl spád, skvělá tradičně šišlavá Zdenička Baldová a proutník Gustav Nezval. (16.10.2015)

Na jednu stranu mám ten film rád, na druhou stojí jen na jednoduchém nápadu. A tak v očekávání závěrečného "Proboha, tak mu ji dejte, nebo si počká na další generaci!" čekáme subjektivně nekonečně dlouho, než se děj posune o deset a pak o devět let (nebo obráceně, už nevím), přičemž každá epocha je vyplněna nekonečným tlachánímv různých vilách o ničem, na večírcích, kde se odezpívá několikero písniček a zahraje několik skladeb - přičemž ta ústřední zazní ve filmu celá hned třikrát, jednou s upraveným textem, čímž se povedlo také nějak prodloužit stopáž. Ale jinak Pivec se hodně snaží, jeho herecké partnerky rovněž, a ostatní jsou jen do počtu, aby sem tam něco řekli, sem tam ve vhodný čas odjeli a tak. Btw, zajímavé, jak film odehrávající se ve své závěrečné části v roce 1939 nijak nereflektuje aktuální politickou situaci v zemi, jako by šlo o nějaké jiné místo. Jo, a mimochodem, nepochopil jsem, proč si nemohl vzít už tu druhou, když by finančně už tenkrát mohl rodinu zachránit on, a ne ten továrník odvedle. (15.04.2024)

V roce 1911 se zamiloval mladý Stanislav Jarský do Heleny Horníkové, zatímco její dceři dával lekce hry na klavír. Helena ale byla provdána a proto tento naléhavý flirt nemohl míti pokračování. V roce 1920 se náhodně setkává nyní již sebejistý muž a mladá elegantní slečna a poznávají v sobě Stáňu a malou Jiřinu Horníkovou. Bohužel v této době se Jiřinina ovdovělá matka potýká s krachem rodinné továrny a tak je nutno vyhovět manželství za úplatu a Stáňa opět mizí ze scény. Nakonec však má poslední šanci v roce 1939, kdy právě dospívá třetí generace, Jiřinina dcera Helena Krutinová. A tehdy už Stáňa neváhá a nenechává si nikým a ničím svou láska vymluvit. Má sice už prošedivělé skráně, ale to mladé dívce imponuje... Ideální námět Mužů, kteří nestárnou, odpovídal Novému divadlu Oldřicha Nového a ve filmové podobě pak pozdní tvorbě Vladimíra Slavínského. Vlivem událostí v zákulisí hlavní roli převzal vpravdě rozkošný Jan Pivec a z divadelní inscenace přešla jen Zita Kabátová, která hrávala Jiřinu. Výsledek pak vykrystalizoval mezi nejklasičtější protektorátní melodrama. (23.02.2009)

Jeden z nejklasičtějších pamětnických filmů. Jan Pivec zdolává jednu krásku za druhou (a přitom bere materiál pouze z jedné třígenerační rodiny). Příběh stěží uvěřitelný, ale pro mě je tou nejpůvabnější milostnou romancí, jaká se v našich krajích natočila. Zita Kabátová přechází od zbožňované ženy k ironické babičce opravdu s nonšelancí. Roli měl původně hrát Oldřich Nový, který hru inscenoval na divadle, díky tomu, že se nepohodl se Slavínským, dostal ojedinělou a snad životní příležitost (v rámci pamětnických veseloher) Jan Pivec. Madono, má...Nejdříve Zita Kabátová, potom Jana Romanová a nakonec Jarmila Smejkalová. Kdo by nezáviděl? (14.12.2003)

Pozorně jsem pročítal zdejší komentáře a spor vznikl hlavně o téma a prvoplánovost filmu. Ve své době zaznamenal úspěch jak na divadle tak na plátně. Dnes už by ale neprošel. Námět sám je opravdu jednoduchý. Vemte si, že jeden muž se postupně zamiluje do všech dívek z jedné rodiny. A zatímco všechny stárnou, on vypadá pořád dobře, jako by snad ani nestárnou, jak mu mnozí připomínají. Proč se nezamiloval do nějaké její kamarádky? A jak to, že se nejmladší z rodu zamilovala do zralého muže? Vlastně jí k tomu stačil jen jediný pohled. Nešlo jí spíše o to, že je známý a úspěšný? Pak už láska často přichází sama, ale ruku v ruce s těmito atributy. O kvalitách herce Jana Pivce snad ani nelze pochybovat, o Zitě Kabátové taky ne. Ale souhlasím, že pokud námět sám není vyloženě hloupý, tak je minimálně prvoplánový a strašně jednoduchý. Odehrává se v podstatě ve trojím podání to samé. Mění se jen prostředí. Všem třem dívkám hraje na klavír stejnou hudbu. Jak to, že se sám nezamiloval po celou dobu? Žil přece v zahraničí, byl pryč devatenáct let. Nakonec mu nejmladší dají spíš jen proto, aby od něj měli klid. Jan P. i Z. Kabátová hráli v mnoha dobrých filmech, ale tento k nim nepatří. (27.08.2021)