Všetko o mojej matke

Nevím, možná se mě to jenom zdá, možná jako kluk to vlastně nedokážu ani přesně posoudit, ale v každým případě mě přijde, že Pedro Almodóvar, jako jeden z mála chlapů rozumí ženské duši. To samo o sobě pro mě dělá film nesmírně poutavým, ale on umí navíc skvěle zkomponovat hudební i obrazovou složku a zasadit ji do nesmírně silného příběhu takovým způsobem, že jako celek mě to prostě rozebere na cimpr campr. U filmů Pedra Almodóvara se mě to zatím stalo vždycky a ani film Vše o mé matce nebyl vyjímkou. Dialog matky a herečky v šatně divadla či dialog na pohřbu považuji za extrémně emotivní zážitek. (06.07.2008)

Sonda do ženskej duše a do vzťahov, ktoré ju napĺňajú, vyprázdňujú, zraňujú, tešia. Horkosmiešne dialógy v smutnom príbehu matky, vracajúcej sa na miesta, ktoré kvôli tehotenstvu kedysi opustila, na kde sa ako zrelá matka vracia. Optimistické vyznenie je namieste, napr. ako útecha pre všetky ťažko životom skúšané a predsa nesmierne životaschopné žienky. Negatíva vidím vo ventilovaní si režisérových osobných problémov prostredníctvom podivných rodovo nevyhranených postáv, zdôrazňujúcich práve svoju inakosť zasadených do limonádovej príbehovej štruktúry telenovelového typu. A toto sa opakuje do omrzenia takmer v každom Almodóvarovom filme. (05.03.2005)

Trvalo mi dobrých dvacet minut než jsem do filmu dokázal proniknout,o to silnější a emotivnější zážitek mě ale čekal v jeho druhé polovině.Almodóvar rozumí ženským hrdinkám jako žádný jiný režisér,mužské postavy jsou pak téměř úplně odstaveny a sledujeme herecký koncert několika skvělých hereček včele s Cecilií Roth v hlavní roli a s andělsky krásnou Penélope Cruz v její asi nejlepší roli.To neustálé dojímání na konci už hraničilo s vydíráním diváka,ale nevadí,aspoň jsem si u filmu po delší době zase zaplakal.Za ten slabší začátek strhávám jednu hvězdičku,ale už se těším na další setkání s Almodóvarem,po Volver a Vše o mé matce už vím,že to rozhodně není žádný béčkař. 85 % (17.05.2010)

Jistá osoba zde na ČSFD se může radovat, protože se konečně dočkala toho, že jsem se dokopal k Pedrovi. Zato já se příliš radovat nemůžu a pochybuju, že si ještě někdy pustím něco od Almodóvara. Co to vůbec mělo znamenat? Bavilo mě to tak na 2*, ale druhá polovina byla lepší a moje kritika je především z toho důvodu, že mi to zkrátka nesedlo a nebyl to můj šálek a už vůbec ne můj čaj. A nemám právo tvrdit, že to byla blbost, protože to není pravda. Našel jsem tam mimochodem kvalitní práci s kamerou a dobře zvolenou hudbu, zároveň pokus o zajímavé téma a tak trochu "jiný" film. Proto celkový padesátiprocentní dojem zaokrouhluju na 3*. Teď zpět k mým výhradám: měl jsem pocit, že herecké výkony vesměs nebyly příliš dobré a hlavně mi žádná postava nebyla sympatická, s žádnou jsem se nemohl ztotožnit nebo se vcítit do myšlenek, takže mi bylo srdečně jedno, jak to dopadne. Ani žádné dialogy mě nedojaly, takže se nedá nic dělat, asi jsem dřevo...:) (Někdo mi tam navíc připadal nadbytečný.) Kromě několika drobných chyb mě u tohoto pomalého filmu zaráželo i občasné nelogické chování postav - proč např. ten cvok běžel za tím taxíkem? Ale pokud si někdo po přečtení tohoto komentáře pomyslí, že pan Strauber nepochopil základní děj nebo poselství filmu, tak se plete! Nelituju toho, že jsem podnikl svůj první (a asi i poslední) výlet do tvorby z nějakého důvodu významného španělského režiséra Almodóvara. (30.11.2008)

Almodóvar zavádí diváky sice na bezpečnou půdu melodramatu, ale volí natolik osobité postavy a prostředí, že výsledek je blíž klasickému Almodóvarovi než klasickému melodramatu. A tentokrát je ještě více o ženách, než je u mistra obvyklé – i většina mužských postav tu vypadá a chová se jako ženy. A zase mě dostal. (04.10.2005)