Soud boží

Film je perlou předválečné české kinematografie. Neprávem zapomenutou a upozaděnou, o to však překvapivější. Fascinující rurální drama se sice drží věrně svého klasického, převídatelného syžetu, který se v drobných obměnách opakuje napříč staletími v mnoha románových i filmových freskách, ale to mu nic neubírá z jeho emotivnosti, napětí i naléhavosti. Přičinili se o to zejména vynikající herci vedeni bravurní režisérskou rukou. Nutno zmínit i působivou kameru a architekturu. Doslova tu září Světla Svozilová, je to snad její nejpovedenější role. Svůj dramatický part sehrál skvěle i výborný František Kreuzmann. Lascivní prvorepublikové snímky jako by připomínala jen přítomnost neotesané herecké novicky Gabrielové, jejíž žákovsky afektované hraní tu však lze pro mocnost příběhu snadno přehlédnout. Otázkou hluboké venkovské ságy o pomstě a vině zůstává, jaké bude její rozuzlení. Bude se mstít vrah, anebo odsouzený? O čí život se bude bojovat? Konec však smíří posmtychtivost nespravedlivě odsouzeného i viníkův útěk před vlastním svědomím, když vše přenechá v rukou Božích… Pro dobro duší i dobro budoucích generací. (08.10.2023)

Překvapení tenhle málo známý film z konce 30 let, jde opravdu o velice vkusně natočený psychologicko/dramatický film, natočený podle divadelní hry "Bártova pomsta" od Jiřího Hory s překvapivým a dosti působivým výkonem F. Kreuzmanna v hlavní roli sedláka a hostinského Petra Vávry. Bezpochyb jeden z těch umělecky hodnotějších snímků z konce třicátých let. (11.08.2006)

František Kreuzmann v životní filmové roli. Díkybohu, protože jinak byl odkázán na různé úlisné obejdy a patolízaly, tohle je jeho satisfakce. Překvapivě dobrý, byť s melodramatickými momenty a postupy, které dnešního diváka úplně neosloví, ale přesto zhlédnutelný se zaujetím. Moje generace má prvorepublikovou černobílou tvorbu zapsanou jako "filmy pro pamětníky" - pod touto značkou byly uváděny snad už za komunismu neškodné společenské komedie, ale Soud boží potvrzuje, že v ČSR vznikaly i vážné a vážně DOBRÉ filmy. Za sebe bych zájemcům o kvalitní dramata z této éry doporučil také: Noční motýl, Bílá nemoc, Šťastnou cestu a abychom byli spravedliví k pobratimům tak i poválečné Varúj!, to je hodně dobré. A nakonec i ten prvorepublikový Jánošík byl povedený... (30.11.2023)

Kategorie "Vesnický román" zahrnuje asi mnoho tisíc svazků, z nichž většina má velmi podobný děj. Přesto jich naše babičky zhltaly za dlouhých zimních večerů bezpočet a nestěžovaly si. I tento příběh o velké nespravedlnosti nám naznačuje, že nakonec je ještě ta boží spravedlnost, na každé prase se voda uvaří a všichni svého štěstí dojdou. Život na vesnici by velmi těžký a člověk potřeboval hlavně víru a naději, aby to všechno zvládl. Film je tedy dost jednoduchý, přímočarý a charaktery postav tomu odpovídají. Přesto všichni herci ze svých rolí vymáčkli maximum. 70% (15.07.2012)

Příjemné překvapení. Klasická příběhová kostra, takový Monte Cristo z českého venkova. Podle obsahu si asi každý dovede představit, o čem většina filmu je. Mimo jiné tu máme herce jako Korbelář, Svozilová, Kovářík, Šmeral, Trégl, v menší roličce soudce i Marvan, kteří všichni podávají vynikající výkony. Co tenhle film odlišuje od průměru s podobným tématem je za prvé působivost, se kterou je to natočené - smutná tklivá hudba nebo většina dialogů a monologů postav a jejich vykreslené, komplexní charaktery (to tedy platí spíš pro těch pár hlavních) a pak za druhé velmi dobrý Fr. Kreuzmann, jehož výkon je jasně nejlepší z filmu a skvěle zachycuje jak klady tak zápory Vávrovy postavy. Po tomhle člověka ještě víc zamrzí, že za život dostal tak málo příležitostí rozvinout svůj talent víc, než jen na vedlejší role. (05.10.2011)