Soud boží

„Svědomí, to je jako taková…taková past. Vběhneš do ní, nevíš jak. Sklapne to za tebou, ať děláš, co děláš, nemůžeš ven.“ Hezky to Hejda řekl. A vůbec mě jeho postava společně s představitelem Františkem Kováříkem zaujala, možná vůbec nejvíc ze všech. I to jeho „procitnutí“ mi přišlo tak nějak důvěryhodnější než u Vávry (jinak patřičně nesympatického, ostatně Kreuzmann uměl podat tyhle figury výborně). Pak stojí za zmínku ještě Tréglův roztržitý čtenář románů, ostatní trošku zapadli (dokonce i Šmeral, ale u něj si to vysvětluju nezkušeností, byl to přece jen 1 z jeho prvních filmů). Děj dobře odsýpal, ale čekal jsem hlavně na to, zda se mi potvrdí domněnka ohledně důvodu zastřelení starého Bárty (což se kupodivu nestalo). Trochu překvapil ještě konec spolu s vyvrácením profláklého Čechovova principu ohledně objevení se jisté rekvizity (jen nevím, jestli to bylo opravdu schválně…ale budiž, Horovu předlohu neznám a pídit se po ní nebudu). Celkově slabší 4*. „Terezo, řekni, měla jsi mě někdy trochu ráda?“ - „Mám ráda…všechny lidi.“ (24.02.2019)

Umělecká kariéra režiséra Jiřího Slavíčka je vskutku pozoruhodná. Tento potomek slavného českého malíře se nejprve vyučil strojním inženýrem, ovšem brzy se v něm probudily umělecké geny a v roce 1929 odjel čerpat zkušenosti do samotné Mekky filmového světa, Hollywoodu. Po návratu působil jako asistent režie, o něco později se uchýlil k vlastní samostatné práci. Soud boží (nebo také Bártova pomsta, jak zní název původní divadelní hry, podle níž byl film natočen), tento dramatický příběh o vině, trestu a hledání spravedlnosti byl velkou uměleckou příležitostí pro tři vynikající herce – Otomara Korbeláře, Františka Kreuzmanna a Světlu Svozilovou. (17.07.2009)

Kategorie "Vesnický román" zahrnuje asi mnoho tisíc svazků, z nichž většina má velmi podobný děj. Přesto jich naše babičky zhltaly za dlouhých zimních večerů bezpočet a nestěžovaly si. I tento příběh o velké nespravedlnosti nám naznačuje, že nakonec je ještě ta boží spravedlnost, na každé prase se voda uvaří a všichni svého štěstí dojdou. Život na vesnici by velmi těžký a člověk potřeboval hlavně víru a naději, aby to všechno zvládl. Film je tedy dost jednoduchý, přímočarý a charaktery postav tomu odpovídají. Přesto všichni herci ze svých rolí vymáčkli maximum. 70% (15.07.2012)

Vizuálne krásny, silný, ticho dramatický, tragický snímok. Ale to všetko dokazuje divákovi nenásilne, neupozorňuje sa na seba. Sama si môžem tvoriť mienku. Zapôsobili aj drobnosťami ako peknými obrazmi, keď sa do domu pozeráme z vonku cez okno a vidíme modliacu sa matku na úvod, či na záver cez rozbité sklo vidíme Terezu. Alebo keď postava stojí sama na prostred chodby a pozrie doboku... Príbeh sa zjavne odohráva v kulisách AB, no cez dvor sa "prechádzam" nevnímajúc iné, zaborená v mysli postavy a teda okolie nevadí. (som si uvedomila, že toto je 2. Korbelářov film, kde je nespravodlivo odsúdený a prepustený skôr. Ako Tulák Macoun) (04.02.2012)

Příjemné překvapení. Klasická příběhová kostra, takový Monte Cristo z českého venkova. Podle obsahu si asi každý dovede představit, o čem většina filmu je. Mimo jiné tu máme herce jako Korbelář, Svozilová, Kovářík, Šmeral, Trégl, v menší roličce soudce i Marvan, kteří všichni podávají vynikající výkony. Co tenhle film odlišuje od průměru s podobným tématem je za prvé působivost, se kterou je to natočené - smutná tklivá hudba nebo většina dialogů a monologů postav a jejich vykreslené, komplexní charaktery (to tedy platí spíš pro těch pár hlavních) a pak za druhé velmi dobrý Fr. Kreuzmann, jehož výkon je jasně nejlepší z filmu a skvěle zachycuje jak klady tak zápory Vávrovy postavy. Po tomhle člověka ještě víc zamrzí, že za život dostal tak málo příležitostí rozvinout svůj talent víc, než jen na vedlejší role. (05.10.2011)