Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Divácky najúspešnejší slovenský film v dejinách o legende, ktorá nikdy nezomiera. Kto by nepoznal Jánošíka a jeho životné krédo zaviesť do sveta plného nespravodlivosti aspoň kúsok dobrého úmyslu. „Bohatým bral a chudobným dával.“ Tak si ho pamätajú už po celé tie generácie. Toto je jeho životný príbeh vo veľkofilme s celou plejádou slovenských hereckých legiend v réžii nestora slovenskej kinematografii Paľa Bielika... (RTVS)

(viac)

Recenzie (103)

Brooks 

všetky recenzie používateľa

Vrámci slovenskej kinematografie určite revolučný počin a samozrejme aj najlepší sfilmovaný Jánošík. Širokouhlá kamera (prvýkrát použitá na Slovensku) krásne využíva horské exteriéry, prestrelky sú priam westernové, František Kuchta sa na Jánošíka hodí ako nikto iný a celé je to obalené do krásnej filmovej poetiky. Škoda len, že sa na tom tak výrazne podpísala doba v ktorej film vznikal (zidealizovaný hrdina, čiernobielosť postáv, teatrálnosť niektorých hereckých výkonov). ()

Rathalos 

všetky recenzie používateľa

Juraj Janosik,kto by nepoznal toto slavne meno,na tie roky excelentne natocena dvojdielna historicka drama,ktora nadherne opisuje a vystihuje zivot zbojnika,ktory bohatym bral a chudobnym daval,reziser Palo Bielik zanechal po sebe kultovu klasiku a herec Frantisek Kuchta sa urcite nezabudnutelne zapisal do filmovej historie...:-) ()

Reklama

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Jako máleho mě tenhle příběh, dostal i když jsme později slyšel , jak to bylo s Jánošíkem, tak mě je to jedno, protože "pravda je tam někde venku".Mě se líbili kostými i výprava a Filčík, jako zbojník je skvělej Chtěl jsem být taky takový Jánošík,ale to v dnešní době nejde maximálně politik ty mají jako základ hesla slogan tohoto filmu,ale upravený: " Všem brát a sobě dávat". ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Jak bylo a ještě nečetněkrát uvedeno bude, je jánošíkovský fenomén kruciální otázkou slovenskosti vůbec. Od nekritických adorací počínaje přes střízlivější pohledy pokračuje a druhým koncem pomyslného pangejtu konče, degradujícího slavného terchovského rodáka na gangstra své doby. Je jisté, že skutečný Jánošík je jakousi sumou těchto duchovních ingrediencí. V obecné poloze s tím může a musí souhlasit každý. Jinou otázkou je však jak vytvořit přesvědčivý umělecký obraz zbojnického ideálu slovenských, ale i polských karpatských horalů a tím také podstatné části Středoevropanů vůbec. Pro scénáristu Bielika se stala přirozeným východiskem racionalizovaná legenda doplněná o celou řadu historicky doložených fakt a souvislostí nedlouhého zbojníkova života. Při komponování tohoto pohledu se mohl opřít o proslulý prvorepublikový Olbrachtův román NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, v němž se oblíbenému českému prozaikovi podařilo s mimořádným uměleckým zdarem přesně zachytit rozhraní proměny lupiče v lidový symbol odporu, doložený nadto i o skutečné živé vzpomínky žijících členů Šohajovy rodiny a jeho ženy Eržiky. Je pochopitelné, že se jednalo - nebo mnohem spíše jednat mohlo - o vliv zprostředkovaný, přesto však plný inspirace, povzbuzující tvůrčího Bielikova ducha. Platí to tím spíš, že se tu jednalo nejen o téma rozumu, ale především o věc srdce. Výsledkem se stal osobitý, i v českém prostředí ojedinělý tvar, který akcentuje lidovou legendu, ale současně ji zbavuje magických rysů a celou řadu věcí a prvků domýšlí a dává jim věcný, racionální kontext i obsah. Dalším velkým činitelem, pro Slováka samozřejmým, pro Neslováka objevným, je krásná horská krajina na rozhraní horního a středního Pováží, na kterou navazují podhůrské vrchoviny slovenských hor - Tater a Malé Fatry. Připočteme-li k tomu osobitý folkór i slovenskou lidovou architekturu, jejíž historické kořeny tkví v mnoha ohledech právě v Jánošíkově době nebo v obdobích na jánošíkovskou éru bezporostředně navazujících, dokresluje se nám mohutné jeviště, kterým disponoval podle své scénářem zaštítěné vůle Bielik-režisér. Legenda, do níž byla dále integrována východiska, která zaznamenal Bielik v době svého dětství a jinošství na počátku minulého století, nabídla velkou příležitost různorodé, herecky pestré a mimořádně talentované zakladatelské generaci moderního slovenského divadla, jež tehdy vstupovala do středního věku a blížila se zenitu svých uměleckých možností a výkonů. Snad právě proto Bielik do hlavní role vybral neherce-lékaře, jak naznačují mně dostupné zdroje, Františka Krčmu. Ten svému Jánošíkovi mimo vysokou ztepilou postavu věnoval i svou sličnou tvář a nepopiratelný intelekt a nápaditost, které ve spojení se značnou fyzickou silou, tvořivostí, vůlí a houževnatostí propůjčily mýtotvorné postavě lidských obsah a diváckou důvěryhodnost a přesvědčivost; neherec současně s až překvapivou jakoby snadností tento soubor předností obohatil o solidní zvládnutí hereckého řemesla a autentický umělecký prožitek. Zdánlivě drobnou postavu otce Uhorčíka dokázal nadat stejným bohatstvím svého výsostného umění jako v případě OBCHODU NA KORZE Jozef Króner a doslova objevit - jakoby mimochodem - celou řadu lidstvím prosycených "perliček na dně". Zvlášť velkým zážitkem je v tomto ohledu scéna Uhorčíkova umírání. Nadprůměrné výkony odvádějí i další: svého ramba Surovce s nečekanou bravurou zvládá Dušan Blaškovič právě tak jako Ctibor Filčík hejtmana Hrajnohu. Ve výčtu dobře zvládnutých úloh a jejich aktérů by bylo možné dále pokračovat ; byl by to dlouhý seznam a nesnadné hierarchizování kvality odvedených uměleckých výkonů. Spokojím se proto ještě dvěma evokacemi manželského páru Jaroslava Rozsívala a vzácně i Magdy Lokvencové-Husákové (jejíž filmografie je víc než sporá) jako Jánošíkových rodičů; na minimu plochy odvedli oba víc maximum pro postižení hrdých svobodníků, kteří mohou mnohé, ale až po jistou mez, za kterou splývají s šedou masů ostatních nevolníků, s níž sdílejí i jejich nemilosrdný osud, dostanou-li se do soukolí vrchnostenské zvůle a následné represe. Za zmínku stojí i generační a povahové ostínění šlechtických postav, nejvíce patrné na dvojici hrabat Žurayiových (zvlášť výborný Andrej Bagár a suverénní a jistý Eduard Bindas). Přestože se tento osobitý výpravný historický velkofilm neubránil na několika místech ideologickým klišé své doby končícího stalinismu padesátých let (scény umírání), dokázal zachovat rovnováhu mezi dobrodružným a realitickým žánrem. Klady filmu i kamery právě proto stojí výše: vůlí po skutečném - ne nedobrovolném - poznání Jánošíkovy situace, vhodným připomenutím jeho bezpečně doloženého vojenského angažmá střídavě v Rakosziho a císařských vojscích - i po dalších důležitých dějotvorných i kompozičních prvcích. Tento zakladatelský slovenský historický velkofilm již v době svého uvedení do kin před 46 lety překonal diváckým ohlasem i nejsmělejší očekávání svých tvůrců. Je zřejmé, že své čestné postavení v zlatém fondu slovenské národní - ale i československé - kinematografie si zachová i do budoucna. Zaslouženě a právem. () (menej) (viac)

Rozjimatel 

všetky recenzie používateľa

"Ktože by hádzal chlebom? Kameňom lepšie trafíš."     Veľkolepý historický veľkofilm, na ktorom je ten vysoký rozpočet naozaj vidieť. Napodiv, film ani po toľkých rokoch príliš nezostarol, dokonca aj tie akčné scény vyzerajú celkom slušne a nie sú na smiech. Je tu viditeľná snaha tvorcov zasadiť túto legendu do realistického prostredia, snaha o verné zachytenie historických reálií. Obrazovo je to aj vďaka nádhernej prírode úchvatné, zážitok mierne kazí iba deformácia na krajoch obrazu (objektív?). Herecké obsadenie je výborné, dokonca ani obsadenie neherca do hlavnej role nepôsobí rušivo. Film je navyše okorenený výborným humorom, a aj vďaka tomu sa úspešne vyhýba zbytočnému pátosu. Pri pozeraní filmu som si uvedomil, aký bohatý zdroj inšpirácie to musel byť pre neskoršieho Pacha, hybského zbojníka. ()

Galéria (16)

Zaujímavosti (33)

  • Film sa natáčal vo Vrátnej doline, Bratislave, Gaderskej doline, Miloticiach a Štefanovej. (ash99)
  • Film začal Bielik pripravovať už v roku 1951 zámerom ukotviť ho v pražskej dramaturgii, no nakoniec sa literárna príprava presunula na Slovensko. (Biopler)
  • Paľo Bielik bol postavou Jánošíka natoľko posadnutý, že plánoval, že ho raz znova stvárni. Dokonca doma posiloval s činkami, aby sa dostal do jánošíkovskej formy. V čase natáčania však už bol skutočne starý. Vo filme je však počuť aspoň Bielikov hlas. Ide o scénu lapania Jánošíka. Keď zvolajú: "Jánošík, vzdaj sa!", tak práve výkrik "Nie!" patrí Paľovi Bielikovi. (giaruj)

Reklama

Reklama