Cesta na jihozápad

Na tomto rádoby westernu jsem byl kdysi dávno v kině se školou, zažil jsem po projekci navíc ještě i debatu s představitelem hlavní role Jiřím Strachem, ale už tenkrát mě to dost nebavilo a jediné co mně z filmu i debaty utkvělo v paměti je fakt, že v tomhle snímku nehraje ani jedna žena...ale v rámci žánru to zas přece jen taková zajímavost není. (28.12.2005)

Čekal jsem křeč a on to byl docela obyčejný příběh o tom, jak parta chlápků honí jednoho dědu s truhličkou domnělého zlata. Zlato plodí Zlo, to je celá myšlenka. Mladičký Jiří Strach a drsný pistolník Jiří Schmitzer. Myslím, že atmosféru Yukonu se povedlo docela vytvořit, jak jsem vyčetl z titulků, točeno na Altaji, kamera výtečná, příroda též.70% (04.06.2015)

K westernům si cestu zatím pořád spíše hledám, zkouším to z času na čas různými klikatými stezkami a rozumím i žánrovým fanouškům, kteří tento film hodnotí nízce coby průměrný pokus o western a pro které v konkurenci světoznámých klasik určitě neobstojí. Já se nakonec rozhodl Cestu na jihozápad více hodnotit jako rodinný či mládežnický film, který žánr westernu a jeho tradiční prvky spíše využívá pro vyprávění dobrodružného příběhu o pevném poutu a klukovské odvaze... a v tomto duchu mě potěšila i mile (včetně ne úplně čistého happyendu) překvapila. Slabší složkou tvoří vizuál a kamera, která by mohla uprostřed výborně zvolených scenérií doslova kouzlit poetické záběry, ale moc tenhle potenciál nevyužívá. Nicméně patřičnou atmosféru i napínavou akci se v rámci možností podařilo vytvořit skvěle, děj s příjemně kratší stopáži plynul přesně tak, aby neztrácel na napětí a dokázal mě stále něčím zaujmout. Jiřímu Schmitzerovi poloha málomluvného chlápka s mírně rozporuplnou minulostí opravdu výborně padne, ale ani ostatní herci v možná nezvyklých rolích nedělají filmu ostudu. [70%] (03.09.2022)

Rád jsem se vrátil v čase do let svého dětství za dobrodružstvím dalekých krajů. V tomto ohledu mohu podotknout, že český filmový přepis se nijak zvláště neodchyluje od ducha jeho poutavých povídek. Ve filmu je vidět i důraz na exteriéry, kde tvůrci nahradili Aljašku sibiřskou Altajskou divočinou a také lomem u Karlštejna, zvaném Amerika, kde je výsledkem docela příjemná podívaná s nádechem trampské romantiky. Ostatně Jack London je a bude vždycky moje srdeční záležitost. (15.11.2021)

Nejlepší domácí hudební vykradač Ondřej Soukup si tentokrát docela zdařile zahrál na Ennia Morriconeho. Okopírování hlavního motivu z filmu Hodný, zlý a ošklivý je do uší bijící. Škoda, že se jeho práce nenesla radši v duchu velmi dobré původní (a teď myslím skutečně původní - nejen tím, že je pod ní Soukup podepsaný) písně v podání Zuzany Michnové pod závěrečnými titulky - neodvozenost hudby mohla být plusem navíc. (15.04.2013)