Psané ve větru

V rámci žánru by to bylo na 5 hvězd, ale mě někdy trochu vadí taková ta tragičnost postav za každou cenu. Všichni jsou tak zaujatí svým neštěstím, že trochu nadhledu by neuškodilo. A aby to mělo skutečnou tragiku shakespearovských či schillerovských rozměrů, to by tam muselo bejt víc přesahu a metafyziky. Takže takový morální obrácení postavy při soudním procesu, kterou hraje Dorothy Malone, působí jako svěží vánek do dusna přílišnýho neštěstí. Ale filmově zajímavý, rozhodně atraktivní a určitě nenudící dílko. (20.01.2009)

Melodráma nemusí byť iba hanlivým názvom pre dojímavé filmy určené pre ženy. Written on the wind zaujme viac svojim nepredvídateľným scenárom, ako prvoplánovo dojímavým príbehom nenaplnenej lásky. Je aj tým, ale hlavne som v jeho priebehu vôbec netušil, kam sa príbeh o 5 minút posunie, resp. úplne otočí a bol som až do konca v napätí, ako to celé skončí, pretože možností tu bolo viacero. Odvrátená strana peňazí, respektíve lesk a bieda zbohatlíckej vrstvy v maximálne profesionálnom žánrovom balení. Záverečný záber na ohrdnutú Dorothy Malone pod obrazom otca je zo Sirkovej strany príznačne viacznačný. Bol majstrom žánru aj v detailoch. (08.07.2012)

Představ ženu svého života nejlepšímu příteli a můžeš si vsadit na to, že ač se ti v ničem nevyrovná, její srdce získá on. Jen pro jistotu buď oběma nablízku a nápomocen kdykoliv bude třeba. Naftařský geolog Mitch milován ženami, respektován muži, obdivován všemi široko daleko je důkazem, že muž ušlechtilý nemusí být automaticky nudný…čím to, že jsem si v žádném jiném filmu nevšimla klidné síly, kterou vyzařoval Rock Hudson, byl-li právě ve formě? (21.10.2008)

Vůbec se nedivím, že je Douglas Sirk oslavovaným králem melodramatu, obzvláště toho v 50. letech. Jeho práce s technicolorovými barvami je chvílemi pozoruhodná a právě v takovýchto momentech jsem neměl problém přijmout zvolený žánr, a to, co se přede mnou odehrávalo, jsem vnímal spíše jako film, ve své nejryzejší a nejhodnotnější podobě.Takhle na mě ale fungovaly pouhé úseky snímku, a když jsem se v průbehu děje trochu více zamyslel nad tím, co sleduji, nedokázal jsem se přenést přes určitou plytkost a patetickou sentimentalitu, kterou v sobě tenhle filmový žánr nutně skrývá. 5/10 (20.08.2018)

Chlapec potkal chlapce… a pak do jejich vztahu zasáhla dívka. Teprve zhruba v poslední třetině filmu jsem si uvědomil, že Sirkovi ani tolik nejde o tradiční heterosexuální romanci, jako o takřka westernový duel dvou mužů, přátel na život a na smrt, jejichž frustrace (rozdílného původu) daly vzniknout slabosti spíše pro zbraně a alkohol než osoby opačného pohlaví. Ženy představují jejich zkázu. Možná jsem úplně vedle, ale snažím si takto odůvodnit, proč (tedy kvůli pozdnímu rozpoznání tvůrčího záměru) mne film emocionálně naprosto minul (což se mi u melodramat zas tak často nestává). I bez toho jsem od začátku obdivoval příjemnou vyprávěcí přímočarost, víceznačnost dialogů, expresivní mluvu technicolorových barev (které zaskakují za názornější erotický materiál) a nepřehlédnutelnou falickou symboliku. Povětšinou tedy znaky Sirkovy divadelní průpravy, schopnosti provázat postavy s mizanscénou. Divadelní zkušenosti ale nevysvětlují několik znamenitě sestříhaných sekvencí (otcova smrt) nebo použití subjektivizujících úhlů kamery, jež nás nutí soucítit s domnělým padouchem, což jsou pro změnu důkazy výjimečnosti Sirka coby režiséra filmového. Závěrečné hlazení modelu ropné věže, reprezentujícího falus zakomplexovaných mužských hrdinů stejně dobře jako tehdejší americkou společnost, považuji za jasný důkaz příslušnosti Sirka mezi klasicko-hollywoodské „pašeráky“, kteří do příběhů, na povrchu tak cudných, vkládali dosti podvratná sdělení. 75% (04.10.2012)