Papierový mesiac

Klasický příběh nepravděpodobného páru, jehož nejvyšší přidaná hodnota je bezútěsné vykreslení prázdného a vyčerpaného venkova středu Spojených států během velké krize. Například krátká pasáž, kdy investor čeká na rohu budovy na Mozese, který leží zmlácený opodál, připomíná svojí vylidněností (navzdory tomu, že se odehrává na hlavní třídě) a tichostí (Mozes tam přiláká Addie sotva slyšitelným sýpáním) scénu noční můry z Bergmanových Lesních jahod či epizody z Juráčkových novovlných filmů. Přitom jde jen o ilustrace doby. (27.02.2022)

… a jsem v pokušení přihodit i pátou, tahle tak trochu variace na Chaplinova Kida je totiž roztomilost sama a jestli jsem u prvního Bogdanovichova filmu váhal, co mi vlastně chce říct, a z druhého chytl takovou depku, že už se mi k němu nechce vracet, Paper Moon jsem si naopak okamžitě zařadil do škatulky opakovaně použitelných psychických povzbuzovadel a už teď se těším, komu všemu ho pustím a jak mu taky udělá dobře. Láskyplnou retro stylizací „předstařený“ biják, který už tím pádem snad ani dál stárnout nemůže – dneska by se nedal natočit o nic moderněji – má možná jedinou paradoxní vadu na kráse, a sice že ta idylka je snad až moc idylická; každé potenciální větší drama nebo silnější emoce se hned obrátí v žert, tíživá realita hospodářské krize je tu sice v náznacích přítomná, ale jen jako rozostřené pozadí a odrazový můstek k dalším duchaplnostem, jako ta rodina s porouchaným autem, kterou ústřední dvojice míjí na silnici. Zmíněný Chaplin tyhle věci myslím dokázal bez újmy na roztomilosti vyvážit o něco líp. (25.02.2019)

Velká hospodářské krize není problémem, který by trápil elegantního podfukáře a příležitostného prodejce Biblí de luxe důvěřivým vdovám a devítiletého frackoidní sirotka, který si svým zatvrzelým výrazem dokáže prosadit vlastní zájmy. Ze začátku nemůže jeden vystát druhého. Ze začátku je spojuje jenom neoficiální finanční závazek. Ze začátku nemají nejmenší zájem najít společnou řeč. Začátky holt bývají těžké. Což ovšem neplatí o začátcích Petera Bogdanoviche, který na přelomu 60. a 70. let uzemnil filmové kritiky sérií precizních zásahů přesně do středu terče. (Jeho poslední počiny takovou přesností bohužel nevynikají.) Můžeme-li věřit pamětníkům, Papírový měsíc dokonale vystihuje atmosféru třicátých let ve Spojených státech a jde o jeden z nejvíce retro retrofilmů. Ale netřeba znát příliš mnoho historických souvislostí, abyste si tuto univerzální „sbližovací“ road movie vychutnali. Trochu ve stylu Bonnie a Clydea, akorát bez krve, sexu a olova, brázdí Moses a Addie americkou krajinou, přivydělávají si sebevědomými fintami (nikdy ne na úkor těch, kteří peníze potřebují akutněji) a jsou odhodláni čelit krizi a blbé náladě. Krom toho mohou v těch nejkrušnějších chvílích snít o svém (i když jen papírovém) měsíci. Naladění filmu přesně odpovídá dobová černobílá kamera László Kovácse. Může to být ona, může to být Bogdanovichova svižná režie, co činí Měsíc nesmrtelným, ale bez jakýchkoliv pochyb to je Tatum O’Neal. Vedle svého skutečného otce se zjevně cítí jistá v kramflecích, přesněji v lacláčích. Nejen jimi připomíná jiné vzpurné, byť mimořádně roztomilé dítko filmového plátna - legendárního Jackieho Coogana z Chaplinova Kida. Podobnost jí nekončí. 90% (03.07.2009)

"Stále mi dlhuješ 200 dolárov..." Papierový mesiac odvysielala STV 2 s českým dabingom a prilákalo ma najmä vysoké hodnotenie filmu. Po niekoľkých minútach som mal taký pocit, že som to snáď niekedy videl. Možno v detstve, možno som si to iba namýšľal, ale každopádne si ma film získal. Výborná a netradičná dvojica podvodníčkov má také kúzlo, že sa im nedá odolať. Divák im fandí a aj keď je jasné, že skôr či neskôr spadnú na čumák je to jedno. Oni sa dvihnú a nezlomne idú ďalej... Nekúpite bibliu s venovaním za 8 dolárov? Špeciálna edícia...80%. (04.10.2014)

Spolu s "Posledním filmovým představením" můj nejoblíbenější film Petera Bogdanoviche. Půvabná road movie v podání skvěle sehrané dvojice (aby ne když si ji zahráli táta s dcerou) plná laskavého humoru i dojemných scén (ale bez jakéhokoliv laciného sentimentu). Divák při tomto snímku opravdu pookřeje a mladičká Tatum je nezapomenutelná, toho "zlatého plešouna" dostala oprávněně. Neopakovatelným způsobem zobrazená atmosféra třicátých let minulého století, perfektně "pasující" hudba, výborná kamera - prostě moc povedené retro a lahůdka k pokoukání. (15.05.2019)