Bez roucha
Noises Off...
Réžia:
Peter BogdanovichKamera:
Tim SuhrstedtHrajú:
Carol Burnett, Michael Caine, Denholm Elliott, Julie Hagerty, Marilu Henner, Mark Linn-Baker, Christopher Reeve, John Ritter, Nicollette Sheridan (viac)Obsahy(2)
Sardinky, na scénu! aneb Prkna, která znamenají totální zmatek. Divadelní režisér Lloyd Fellowes zkouší s malým hereckým ansámblem komedii nazvanou Bez roucha. Je to oddechová fraška, ve které je ovšem mimořádně důležitá souhra všech účinkujících: každé dveře se musejí otevřít v pravou chvíli a talířek se sardinkami musí být vždy na tom správném místě. Jinak vznikne místo komedie naprostý zmatek. Už při zkouškách je zřejmé, že složitá jevištní choreografie vysoce převyšuje síly zúčastněných herců. Ti se totiž místo na hru často soustřeďují na své osobní problémy. Notorický alkoholik Selsdon Mowbray, který hraje zloděje a věčně není k sehnání, kolegům na jistotě také nepřidá. Navzdory všemu nakonec přece jen dojde k premiéře a soubor vyrazí s inscenací na turné po Spojených státech. Když se však po měsíci Lloyd přijde neohlášeně podívat na představení, nemůže uvěřit tomu, co vidí na jevišti a především za scénou… Klasickou divadelní komedii Michaela Frayna převedl na filmové plátno režisér Peter Bogdanovich, jenž přitom vycházel z londýnské a newyorské inscenace Michaela Blakemorea. V hlavní roli zoufalého divadelního režiséra se zaskvěl Michael Caine. Fraynova hra je českým milovníkům divadla dobře známá především z legendární inscenace Jiřího Menzela v Činoherním klubu z roku 1986. (Česká televize)
(viac)Recenzie (53)
Dlouho jsem se takhle nenasmála. Bezkonkonkurenčně jedno z nejlepších podaní o životě před i za oponou! ()
Klobouk dolů režisérovi (především za to, co se odehrává v zákulisí, když hrají před obecenstvem), když to natočil tak, jako byl líp to natčit, ani nešlo a navíc se ještě solidně nasmějete. PS: tak trochu mi to připomělo Měsíc nad Buffalem . ()
09. 10. 2010 (270.); pro mě trochu nudné, ale ohromující ()
Bez roucha (pod tímhle názvem film běžel na ČT) je komedie o jedné divadelní hře. První půlka filmu ukazuje generálku před premiérou. Hercům to docela jde, jsou sehraní, má to spád, ale občas to zvořou. Na to z hlediště vyskočí režisér (Michael Caine) a rozvine se debata. Tahle část filmu má grády, čemuž napomáhá fakt, že hra samotná je velmi vtipná. Občasné přerušení a následná velice vtipná debata to ale ještě víc nakopává (100%). Pak se děj přesune o pár týdnů dopředu, kdy se koná tentokrát už regulerní představení pro veřejnost. Tentokrát ale hru vidíme ze zákulisí, kde probíhá neskutečnej zmatek a divák si jen může domýšlet, jak hra vypadá na jevišti. Toho se ale záhy dočká, protože další představení už sleduje z pohledu diváka v hledišti. A tentokrát to herci zkopou tak, že sami po chvíli nevědí co vlastně hrají a komplikovaný děj hry nedává žádnej smysl. Ovšem diváci v hledišti se baví... Druhá půlka už mě zdaleka nebavila tak, jako první. Asi to na mě bylo až moc crazy (60%). Bez roucha je přesně ten případ, kdy nezáleží na tom CO, ale JAK. První půlka skvěle, druhá spíš průměrně. Jako celek je to velice slušná komedie s famózními herci. ()
Velmi zábavný náhled do života jedné netuctové herecké společnosti. ()
To bola teda riadna Fraška. Ale bola to neuveriteľne vtipná a zábavná fraška. Plus skveli herci. ()
Tak sorry, omlouvám se všem zdejším pětkařům, ale po včerejší zhůvěřilé inscenaci v Divadle Moravskoslezském ze kterého jsem odešla po 1. dějství jsem si vysloveně hledala nějaké jiné zpracování této frašky s velkým F, abych si doslova spravila chuť a víru v dobré divadelní představení. No ovšem nedostavilo se nic moc. Oproti tomu divadlu v režii Vojtěcha Štěpánka, které bylo tragické a které doslova kopírovalo tento film ovšem bez jednotlivých nuancí a vysvětlení tohoto snímku, toto bylo naprosto "jiné a trochu lepší". Čekala jsem však poněkud vyšší zážitek a ten se nedostavil. Zřejmě nejsem pro frašku stavěná ať tu divadelní nebo televizní. Za mě nespokojených 50% ()
Vtipná konverzační i situační komedie ! ()
Čo sa stane v zákulisí, zostane v zákulisí... ibaže by nie. Bravúrne napísaný, zahraný a zrežírovaný film. Už dlho som nevidel tak skvelú komédiu, pri ktorej by som sa naozaj celý čas perfektne bavil. 100% ()
Jak je vidět, i propracovaná zábava, jakou hra o které pojednává tento film je, nemusí být doslova nic proti tomu, když vidíte dvě různé verze - tu povedenou a tu nejhorší, ale o to víc zábavnou. Abych se přiznal, ani na minutku jsem se nemohl otočit od monitoru - "Noises Off" je "totální zábava", i když vlastně drama:-) ()
"Co ty tu děláš bez oblečení? .. Já řeším daňové úniky na berním úřadě!" Bláznivá, konverzační a prakticky divadelní podívaná. ()
Veľmi hustá, dejovo prepracovaná a konverzačne rýchla divadelná hra. Interakcia postáv je kľúčová a jednotlivé charaktery sa postupne kryštalizujú. Obsahom vtipné, ale pre diváka na vnímanie celkom náročné sústo. Na prvý krát sa nedajú postrehnúť všetky súvislosti a pochopiť zámery režiséra. Tým je tento film výnimočný. Fraška v divadle-filme a v živote je rovnako prepletená a v určitých momentoch je smiešne pravdivá. Komédia pre náročnejších. 80% ()
Pár vtipných momentů a Superman v komické roli. ()
Nasmála jako už dlouho ne, a to i při opakovaném shlédnutí. ()
Režisér Lloyd Fellowes (v podaní Michaela Caina) sa snaží uviesť svoju hru na divadelné dosky. Jeho fraška je dobre napísanou fraškou, má bok po boku kvalitných hercov, no … zabúda na jedno, na ponorkovú chorobu. Keď v roku 1992 prišiel dnes už 73-ročný Peter Bogdanovic, tvorca známych filmov ako … a čo ďalej, doktor? či Maska s Fraškou (Noises Off ...), tak by málokto tušil, že to bude posledný úspešný film tohto amerického experimentátora. Bogdanovich, zrovnávaný so Scorsesem, si opätovne vytvoril to „svoje“ a podľa seba – podobne ako napríklad Federico Fellini v Skúške Orchestra i on zobrazil dianie vo vnútri uzavretého kolektívu, na rozdiel od Fellinho sa však na to Bogdanovich pozrel cez podstatne humornejšiu optiku. Napriek tomu, že mnohé veci zveličil a dotiahol do „fraškovitej“ krajnosti, tak sa mu podarilo stvárniť život divadelníkov mimo javiska. Bogdanovichova Fraška dovoľuje divákovi spoznať zákulisie divadelného predstavenia – od prvých skúšok, cez premiéru až po turné po rôznych mestách a štátoch. Podobne ako u Felliniho smeruje všetko od toho pokojného (prvé skúšky), k tomu nepokojnému (turné), čoho dôsledkom je ponorková choroba i nevyspytateľné vzťahy. Herci sa schádzajú a rozchádzajú, milujú a nenávidia, respektujú i podrážajú. Fraška začína v zákulisí, teda mimo očí divákov v divadle. Herci ešte myslia na „svoju“ hru a nedovolia, aby ich osobné spory nejako ovplyvnili ich profesionálny výkon. Všetko však smeruje ku katastrofe „fraškovitých“ rozmerov – skutočná zábava totiž začína, až vtedy, keď herci svoje spory presunú priamo na javisko, čím ovplyvnia aj hľadisko – to si totiž nemôže byť isté, čo je predstavenie a čo je realita. Čo je divadelná fikcia a čo skutočný život. Hranice medzi tým, koho herci hrajú a kým sami sú sa stierajú. Ani Lloyd Fellowes nedokáže zabrániť katastrofe … hoci, čo je to vlastne v tomto prípade katastrofa? Mohlo by sa zdať, že najväčšia katastrofa pre režiséra je to, že do jeho predstavenia herci prenesú svoje osobné spory. Vo Fraške to samozrejme neplatí, keďže aj to, čo sa zdá byť vopred jasným sa mení. Fellowesov naoko dokonalý scenár s dokonalými hercami dostane trhliny, keďže herci sú nútení improvizovať a zdá sa, že ich improvizácia je pre divákov viac zábavná než „sterilný“ Fellowesov scenár. V konečnom dôsledku tak samotní herci vytvoria lepšiu hru, než ju vytvoril režisér. Divácky zaujímavejšiu, zábavnejšiu, atypickejšiu – jednoducho povedané väčšiu Frašku. Ich vlastné osobnostné rysy, neustále spory, nenávisť i naschvály vytvoria paradoxne oveľa koherentnejší celok, než bola Fellowesova hra. Na konci už nič nie je ako na začiatku, pôvodná hra sa vyvinula, doznala výrazných zmien a herci našli určitý konsenzus ako medzi sebou žiť. Kým teda na začiatku sa nemenila hra a menili sa vzťahy, tak na konci sa menila hra a vzťahy získali stabilitu. Pokiaľ vás zaujíma ako môže vyzerať zákulisie divadelného predstavenia a kam až Fellowesove Fraška došla, tak môže pre vás dnešný tip znamenať príjemne strávených 101 minút. Najznámejšími tvárami tohto filmu sú okrem spomínaného Michaela Caina aj Christopher Reeve (originálny filmový Superman) či John Ritter známy z filmov Santa je úchyl! Či Ten chlapec je postrach. Čítajte viac: http://cifersky.blog.sme.sk/c/328619/Zaujimave-filmy-2-Peter-Bogdanovich-Fraska-1992.html#ixzz2TevGbiYo () (menej) (viac)
Trochu komedialnejsia Komedia omylov. Aj ked som o tomto filme doteraz nepocul ide urcite o skvelu zabavu na lubovolne sobotne popoludnie :) ()
Pro mě vynikající film! Chtěl bych vidět toho chlapa, co to napsal. Ten musí mít hlavu jak balón! ()
Tak tohle se mi nemůže nelíbit, protože to nesmírně připomíná můj snad (soukromě!) nejmilejší text Karla Čapka - Jak vzniká divadelní hra, Ten už sice zfilmován byl, ovšem jako kratší televizní inscenace, tohle pak zákonitě umocňuje celý princip na celovečerní film, kterému snad chybí jen jediné: aby ho mohl vidět Karel Čapek. ()
Život v divadle, divadlo v živote, divadlo v divadle. Skvelá fraška inej fraške ktorú herci zmenia na frašku, ale úplne inú, lebo ich vzájomné vzťahy sú fraška. Ale všetko šťastne dopadne. ()
'Noises Off' je love letter divadlu. Michael Caine hraje režiséra, který režíruje to, co by se dalo nazvat divadelní katastrofa. Vše jede celkem narychlo, nedotažené. V první třetině představuje zkoušku hry a na paškál si film bere vše okolo divadla tak bravurně, že vás to hned od začátku chytí. John Ritter v roli herce, který říká hodně, ale neřekne nic (trochu jako variace na Jacka Burtona Kurta Russella z Big Trouble in Little China, který jakožto hlavní (akční) hrdina "nemá odpovědi, zato ale hodně otázek"). "No, but here we are. We're all thinking "My God, we open tomorrow!" We had two weeks to reherse. We don't know where we are, but, my God, here we are." (...) "Lloyd, my darling, are you allright?" "I'm starting to know what God felt like when he sat out there in the darkness, creating the world." "And what did he felt like, Lloyd, my dear?" "Very pleased, he'd taken his valium." (...) "And God said: where the hell is Tim... And there the hell was Tim." Christopher Reeve v roli jemné duše, Nicolette Sheridan, která většinu filmu pobíhá ve spodním prádle s podvazky a v lodičkách: "Oh, it's you." "Of course it's me. You put me in there in dark with all black sheets and things." "But, darling, why did you locked the door?" "Why did I locked the door? Why did you locked the door?" "I didn't locked the door." "Well, someone locked the door." "Anyway, we can't stand here like this." "Like what?" "In your underwear." "OK, I'll také it off." (you are so my girl, když chodíš po čtyřech ve spodním prádle a hledáš, hledal bych s tebou a pak v tobě) "BAG!" "What? What? What is it?!" "BAG." "BAG?" "BAG, BAG!" "WHAT DO YOU MEAN, BAG, BAG?" "A BAG BAG BAG!" "WHAT BAG?" " NO BAG?!" (im dead) (...) "Darling, where have you been? I've been going mad. Look at the state I'm in." (...) "I don't understand why the sheik looks like Philiph. (....) Bože, this movie is so funny, it makes me wanna write a comedy play! V druhé třetině se přesuneme do jednoho z představení, kam režisér zamýšlí zajít pouze jako divák, nicméně je chaotickým, ansáblem donucen jít režírovat a sledujeme tak pro změnu vše zpoza jeviště, jako jsme to předtím sledovali zepředu, během zkoušky. Nicméně, někteří herci jsou na nože, což přidává element a dynamiku do už tak chaotické hry. Postavy se střetávají a míjí, aby tvořily maximální komediální efekt, nicméně skutečné životy a jejich aktéři do hry zasahují ještě o to více a člověk vidí i celou tu improvizační stránku divadla, vše se propíjí. Film jako tenhle by se dal geniálně pouštět na filmových i divadelních školách. (...) Třetí část pak uzavírá film logicky ukázkou samotné hry. Kam se ale opět propíjí osobní věci představitelů, které tak pak logicky zasahují do děje. A ve hře, která je tolik vypulírovaná okolo toho, kdo se kdy a kde objeví, nebo neobjeví v daný moment, to způsobí absolutní chaos. Připomnělo mi to 'Living in Oblivion'. Tenhle snímek ale sází na humornou překombinovanost ad absurdum a zběsilé tempo, které to ženě do next levelu. Epilog pak uzavírá show větou, kterou už jsem slyšel z vícero úst, že poskládat hry dohromady, ať už jde o divadlo nebo film, je vždy takový, svého druhu, zázrak. () (menej) (viac)