Strašák

Rozhodně bez debat nejlepší film Lommela. Bál jsem se jak čert kříže. Od tohohle rádoby režiséra jsem viděl asi 5 filmů a všechny byly strašný sračky bez špetky inovace či talentu. No ale nadešel čas abych Lommela poznal z jeho starších filmů(těch 5 předešlích filmů byly z roku 2000 a výš) no a teda můžu říct že to nakonec nebylo vůbec špatné. Je tu sice cejtit Lommelova zpomalenost v některých záběrech, strašně pomalej rozjezd, ale o to více se snažil o atmosféru která se dala krájet. Jen škoda že ústřední dvojice mě celkem štvala. Příběh je celkem dobrej a nápad se zrcadlem je fajn. On by tenhle film mohl být daleko lepší a sakra on na to měl, ale díky tomu že film je strašně pomalej tak to dost sráží. Což se u některých diváků nemusí vyplatit. Naneštěstí to není katastrofa jak jsme zvyklí. (04.03.2012)

Velmi zvláštní příklad osobitého hororu, v němž se vynalézavá tvůrčí představivost mlátí s režijní a scenáristickou neschopností. Ulli Lommel ve Strašákovi spojuje spoustu zajímavých nápadů a vizuálních lahůdek (zejména v bombastickém finále, kde si opravdu ikonicky pohrává s odrazy střípků zrcadla), ale dává to vše dohromady tak pochybným a nahodilým způsobem, že mi to celé přišlo tak nějak roztěkané a neucelené, až jsem z toho byl na rozpacích. Asi bych to zhodnotil jako špatný snímek s výbornými vizemi, který sice chvílemi sám porušuje svoje vlastní nastavená pravidla, ale dokáže divákovi docela rozevřít ústa. Každopádně ta výrazná elektronická hudba Tima Kroga to povyšuje o hodně výš, než si samotný film zaslouží! (05.09.2019)

Matná  vzpomínka z dávných dob jednohlasého dabingu, kdy jsem tohohle Strašáka viděl poprvé,  přetavena v další projekci a s určitými výhradami velká spokojenost.  Kladem jsou rozhodně nenapodobitelná syrová osmdesátková atmosféra, vynikající hudební motiv připomínající Vymítače či Horor v Amityville, byť tedy dosti nadužívaný a samotné útoky neviditelného zabijáka, není jich moc, ale jsou nápadité a brutální. Scénář je pak pravda docela slabý a postavy nejednají jen hloupě, ale mnohdy jakoby vůbec a jen tam tak stojí, případně sedí,  nevěda co dělat či říkat a odpovídá tomu i  odfláknuté  a uspěchané rozuzlení. V rámci žánru a rozpočtu ale trochu zbytečně podhodnocená zapomenutá perla, tak za čtyři. (06.02.2024)

Krásna hlavná hrdinka, prostredie farmy a malého mestečka a zaujímavý príbeh, kde sa kombinuje slasher s nadprirodzenom. Hudba pripomenie Exorcistu, kills sú snaživo krvavé, atmosféra ranných slasherovitých 80s skvelá, tempo je trošku ležérne a rozkúskované, ale to vôbec nevadí, nuda to nie je, práve naopak. Výborný záver. Spokojnosť. (06.02.2024)

Ulli Lommel je podivín, miluje tajúplnosť a má šialené nápady. A to je v hororovom žánri zlatá kombinácia. Jeho The Boogeyman je mysteriózny, pomalý, silne atmosférický horor, ktorý si požičiava námet Carpenterovho Halloweenu a zaobaluje ho do psychedelika Daria Argenta. Režisér akoby čítal medzi riadkami, často ukazuje to, čo nám inde ukázané nie je, a naopak vynecháva klišovité doslovnosti, ktoré by práve boli skutočným spomalovačom rozprávania. Bizarný film, pri ktorom sa nebudete báť ani lakať, ale na ktorý budete buď v delíriu čumieť s otvorenou pusou, alebo sa pri ňom unudíte k smrti. Produkčne lacná, no režijne, scenáristicky, obrazovo i hudobne mimoriadne pozoruhodná záležitosť. S týmito parametrami podobná Phantasmu Dona Coscarelliho. Moje 4* sú tak trochu guilty pleasure. (28.10.2003)