Nadaný žiak

Nadaný žák (Apt Pupil, 1982) patří k nejatraktivnějším námětům, které Stephen King zpracoval. U nás má speciální místo v srdci jeho fanoušků taky proto, že to byla první kniha, která tady česky vyšla v roce 1991 (společně s povídkou Tělo, dnes vychází komplet Čtyři roční doby společně s povídkami Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a Dýchací metoda). Nicméně studie dětské fascinace nacizmem a obecně zla v jednotlivcích je skutečně hraniční. King se orientuje na uvěřitelnost, k tomu mu slouží jako vždycky kulisa amerického předměstí, metodicky sleduje příběh proměny obyčejného kluka ve zrůdu během několika let. Kniha se odehrává v 70. letech, kdy ještě bylo reálné najít nějakého bývalého nacistu kdesi pod inkognitem a v dobrém zdravotním stavu, jakýkoli posun dál ve filmu k současnosti není rozhodně plus. To bych považovala za první problém adaptace. Druhý problém filmu je zkrácení hlavní zápletky z několika let na necelý rok, protože v knize je srozumitelně popsán rozdíl ve fascinaci nacismem před Toddovou pubertou a během ní. Primárně (mi) ale ve filmu chybí proměna znuděného kluka v kluka zaujatého pro cokoli, přičemž bohužel pro něj se mu stává osudným právě fascinace detaily holocaustu. Jistě, je možné se obdivovat hereckému výkonu Iana McKellena, účasti Jana Třísky v malé roli, ale neměli bychom se spokojit s tím, že Todd byl prostě zlý kluk na začátku a zlým klukem zůstal i na konci filmu. (05.03.2024)

Režisér známý přehnaným perfekcionismem se opět vrhnul na rozkrývání tajemství lidí, kteří pod maskou všednosti něco skrývají. Přesně takovým je zdánlivě neškodný bručoun ze sousedství. Stárnoucí Arthur je ale ve skutečnosti masový vrah a velitel z koncentračních táborů z druhé světové války Kurt Dussander, a někdo to ví. A dokonce je to pouze Šestnáctiletý středoškolák Todd. Zjištěním je fascinován, stejně jako historkami o Holocaustu. Kdo je nakonec větší zrůda? Bryan Singer natočil svůj vysněný, mnohovrstevnatý projekt, adaptaci novely Stephena Kinga, v suverénním stylu. Jeho režie neprotěžuje ani jednu stranu, a platí u ní přesně to, co jsem napsal u jeho Valkýry. I tady totiž naprosto s přehledem pracuje s napětím a gradací. Klobouk dolů.. dobrý režisér prostě zvládne napumpovat napětím i čekání ve frontě na banány, a takovým Singer bezpochyby je. Velice znepokojující, psychologická studie zla v sousedství je silná i v hereckém obsazení. I sebemenší štěk příjemně potěší, stejně jako Jan Tříska ve vedlejší úloze. Přesto jednu vadu na kráse má. Není totiž příliš zřejmé, proč ambiciózní mladík tolik riskuje a je tolik fascinován Dussanderovou minulostí, i co jeho vydíráním sleduje. Díky Singerově obratnosti přesto určité nejasnosti nebo náznaky klišé působí vzrušujícím a napínavým dojmem.. Hodně poctivých 80%.. (05.09.2010)

Bez znalosti knižní předlohy jsem si vychutnal chvílemi velmi mrazivou atmosféru tohoto bezesporu zajímavého thrilleru. Přes vychvalované herecké výkony mi právě pár slabších chvilek ve výkonu některých herců brání dát plné ohodnocení. Jan Tříska se v Hollywoodu neztratil a přes malou roli svým výkonem určitě potěší srdce českého diváka. (11.02.2003)

Další důkaz, že Kingovy předlohy se musí chopit výjimečný režisér. Ve spojení s velmi autentickými hereckými výkony vznikne velmi mrazivý film o lidské zmanipulovatelnosti, strachu a zkaženosti. McKellenovi by člověk skoro nevěřil, že není fašista, potěšil i Tříska a "Ross" HUDBA: John Ottman - byl zároveň i střihačem. (05.02.2009)

Todd naslouchá hlasu člověka, kterého donutil vyprávět. Vyprávění ho zcela pohlcuje, každým dalším slovem, každou další větou. Chce slyšet všechno. Všechno, co se událo v továrně na smrt. Postupně ztrácí kontakt s realitou, zapomíná na školu a z nadaného žáka se stává . bezcharakterní zrůda, a z vyděrače vydíraný .„Každý věděl něco, co ten druhý chtěl držet v tajnosti“. Stephen King je dnes už považován za klasika hororu, ovšem málokterá jeho předloha se dočkala stejně výborného zpracování. Potěšil mě i Jan Tříska. „Znalosti, vzdělání, zkušenosti. A s těmito dary přichází odpovědnost volby. My sami rozhodneme, jak propůjčíme svá nadání světu.“ (04.12.2005)