Réžia:
Olmo OmerzuKamera:
Lukáš MilotaHudba:
Monika Omerzu MidriakováHrajú:
Miroslav Donutil, Alena Mihulová, Martin Pechlát, Vojtěch Kotek, Eliška Křenková, Pavla Beretová, David Bowles, Martin Havelka, Jan Vondráček, Petr Motloch (viac)Obsahy(1)
Keď sa v starej rodinnej firme ukáže, že z nej niekto vo veľkom odlieva peniaze, nastáva konfrontácia s novou realitou, na ktorú nebol nikto pripravení. Ivo Róna (Miroslav Donutil), dlhoročný šéf prosperujúcej firmy Aron, sa snaží zorientovať v nečakanej situácii, ktorú mu jeho deti ani okolie veľmi neuľahčujú, ale za ktorú si môže viac menej aj sám. Nový film režiséra Olma Omerzu prepletá komplikované rodinné vzťahy so svetom moderných komunikačných technológií, ktoré dokážu využiť naše slabé miesta. Vo vojne, ktorá sa vo filme pomaly rozpúta, nie je vôbec jasné, kto stojí proti komu, a kto z nej vyjde nakoniec ako víťaz. (Cinemart SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (135)
Naprosto dokonalý Donutil se připoměl, že umí hrát, když dostane roli. Tady jako šéf strojírenské firmy, z které mu odteklo spousta peněz neznámo kam. Olmo Omerzu je pro mne jako režisér trochu mimoň , koneckonců jeho tvorba nezapadá do žádné běžné škatulky zdejší tvorby, ale s každým dalším dílem je mi ta tvorba bližší a bližší. ()
Při sledování některých nejmenovaných vysoce postavených činitelů mám občas pocit jako by šlo o roboty, co si jdou bez ohledu na následky jenom za svým, nedokáži si chvíli ponechat chladnou hlavu, a chovat se i trochu jako lidi z masa, kostí a emocení. Tohle jsem si uvědomil, když mi hlavní postava Ivo Róna začínala připadat už tak jako karikatura. Ale není podobných karikatur plná televize a internet? A on i ten pán Ivo Róna má za tvrdou masku někde ukryté svoje ptáčky...Miroslav Donutil se své zdanlivé karikatury zhostil přesným minimalistickým herectvím, takřka Gabinovskeho stylu a v takové poloze mu t hodně o sedlo. Film jako celek není výsloveně dokonalý, ale rád jsem si zašel do kina a se zaujetím sledoval nové české drama s mnoha přínosnými současnými tématy jako například přehnaný důraz na patriarchát, důvěřivost a možnosti zneužitíí na internetu, pokrytectví apod. Všechno různé tak nějak spojené dohromady, že až to působí dojmem, že se film snaží chytat víc zajíců najednou. Ale spolehlivě se všemi motivy táhne linka odhalovaní kostlivců ve skříni a rozkladu osobnosti. Od začátku je to také předstováno tak, že vše spěje k odhlaení nějakého velkého osobního tajemství, takže i při dost pomalém tempu působí film napínavě. Pro někoho z komentujících napětí skončilo scénou v chatě, pro mě ovšem víceméně přetrvalo až do konce. Byl jsem tedy trochu zklamán,že to stejně v závěru od té mikrodetektivky odbočilo a vlastně tam o to ani nešlo. Což trochu naštve a možná nejen mě, pokud na vás taky tak zapůsobil impozantní trailer. Ale vždycky se mi u filmech líbila jistá hra s divákem a ta se tady povedla. Atlasovi ptáků jde než o šokující odhalení, asi spíše studii člověka,který má sice vše, ale najednou ztrací půdu pod nohama. To se celkem povedlo vystihnout stejně jako zmást diváka. Ve výsledku se film i přes výše zmíněné dvě jasné tahnoucí línie a zřetelné ambinace ale přece jen trochu rozplzne (a to i trochu po zhlédnutí v hlavě), a ty mluvicí ptáky jsem rovněž moc nepobral. Ale víceméně mě to celou dobu i přes nedostatky bavilo. Mrzí mě tedy malá návštěcnost a i chladné hodnocení (vážně mi chcete říct, že je tohle o 11 % horší než třeba Ženy v běhu?) a rád film ocením slabší čtyřkou. Děkuji za pozornost. ()
Olmo Omerzu se toho nikdy nebál. Je jiný, je zajímavý. Očekávání od něj už budou pokaždé vysoká. Jeho sociální drama vypráví o tom, kterak se v úspěšné rodinné firmě zatoulal pořádný ranec peněz. Účetní Alena Mihulová mezitím vyráží za svým vysněným americkým přítelem, autoritativní šéf podniku Miroslav Donutil s nalomeným zdravím se ze zprávy rovnou skácí k zemi. A jeho syn a jeho zeť se hlavně snaží zůstat u koryta. Prachy v jakémkoliv množství jsou téměř vždy rozbuškou konfliktů, ani tady tomu není jinak, a to ještě vše z dály jízlivě komentují nejrůznější opeřenci. Krize v podniku samozřejmě odhalí i další (hlubší) problémy zejména v ústřední rodině, tvůrci se otírají i o frustraci z citového nenaplnění. Celkově ovšem schází opravdová síla, obsahově je to nakonec mělké. Rozehrané, nedohrané. Herecky fajn, ale těch hereckých nominací je za mě krapet moc. Ve výsledku nic, k čemu bych se chtěl někdy vrátit. ()
Osobně mě to dost bavilo, ale jak je tu napsáno už několika lidmi - vrchol filmu je na konci první třetiny a pak už je to takové vyprchávání bublinek z karlovarské mattonky. I když ten nápad s ptáky byla jen hračička, byla za mě zábavná. Závěr se starou filmovou zatmívačkou jsem si taky užil. Kritizovat je snadné - dělám to i já na ČéSfDé, ale kdyby takhle působil běžný český film budu rád. Mihulová hrála naprosto skvěle, Donutil šel. Prostě smrt jednoho rodinného patriarchy. A to jsem si myslel, že Atlas ptáků se říká sbírce dick-picků. 7/10 ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (4)
- Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 11 milionů korun. (SONY_)
- „Pevně věřím, že ten příběh mnoho diváků hluboce zasáhne,“ uvedl Miroslav Donutil. (SONY_)
- V čase 01:13:00 lze na stolku vidět fotku ženy. Tou ženou je Zuzana Donutilová, manželka Miroslava Donutila (Ivo). (Vito1441)
Uf, tak tohle je "anatomie zločinu", vážení! A zároveň anatomie - a břitká a chytrá reflexe - současného "společenského" systému, který takové zločiny dopouští, který v lidech podporuje určité typy maligního, sebe/destruktivního chování, určité typy slabostí, obran před vnímáním syrové reality, stejně jako u jiných typů lidí predátorství, tyranství, despotismus - u jedněch podléhání mechanismům moci, u druhých podléhání mechanismům bezmoci, přičemž si obojí vzájemně nahrává. Anatomie nelidskosti systému, který je vším jiným, jen ne "společenským". Film na české scéně opět jedinečný svým nadhledem, ironií, lakoničností, odvahou i rozvahou. Bezchybný scénář, vynikající nasnímání. Záměrně rušivé vytrhování komentáři z ptačího světa, které mnozí vnímali pro tu nepříjemnost jako chybu filmu - jako by ta schválnost záměru vyvádět diváka z komfortní zóny noření se pouze do příběhové roviny nebila do očí -, je brilantní, drzý a skvěle funguje. *** A pozor! Vlastní hlavou ručím za to, že film je celistvý, plynulý, že spínající smysl celého příběhu i finální vyznění snímku vyvrcholí přesně až v poslední vteřině, že stížnosti na rozpadlost se s filmem jednoduše míjejí. *** Co vytýkám já, je snad jedině obsazení. Alena Mihulová zahrála zoufale trapnou, dojemnou a bezbrannou hlavní postavu naprosto úchvatně, jenže po jejím podobném výkonu v Domácí péči to silně oslabuje autenticitu díla: nelze nepřemýšlet o tom, jak to pro režiséra bylo zjednodušené ready-made řešení, jak i on sklouzává k nešvaru českých tvůrců obsazovat české herce do typizovaných rolí jednou pro vždycky. Jednou vyzkoušené schopnosti českých herců z velké části určují, co se bude psát, točit, na co se budeme dívat. Kdyby Omerzu ke stejnému výkonu přiměl jinou herečku, to by bylo úplně jiné umění, majstrštyk v hereckém vedení, o který si ale takový scénář implicitně říká. Takhle to bohužel působí, jako že příběh vznikl minimálně zčásti proto, že režisér viděl Alenu Mihulovou v Domácí péči, což mu značně ubírá na autenticitě tvůrčí nezbytnosti, originality. Druhá výtka v obsazení je pak za Elišku Křenkovou. Doprčic. Já vím, že ji teď všichni obsazují. Ale k tomu, aby se postava párkrát prošla po scéně s teenagerovským úsměškem nebo smutným ksichtíkem a třikrát řekla Ale mami!, nepotřebujeme Elišku Křenkovou. Jde zase o stejnou typizaci, a je to nefér i k mladé herečce, která má talent - a pokud chce režisér z nějakého důvodu obsadit ji, měl by jí vytvořit roli, v níž ji někam posune. S jakoukoli neznámou holkou, která by sehrála takhle nenáročnou postavu dcery, by tohle dílo bylo výrazně působivější. *** Nicméně nebýt těchhle dvou kiksů v obsazení, bylo by to u mě opět za plný počet, a Olmo Omerzu se mi po Všechno bude potvrzuje dál i Atlasem ptáků jako jeden z pranepatrna svrchovaných, sebevědomých tvůrců současné domácí scény, jehož jemně a nenápadně složitě spřádané a řemeslně výborně zvládnuté filmy, jimž zároveň nechybí atmosféra, bohužel přesahují představivost a vnímavost tuzemských kritiků zůstávají těžce nedoceněné. *~ () (menej) (viac)