Atlas vtákov

Olmo Omerzu si pro svůj film vybral zajímavou i docela aktuální zápletku (kterou jsem odhalila po pár minutách, ještě předtím, než se objevily první záběry z Afghánistánu - plácám se po ramenou, jsem dobrá:D), která ale ve výsledku vlastně není tou hlavní. Máme ji tu jako jakýsi startovač důležitějšího tématu, kterým jsou narušené rodinné/mezilidské vztahy hlavních protagonistů, problémy v komunikaci, v rozložení rodinných či pracovních rolí a nedorozumění a problémy s tím spojené. Situace se nám postupně vyjasňuje, rozplétá. Sledujeme dobré herecké výkony (vyniká Donutil, ale třeba i Alena Mihulová svou roli zvládá přesně tak, jako si to vyžaduje), některé trefné (tragi)komické dialogy. I ta symbolika s ptáky má něco do sebe. Potenciál filmu ale dle mého není naplno využit. Pocitově má snímek tak tři hodiny, přitom ale postavy, jejich charaktery jsou v řadě případů pouze naťuknuté, nedostává se nám pořádného rozpletení, uzavření. Asi bych potřebovala, aby to mělo celé trochu větší spád a šlo více do hloubky. Na druhou stranu tenhle snímek ale podle mě rozhodně není tak špatný, jako by se mohlo zdát ze zdejšího hodnocení. Lepší tři hvězdy a 60 %. (04.06.2023)

Hodnotila bych výš, nebýt nekonečně nudných záběrů, které mě prudily. Proti gustu žádný dišputát, přesto se domnívám, že zdejší vyšší hodnocení pramení více než z režijního výkonu, ze sympatií k OO. Alena Mihulová opět skvělá. Donutil je mi nepříjemný, nesympatický a ještě i cosi víc, tady se nemění nic, s tím jsem ale do shlédnutí šla a vliv na mé hodnocení obsazení tohoto herce nemá. Já film vnímám jako dramaturgicky slabý, zbytečně promarněný, Kotek do počtu, přitom moc nechybělo. Téma stárnoucích zblblých zoufalek na sockách a seznamkách, které se ne a ne naučit, že ženská chlapovi v žádném případě prachy nedává, od toho je ženská, aby si ji dobrodružný zájemce gentlemansky hýčkal (a kdo na to nemá, sorry. Nemusí být vždycky šampáňo a kaviár, ale ze ženské peněženky žádná papírová vlaštovka nevyletí ani omylem),  je rovné zápletce Šmejdů. Ale to máš těžko. Že pálí kamna, to si pamatují, čili jejich boj. Alena Mihulová tento vzorek vystihla excelentně. (07.06.2023)

Rodinné drama, které se může opřít zejména o vynikající herecké výkony - Miroslav Donutil i Alena Mihulová ze sebe vydali vážně maximum. Atlas ptáků je prostě herecký film. Scenáristicky totiž bohužel docela pokulhává, ačkoli by vás na začátku asi nenapadlo, co bude jedním z ústředních témat (a já vám to neprozradím). Pokud si chcete po delší době užít herecký koncert Miroslava Donutila na velkém plátně, mohu vám snímek určitě doporučit. Možná ale budete zklamáni z celkového vyznění a "ptačích metafor". Já mám od Olma nadále nejraději jeho předchozí dílo. (24.08.2021)

Ani přes výborný herecký výkon pana Donutila a paní Mihulové se ve scénáři nenašlo nic více dramatického, co by dalo šťávu do druhé půlky, která hodně upadla. Příběh se jasně odkazuje na současný fenomén osamělých či zklamaných jedinců, kteří až posedle upadají do lží osob, které nikdy v životě neviděli a nikdy neuvidí. Citáty a komentáře ptáků mi tam fungovali spíše jako rušivé vnucovací elementy. Jestli si o něčem štěbetají, tak né o podnikové strategii firem či sociálním stavu lidí, ale o míste, kde najdu něco do zobáku. 60% (10.05.2023)

„BÝT CHUDÝ A BEZ DLUHŮ JE TO NEJVĚTŠÍ ŠTĚSTÍ…“   Příběh rodinný firmy, která měla „totálně“ zamilovanou účetní… Takže drama o tunelu a jeho dopadech na rodinu – za vobčasnýho cvrlikání ptáků. Řekl bych, že až zbytečně nabušený obsazení, páč kromě Mihulový a Donutila, tady nikdo moc nemá co hrát. A krom tý trochy špinavýho prádla, který se tady vypere, není vlastně divácky ani vo co stát.       /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vypadá opravdová láska. 2.) Šukám s Američanem po netu.                     PŘÍBĚH  **  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (16.03.2022)