Atlas vtákov

Vlastně už klasický Omerzu. Na české poměry nadstandardní drama, které si bere na paškál seriózní problém v podobě odcizení identity a její následné zneužití, které je ovšem takové chladné a nedopřeje divákovi aby se do postav vžil a soucítil s nimi. Divák se nedozví prakticky nic nejen o firmě ze které zmizely peníze (ono to není úplně podstatné, nicméně evidentně jim ty nemalé peníze docela dlouho nechyběly) ale ani o postavách včetně té která je pro trochu lásky schopna udělat nejspíš úplně cokoliv. Korunu tomu pak nasadí otitulkované ptačí vsuvky, které asi nějak měly orámovat celý příběh, ale ve skutečnosti jsou spíš jen takovými plochými a nicneříkajícími facebookovými moudry...60% (04.06.2023)

Rodinné drama, které se může opřít zejména o vynikající herecké výkony - Miroslav Donutil i Alena Mihulová ze sebe vydali vážně maximum. Atlas ptáků je prostě herecký film. Scenáristicky totiž bohužel docela pokulhává, ačkoli by vás na začátku asi nenapadlo, co bude jedním z ústředních témat (a já vám to neprozradím). Pokud si chcete po delší době užít herecký koncert Miroslava Donutila na velkém plátně, mohu vám snímek určitě doporučit. Možná ale budete zklamáni z celkového vyznění a "ptačích metafor". Já mám od Olma nadále nejraději jeho předchozí dílo. (24.08.2021)

Ne tak iritující jako předchozí Pýchův scénář, přesto stále plné nepochopitelných momentů (ti směšní mluvící ptáci byli asi vrchol) a celkově prostě hodně zvláštní, ale takovým tím nesympatickým způsobem. Námět o ukradené identitě a zpronevěře mi sám o sobě přijde velmi dobrý a dramaticky nosný, ale nesmělo by to být podáno tak divácky odtažitým (a relativně i nevěrohodným) způsobem (těžko věřit, že by v reálu Marii něco takového prošlo bez povšimnutí kolegů, byť se film snaží této námitce předcházet sdělením informace, že Ivo měl vůči ní černé svědomí, a proto jí dal ve firmě velkou autonomii, což je ale opět - skoro až komicky - nevěrohodné, protože předpokládám, že Pýcha/Omerzu o finančním řízení podniku nevědí asi nic). Nedivím se proto místnímu nevalnému hodnocení, ani mě to bohužel moc neoslovilo (a to se mi přitom Omerzovy předchozí filmy líbily). (13.03.2022)

"Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru..." Pro podnikatele Ivo Róna (skvěle minimalistický Mirolav Donutil) byla rodina a firma tak trochu jedno a totéž. V okamžiku, kdy se mu kvůli zpronevěře velkých peněž začíná hroutit firma, se mu docela logicky hroutí i rodina a vlastně všechny jeho dosavadní jistoty. Tahle hlavní dějová linka filmu  je určitě docela nosná, ale přišlo mi, že z ní mohl Olmo Omerza vytěžit víc. A víc toho taky divákovi ukázat. Ten si tak i na konci filmu může říkat,  že "někdo za tím musí bejt," aniž by ale věděl přesně kdo či co. Přeci onou hlavní pointou filmu asi nebylo ukázat, že  "potěšení mocných je vykoupeno slzami chudých", že "žádné bohatství se zdraví nevyroná" či dokonce, že "cesta bez překážek nikam nevede." Všechna tahle moudra si "cvrdlikají" všelijací ptáci na stromě. Ovšem co chtěl touhle "ornitologickou stanicí" "básník" (režisér) vlastně říct, ví asi jen on sám. Ač neříkám, že to nebylo vizuálně docela originální. Celkově hodnotím film jako lepší průměr hlavně kvůli výborným hereckým výkonům nejen již zmiňovaného Donutila, ale i Aleny Mihulové. (03.09.2021)