Než přijde noc
Just Before Nightfall
Sul far della notte
The Vice
Réžia:
Claude ChabrolScenár:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHrajú:
Stéphane Audran, Michel Bouquet, François Périer, Jean Carmet, Henri Attal, Clelia Matania, Roger Lumont, Dominique Zardi, Marina Ninchi, Daniel Lecourtois (viac)Obsahy(2)
Charles Masson, úspěšný reklamní producent, udržuje poměr s mladou Laurou, kterou však v návalu vzteku zabije. Pak se vrací ke své manželce jakoby se nic nestalo. Zdá se, že spáchal dokonalý zločin, ale brzy se stává obětí vlastního svědomí… Film Než přijde noc patří k nejlepším psychologickým thrillerům z dílny slavného francouzského režiséra Claude Chabrola. Film se v mnohém podobá Chabrolovu staršímu filmu Nevěrná žena (také zde se jedná o vraždu vyplývající z manželské nevěry, stejné je také obsazení dvou hlavních rolí včetně jejich osobních jmen). Ve filmu Než přijde noc se ale režisér věnuje především boji s vlastním svědomím hlavního hrdiny, které je dlouho jediným žalobcem jeho zločinu. V hlavní roli příběhu plného napětí exceluje Michel Bouquet. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
Tohle je sakramentská trefa do mě. Kdo nechápe co myslím tím neustálím plkáním o vyjadřování emocí bez slz a smíchu, tady je návod. Neskutečně neubrečený příběh o zvrácenosti morálky vyšší společnosti a síle svědomí. Boxerský grupáč mezi rodinou, společenským postavením, přátelstvím a osobní ctí. Pitva všech možných forem pokrytectví a lží. ()
Těsně před nocí, jeden z působivějších niterných kriminálních thrillerů z dílny Clauda Chabrola, je psychologickou hříčkou podle Dostojevského vzorce Zločinu a trestu. Autorem knižní předlohy byl anglo-libanonský spisovatel a aktivista Edward Atiyah, a jde o druhou filmovou adaptaci knihy, tu první režíroval v roce 1966 Japonec Mikio Naruse. Claude Chabrol vede nekompromisní útok na morální stav vyšší střední třídy, obrazové kompozice Jeana Rabiera znovu jedinečně pronikají do zpustošené krajiny vnitřního světa. Svědomí žádá vykoupení a potrestání závažného porušení morální etiky křesťanského společenství, záměrně ho konfrontuje s dalším křesťanským aspektem, soucitem, byť jeho zdejší funkcí je kritika. Chabrol nezapomíná ani na poetické formace výjevů, ani na jistý odstup černého humoru, blíží se nenápadně k samotnému středu nitra, sadomasochistické uchvácení překročilo hranice a je lynčováno svou vlastní potřebou. Trest je vykoupením, pokud zároveň znamená opětovné narovnání vztahů, odpuštění lze potom vinit ze zbabělosti, vždyť nejvyšší hodnotou je přeci ta veřejně neposkvrněná počestnost. Hrdinou úzkosti niterného sváru v rozpadu hodnot je Charles Masson (vynikající Michel Bouquet), ředitel reklamní agentury. Blahobytné opojení vyšší střední třídy je dohnáno k psychickému vyčerpání výčitkou svědomí a zmateně úpí. Hlavní ženskou postavou je Hélène Masson (zajímavá Stéphane Audran), Charlesova spokojeně milující manželka. Zločin, popřípadě cizoložství, si sice zaslouží potrestání, přesto je přednější záchrana rodinného jména před společenským zostuzením. Významnou postavou je François Tellier (zajímavý François Périer), architekt, Charlesův soused a nejlepší kamarád. Tragédie sice narušuje jeho život, přesto netouží po odplatě. Výraznější postavou je tu Prince (pozoruhodný Dominique Zardi), extravagantní Charlesův vedoucí spolupracovník. K výraznějším patří také paní Masson (příjemná Clelia Matania s hlasem Denisy Gray), Charlesova matka, hrdá na synkův úspěch dosaženého společenského postavení a materiálních statků. Z dalších rolí: sexuální zločin vášně vyšetřující policejní inspektor Cavanna (Henri Attal), šokovaná kamarádka Françoisovy manželky Gina Maillardi (Marina Ninchi), pokladník reklamní agentury a defraudant v té krizi středního věku Bardin (Paul Temps), Massonovic služtička Jacqueline (Celia), Françoisova laskavá hospodyně, paní Ortiz (Dominique Marcas), nad dopadeným defraudantem spokojený policejní komisař Delfeil (Roger Lumont), malá děcka Massonových Auguste (Pascal Gillot) a Joséphine (Brigitte Périn), či Françoisova manželka a náruživá starožitnice Laura Tellier (Anna Douking). Film Těsně před nocí patří k těm úchvatnějším z Chabrolových variací kriminálních thrillerů, kdy je důležitější mikrokosmos vnitřního světa. Niterná úzkost, kritický útok, poetické vytržení, pozoruhodný filmový prožitek! ()
Mě ten Chabrolův chladný a nezúčastněný pohled na elegantní, zkažený a bezcitný měšťácký svět baví a provokuje. Jen kdyby mi dopřál alespoň náznak emocí, alespoň špetičku vášně bublající pod povrchem. ()
Celé léto mi unikají francouzské kriminálky na čt2 a když už se teda k nějaké dostanu, tak natrefím na tuhle koninu. Bouquet zabije milenku a zbytek filmu chodí jak zmoklá slepice a přemýšlí jestli se přiznat nebo ne. Fakt to není zábavné a už vůbec ne napínavé. Navíc se trio hlavních postav chová hodně neuvěřitelně. ()
Tomuto filmu se nedá nic vytknout. Díval jsem se na něj dnes po letech a myslím, že se mi líbil víc. To je známka výjimečnosti. Přes 40 let starý snímek vyniká precizní kamerou s vytříbenou kompozicí a nádhernžmi interiéry. Škoda ořezu v televizi, rád bych viděl původní formát a ne 4:3. Michel Bouquet, kterého známe spíš z vedlejších rolí a postav padouchů, hraje nejednoznačnou postavu bravůrně a velmi střídmě. Chabrol je skvělý, doporučuji i Obřad a Masky. ()
Chabrol mezi hypnotizérem a uspávačem. Opět slibný začátek filmu, následovaný (když to malinko přeženu) hodinou a půl, kde už se děje jen Psychologie Rozervaných Duší (tedy odborně zkráceno PRD). Nechci úplně zpochybňovat režisérovu psychologickou drobnokresbu, ale ta je skrz pokrfejsy všech přítomných dost neproniknutelná. A to, co projevují navenek, je pro mě jednoduše nevěrohodné, jakkoli snad chápu snahu ukázat (a k tomu se Chabrolův uměřený, odtažitý styl velmi hodí) určitý chlad spořádaných, slušně postavených rodin a jejich aristokratickou tendenci upřednostňovat dobrou pověst a udržení blahobytu před tím, co by bylo „správné“. Když se muž přizná, že zabil kamarádovu manželku, jeho paní ho chlácholí, že to jistě neudělal schválně, a zmíněný kamarád to přijme stoicky, jen se trochu bojí, aby to jejich přátelství nějak neochladilo. V tom pobuřujícím způsobem přijímaném přiznání je cosi ironického, ale nic se nemá přehánět... ()
Zločin a trest v podaní Clauda Chabrola. Juste.Avant.La.Nuit nie je žiadna kriminálna oddychovka v ktorej by bol vrah na úteku a kriminalisti mu boli v pätách. Práve naopak vrah má svoje vlastné raskoľnikovské pravidlá a trápi sa nad vykonaným činom. Skutočne zvláštnym spôsobom sa chovajú i všetky postavy vo filme akoby nášmu hrdinovi prihrievali tú jeho polievočku. ()
Chladné, odtažité postoje i vysvětlování manželce, proč ženu zabil, že jejich vztah byl jako jakési divadlo. ()
Chabrolův svět není světem reálným a ani jeho postavy nemohou být z masa a kostí, byť jsou od nás obyčejných lidí na první pohled k nerozeznání. Vše vzniklo jen proto, aby byl boj hlavního antihrdiny s Líticemi co nejdrásavější. Jinak si asi nedokážu onu podivnou apatii a smířenost všech Massonových spoluhráčů vysvětlit. Takový svět neznám a znát nechci, a proto jako divák nevěřím podváděné manželce, nejlepšímu příteli, umělému světu vyšší společnosti a nevěřím vlastně ani těm krvelačným Erínyím… Odtažité, chladné, rozvleklé, a snad i zbytečné… ()
Velmi silný film, reflektující to, co se děje v každém z nás - souboj odvahy a zbabělosti. ()
Film o zločinu, tíze svědomí, odpuštění. Velice ponurý snímek, který plyne velice pomalu, vláčně a nudně. I ty emoce , které má vyvolat jsou tak natažené, že přestanou fungovat. ()
Zajímavý příběh člověka nesoucí si vnitřní břímě, kterého se potřebuje zbavit. Hlavní hrdina není sice příliš sympatický herec, ale role mu sedí a zhostil se jí dobře. I když nemusím znovu vidět, je to za 75%, 11.9.2012. ()