Těsně před nocí

Po pochvalném přijetí Nevěrné ženy filmovou kritikou a příznivých reakcích publika se Chabrol rozhodl vrátit k osvědčené herecké sestavě, žánru a vlastně i námětu. Michel Bouquet se snad jako vrah už narodil a pro role nesympatických chlapíků byl přímo předurčený; zde mu ale scénář předepsal psychologicky náročnější roli muže, který se nedokáže vyrovnat se špatným svědomím. Jeden nekontrolovaný výbuch emocí mu navždy změní život a odsoudí ho do role psychické trosky zmítané pochybnostmi. Tradičně chladný, psychologicky přesvědčivý Chabrol snímek tentokrát obohatil o groteskní rozměr a rafinovaně pojatou společenskou kritiku, kterou známe např. z Buňuelových snímků. Pocit viny dovede Massona až k přiznání, o které ale, jak se záhy ukáže, jeho okolí vůbec nestojí. Společenský skandál je v očích jeho blízkých zjevně méně přijatelný než vražda. Není důležité, jaké věci objektivně jsou, ale jak vypadají navenek. Tam, kde by jiný režisér natočil kriminální drama, Chabrol předvádí psychologickou studii tradičního měšťáctví lepších vrstev, kde morální dilema (anti)hrdiny narazí na tvrdý pragmatismus a až k patologickému rozměru dovedenou přetvářku. Celkový dojem: 75 %. (04.12.2013)

Mezi Chabrolovou tvorbou je to jeden z nejlepších kousků. Ale jako všechny ostatní postrádá tu špetku charisma, která by z toho dělala dokonalý film. Zajímavé psychologické drama se sice spořádaně rozvíjí, Bouquet hraje až se z něj kouří, ale vůbec mě nenapadá důvod, proč se na tento film podívat někdy znovu. (08.09.2012)

Je to už mnoho rokov, keď som naposledy videl Chabrolov film. Ani jeden z doteraz videných ma nesklamal, ale rovnako ani jeden nemôžem priradiť k vrcholným filmovým zážitkom. Rovnako je tomu aj u tohto filmu. Veľmi dobre sú v ňom vykreslené duševné pochody u človeka, ktorého zožierajú výčitky svedomia. Potiaľ dobre. Prekvapujúce, a pre mňa málo prijateľné, sú však reakcie jeho bezprostredného okolia, na ktoré prenáša svoj problém. Čo robiť? Veď tak nejako si pamätám Chabrolove filmy, ako plné zvláštneho správania sa, neobvyklých pokračovaní deja a niekedy aj s otvoreným koncom. Aj v tomto prípade koniec napraví mnohé, nemôže však napraviť všetko. Ešte môžem dodať, že chvíľami ma zaujala hudba k filmu a na celej čiare sklamala Stéphane Audran, ktorú som doteraz vídaval v lepšom svetle. (31.08.2012)

Chabrol a kriticko analyzujúce príbehy vyšších stredných vrstiev spoločnosti patria tak akosi k sebe. Aj tu. V popredí je prenasledovanie výčitkami svedomia vraha, ktorý nedokáže udržať vedomie viny v samom sebe a postupne sa zverí okoliu. To však namiesto odsúdenia chápavo prikyvuje priznaniu. Vylučuje a odmieta možnosť, aby sa vrah priznal na polícii. Motívom správania najbližších je zrejme snaha za každú cenu udržať všetko pod pokrievkou, len aby náhodou čosi v premazanom súkolí slušnej povesti rodiny, prostredia a firmy neprasklo a aby zdanie fungovania na úrovni ostalo zachované. Ďalšia skvelá analýza rozožierania svedomia vinníka a vysporadúvania sa okolia s otázkou zhrešenia ich blížneho limitovaná spoločenským prostredím. (27.08.2012)

Řekneš ženě, že jsi zabil milenku. To neva, lásko, stane se. Řekneš nejlepšímu příteli, že jsi zabil jeho ženu. To neva, kámo, jedeme dál. Docela ujeté, že? Ale jako seznamovačku s Chabrolovou tvorbou to beru. Mimo jiné i díky opět nádherným bytovým interiérům a pár pěkným figurkám okolo hlavní trojice. (27.08.2012)