Posledné filmové predstavenie

Po opakovanom sledovaní Posledného filmového predstavenia nemám najmenší problém pridať hviezdičku na plný počet. Tento film, prakticky bez deja, s výbornými hereckými výkonmi mladých debutantov, neuveriteľnou atmosférou ospalého texaského mesta, všadeprítomnou kamerou a nápadito použitým čiernobielym filmovým materiálom vo mne zanechal nezabudnuteľný dojem. Ani sa nečudujem, že sa Petrovi Bogdanovichovi už nikdy nepodarilo zopakovať dielo porovnateľných kvalít. V niektorých komentároch je film prirovnávaný k viacerým iným filmom, ktoré som buď nevidel alebo sa s prirovnaním nestotožňujem. Ak by som ja mal vyjadriť aký film mi Posledné filmové predstavenie pripomenulo, tak sú to Lucasove Americké graffiti. Ale neviem to odôvodniť. Iba taký dojem. (22.02.2016)

Zvláštní, smutný závan nostalgie. Jako okamžik života zaznamenaný na černobílý polaroidový snímek, který už dávno odvál vítr a dneska leží pod prachem zašlých vzpomínek. Radosti i bolesti jednotlivců, o nichž by zdánlivě byla škoda mluvit, přitom jejich příběh budete sledovat napjatě a jedním dechem, jako by se vám odehrával přímo před očima. Neskutečně živoucí podívaná, která rozhodně sílí s každým dalším zhlédnutím. Bogdanovich uměl zaznamenat esenci prostředí a doby. (20.11.2020)

Skvělý film, který nestárne. Film rezignuje na vyprávění nějakého příběhu a na místo toho se soustředí na život několika postav v ospalém americkém zapadákově v době raných 50's, což tak nějak předznamenává vyznění celého snímku - běžný člověk ho nejspíš vyhodnotí jako černobílou nudu, kde se nic neděje. Je samozřejmě otázka, nakolik se režisérovi podařilo natočit film o ubíjejícím životě v zapadlé díře, aniž by sám jeho film byl ubíjející a nudný, ale to je spíš záležitost individuální divácké vyladěnosti. Osobně se musím po zhlédnutí tohoto Bogdanovichova filmového majstrštyku ptát, nakolik je člověk skutečně determinován místem a dobou svého dospívání a kde je hranice mezi svobodou žít po svém a osudovou předurčeností rodné hroudy. Báječný film s okouzlující 21 letou debutující Cybill Shepherd - už jen kvůli ní stojí ten film za vidění. UPDATE 30. 6. 2015 - Film mě na druhé zhlédnutí bavil trochu méně než prve a asi jsem se musel do jeho dokoukání trochu nutit, ale stejně si pořád myslím, že je to výborný film, který si 4 hvězdy zaslouží. Osobně mě na něm vyloženě překvapuje přemíra sexu, s kterou se zde člověk setká - na svou dobu je to po této stránce velmi odvážny snímek. a nelze mi než litovat, že stejnojmenná literární předloha Larryho McMurtryho nebyla dosud přeložena do češtiny - po druhém zhlédnutí její filmové adaptace soudím, že to by vůbec nemuselo být marné čtení. Celá řada scén je strašně silná a v kombinaci s dokonale zvoleným soundtrackem a černobílou kamerou se podle mě Bodanovichovi podařilo na začátku 70's vytvořit iluzi 50's, jako možná už nikomu po něm - s tím rozdílem, že kdyby tenhle film vzniknul o 20 let dřív, určitě by v něm nebylo tolik sexu. (17.07.2011)

Skvelá 50´s retro coming-of-age vecička z amerického zapadákova. Pekný film v celej svojej úprimnosti a výpovedi. O tom, že všetky dobré časy raz skončia. A to ani nemusí byť nejaké zaprdené texaské mestečko v nejakom 1951. Herecky to nie je ani kúsok falošné, dôkazom sú 4 oscarové nominácie a 2 premenené. Nostalgické, ak ide o prvé kamarátstva, lásky, obľúbené miesta. Bezstarostné, láskavé a zábavné dospievanie však priveľmi kruto naberá na svojom konci. Keďže mi to zašlo pod kožu, idem do plných. PS: Potešili dobové kultúrne odkazy: v školských laviciach koluje „I, the Jury“ (1947) od Mickeyho Spillanea a v zomierajúcom kine chodia westerny, vrátane Winchester 73 s Jimmym Stewartom či záverečnej Red River od Hawksa. (23.04.2022)

Kdyby nebyla v programové brožurce letošní LFŠ (kde jsem se na tenhle Bogdanovichův mistrovský kousek vypravil poté, co mi ve Varech proklouzl mezi prsty) jedna zásadní chyba týkající se stopáže snímku, užil bych si Poslední filmové představení naprosto dokonale. Když ale někdy od 80. minuty netrpělivě očekáváte "otevřený" konec, protože podle brožurky nemá mít film o moc víc než 70 minut, nutně se Vám zážitek ochuzuje. Přesto: skvěle využitý motiv kina jako místa setkávání spolužáků i životních osudů a zvratů; přesné Bridgesovo i Bottomsovo herectví (možná i proto, že často působí až jako neherectví); působivě využité exteriéry zaprášeného (asi) texaského městečka s neustále profukujícím vichrem, poletujícími chuchvalci pouštní bavlny a neposednými čepicemi na rozčepířených hlavách; a strhující finále. nevím, čím je vlastně pro mě tenhle snímek tak fascinující a proč se mi tak líbil (kratičké prostřihy na prsa mladičké Cibil to rozhodně nezpůsobily). Možná tím, že jsem si velkou část toho, co prožívají postavy, prožil (a pořád mám ještě dojezdy) a na jednu takovou Jacy Farrow taky nemůžu zapomenout. Asi. Ale fráze typu "mistrná režie" na vystižení toho pocitu prostě nestačí... Nový Hollywood v čiré formě a stejně "evropsky" upřímný biják jako Coppolovy Dešťoví lidé. (30.07.2007)