Přeběhlík

Film je natočený podľa rovnomenného románu nemeckého spisovateľa Siegfrieda Lenza, ktorý ho napísal v roku 1951 a keďže obsahuje proti nacistické myšlienky, rukopis zmizne v pivnici na dlhých 65 rokov. Až v roku 2016 je preložený do 14 jazykov a následne v roku 2020 aj sfilmovaný. Je to príbeh vojaka wehrmachtu Waltra Prosky, ktorý na konci 2. svetovej vojny v oblasti bývalého východného Pruska dezertoval k Červenej armáde. A táto udalosť bola pre Nemcov v dobe studenej vojny neprijateľná. Film mi podsúva dôležité posolstvo o svedomí a vine. Ide o výborný film, ktorý hovorí o hrôzach vojny ale aj o jedincoch, ktorý sa na nich podieľajú. Reflektuje otázky zodpovednosti, morálky, vojenskej a občianskej cti, bez pátosu zasahuje aj do otázok vlastenectva a nemeckého nacionalizmu a spochybňuje vedomie povinnosti a poslušnosti. Film nám otvára tému dezercie v Nemecku v dobe druhej svetovej vojny, ktoré do osemdesiatych rokoch bolo úplne tabuizované. Počas druhej svetovej vojny dezertovalo z nemeckej armády viac ako 100 000 nemeckých vojakov. Spravodlivosť ozbrojených síl nám predstavovalo 1200 bojových sudov s 3000 sudcami, ktorí postupovali voči dezertérom nemilosrdne a 22 750 vojakov bolo odsúdených na smrť. Wehrmacht, SS ale aj civilné obyvateľstvo robilo hon na dezertérov v dobe vojny, ale desiatky trestov smrti za dezerciu bolo vykonaných aj po vojne. Podľa dochovaných archívnych dokladov bolo za posledné týždne vojny zastrelených viac ako 8000 nemeckých vojakov dezertérov. Odporúčam filmy Boh je s nami (Gott mit uns),1970 a Kapitán 2017. (08.09.2020)

Krátce po sobě jsem viděl Přeběhlíka a Majordoma. Jistá podobnost mezi nimi je. V obou případech je pro mě výsledek slabší 4 hvězdy. V obou je znát jistý protiruský tón, což je u Němců i Poláků pochopitelné, ale ne nutné. U Přeběhlíka je více kladen důraz na sebereflexi Němců na druhou světovou válku. I když, ne vždy je přiznání viny ochota nést za vinu následky. Vyplatila se německo-polská spolupráce v hereckém obsazení - Jannis Niewöhner a Małgorzata Mikołajczak jsou dobře vybráni a jsou dobrými představiteli svých postav. (06.06.2021)

Má to až príliš romantickú či naivnú líniu. Naozaj by sa v roku 1944 Poľka okamžite zamilovala do Nemca? Skôr by ho rovno podrezala. A pri tej všetkej atmosfére nedôveru, ktorá vtedy panovala, by akokoľvek k sebe naklonených mladých ľudí len ta nenapadlo ako prvé šukať v obilí a ešte si tam hluku neďalekej streľby dokonca spievať. Nie to ešte vojaka Wehrmachtu a partizánku. Na tomto filme nevidím nič skutočné, ale ako romantická vojnová dráma obstojí. To, že boli aj dobrí Nemci, to je samozrejmé, v každej armáde sa nájdu ochotní prisluhovači aj nedobrovoľní vykonávači vôle nadriadeného. Silnejší záver mi posunul hodnotenie vyššie, ale aj tak sa pýtam, nezaslúžilo si to ešte jednu časť kľudne aj mimo knihy? (07.10.2020)

Autor predlohy Siegfried Lenz bol členom NSDAP, dezertér Kriegsmarine a internovaný v US zajateckom tábore. To vyšlo najavo až v roku 2007. Ale už v roku 1951 si začal sypať popol na hlavu a napísal tento paškvil. Knihu vydali až po jeho smrti. Keby som nevedel že film je z roku 2020 zaradil by som viac ako polovicu filmu do propagandy Honekerovej DDR. V druhej časti sa zameriame na zločiny ČA strieľajúcich nemeckých vojakov a poľských partizánov, ak sa podarí aj členov NSDAP. Nechýba ani nástup STASI vyškolených sovietskymi súdruhmi z NKVD. A happy end nakoniec. Rok 1959, hospodársky zázrak BRD, nový domček, VW Chrobák pred garážou, TV , šampanské a šťastná manželka a detičky. Čo iné si môže ešte dvojnásoný prebehlík Proska želať? No predsa opustiť toto všetko a prebehnúť tretí krát, teraz k Polke Wande. Film o zrade, bezcharakternosti a ďalší make up histórie tentokrát v nemeckej réžii. (17.09.2020)

Jsem trochu v šoku. Že tomuhle říká kamarád gogo76 kvalitní válečný film mne překvapilo, ale že filmu dal za 5 * i kamarád Volodimir2, to už nechápu. Dobře, bylo to natočeno podle románu s protinacistickými myšlenkami. Jistě ne každý odvedenec byl nacista a jistě ne každému se chtělo válčit. O tom žádná. Jenže... Sice uznávám, že Němci v rámci sebereflexe natočili lecos co ukazovalo fakt šílená svinstva co páchali za války, ale zase se nám tu množí filmy o hodných sedlácích, odvedených zlou armádou, nutíc je válčit... A to mně lehce vytáčí. Je to takové to lhaní si do kapsy s odstupem času, že za válku mohlo jen pár zlých vojáků co nutili ostatní chovat se hrozně. A jakpak se to těm pár vojákům asi podařilo? No že jich pár nebylo logicky. Že jich bylo až až... že z toho vznikla síla a moc jíž se nešlo postavit. A jak pak tu moc získali? No ano třeba od těch sedláků... Film se navíc odehrává v roce 1944 a to už i nejednomu náckovi začalo pomalu docházet, že je to s budoucností Třítí říše dost nejisté... Takže tahle ideová linka mi fakt neseděla i když chápu pocity hlavního hrdiny, že se v nové uniformě odsuzujíc krajany plnící povinnost stejně jako on mu nebylo dvakrát nejlépe. A tak je lepší zaměřit pozornost na Rusáky a jejich zločiny... Tahle taktika funguje i dnes a to fakt nejsem rusofil. Vrcholem debily pardon že to píšu natvrdo byla milostná linka... Nadržená partyzánka nechá bombu ve vlaku, který má o kus podminované koleje... Přitom riskuje chycení a zastřelení... Nechápu. Pak zahoří láskou k wermachťákovi a tak proniká na německé kontrolní stanoviště aby jej tam svedla, odvedla o kus dál do obilí na ten sex. On v klidu odejde, pozici nechá nehlídanou, nikdo jej nehledá a po sexíku a následné konverzačce (to mají ženy rády a hrdina to zřejmě veděl) se vrací na pozici. Mezitím jiná hlídka v lese plném partyzánů se svleče do naha a jde skotačit do tůně aniž by jeden hlídal... Ne - partyzáni jim neschovají hadry do ostružin a nesmějí se jak tam běhají hambatí Němčouři po lese... No prostě demence na demenci. A to bych mohl pokračovat... Samozřejmě láska pokračuje dál a chvilku jsem se musel podívat pořádně na uniformy, zda je to skutečně wermacht a ne kmen Meskaleros a zda snad já nekoukám na Vinetůa... Co oceňuji je snaha o dobové reálie a užití válečné techniky. Trochu zamrzel ten nezatemněný vlak, který si v noci svítil jak o Svatého Jána... Podrtřeno sečteno, tohle není rozhodně válečný film, není to ani moc psychologické drama, je to spíše takový dobrodružný TV snímek odehrávající se za války. Za ty kulisy a fešnou partyzánku dávám za 3 ochočené slepice, ale víc ani ň. * * * (04.10.2020)