Výkřik bez ozvěny
Ulven kommer
Ulven kommer
Tyttö, joka huusi sutta
Vargen kommer
Epizódy(8)
Obsahy(1)
Holly je citlivá čtrnáctiletá dívka, která do školní eseje popsala násilné chování nevlastního otce Simona. Rodiče obvinění popírají, ale… kde je pravda? Neobvyklý případ začne vyšetřovat sociální pracovník Lars. Ten je o pravdivosti příběhu Holly přesvědčen. Rodiče ale tvrdí, že v eseji nejde o nic jiného než literární vzpouru puberťačky. Pobouření veřejnosti na sebe nenechá dlouho čekat a sympatie veřejnosti kolísají. O kvalitě seriálu Výkřik bez ozvěny svědčí řada mezinárodních filmových cen a ohlas diváků, kteří na drama z prostředí rodiny a sociálních služeb reagovali s nadšením. (Skylink 7)
(viac)Videá (1)
Recenzie (28)
Viděl jsem - jednak z vlastní hlouposti a jednak mi nějaké díly nešly stáhnout - jen díly 1, 4, 5, 6; snad se mi podaří dokout i ty poslední, k přeskočeným se nebudu vracet.... Myšlenka, že rodiče rodí děti, které budou později dobrými služebníky (především v práci a ve válce) společnosti, které již pak budou zcela patřit, je myšlenka nesmírně stará, byť by se mohlo zdát, že její realizace byla ukončena povinnou školní docházkou. Důvodem, proč tomu tak není a proč tento proces nebyl dosud (úspěšně) dokončen je fakt, že dětský materiál, který společnost dostávala (a snad ještě někde dostává) není zcela kvalitní ani se na něj nejde vždycky a všem spolehnout (viz též "střelba dětí do dětí", zběhové, zločinci, revolucionáři atd. We don't need no education, jak si to namyslil Roger Waters, to je tak dobré akorát do písničky.). Společnost musí dítě monitorovat od narození (v brzku snad ještě dříve), a pokud jeho společenskou flexibilitu (přizpůsobení se danému stavu společnosti) nezaručí rodiče, musí to udělat ona. "Sociálník" Lars postupuje zcela konsekventně (zda v Holininu verzi věří nebo ne, nehraje přitom žádnou roli). Konsekventně si vede i Holina, Sigmund Freud by ji odhalil sice již při prvním letmém setkání, ale psychické úchylky (od chybných úkonů, přes známé infantilní objasnění rodičovského sexu, až po čmárání po praseti) do dialogu společnost-dítě prostě nepatří. Dříve platilo: když se dítě nepřizpůsobí společnosti, ať zhebne. Dnes jsme dál: dítě se musí společnosti přizpůsobit a pak může sťastně umřít. ()
Prvých 5 epizód skvelá naťahovačka. Tempo slabšie, ale atmosféra silná a človek je na vážkach, nevie, komu veriť. Je to niečo na spôsob filmu Hon, alebo máme do činenia s agresorom? Ale prečo sa potom žena, syn atď. o tom nezmienia a bránia ho? Kto klame? V šiestej časti prichádza rozuzlenie a posledné dva toto rozuzlenie ešte potvrdia určitými scénami. Prvoplánové riešenie, ktoré neprinieslo žiadne prekvapenie. A hlavne pri spätnom pohľade nedáva konanie postáv v prvej polovici seriálu žiadny zmysel. Očakával som nejaké odvážnejšie vyústenie. Ale tak v tradičnej bielej rodine vlastne nič nefunguje, takže štruktúrou to zapadlo do nového liberálneho naratívu. ()
Přepjatost sociální péče a neschopnost orientovat se v sice složité situaci, ale s vcelku jasným vyústěním bere dech. Nedbání přání dítěte a jeho surové oddalování z rodiny ještě víc. Je krásné hájit zájmy dítěte a rodinný soulad, ale tam, kde původní humanistická myšlenka ztrácí kontakt se skutečností, dostává se současně do jiných a naprosto nechtěných poloh. To vše při vědomí, že na dálku se vidí vše jednodušeji a jednoznačněji. Včetně toho, že lidé jsou jen lidmi. I křehkost má své meze. Jak ukazuje tento umělecký dokument-studie svého druhu. Násilné lámání děje v posledním díle na tom nemůže nic změnit. ()
Seriál Výkřik bez ozvěny otevírá velmi těžké téma, které se dotýká mnohem většího počtu lidí, než si je široká veřejnost schopna vůbec přiznat. Pomalu se totiž stává běžným standardem, že osoby žijící v partnerském svazku společně pečují o děti, jež nemají stejného otce, což s sebou zákonitě nese spoustu komplikací ve vztazích mezi jednotlivými členy domácnosti. O psychickém či fyzickém nátlaku, k němuž v důsledku toho často dochází, asi není potřeba se zmiňovat. Problém spočívá mimo jiné v tom, že málokdo se s něčím podobným dokáže svěřit svým blízkým a známým, natožpak sociálním pracovníkům nebo policistům... Severským tvůrcům rozhodně patří můj neskonalý obdiv za řemeslně perfektní a nebývale důkladné zpracování tohoto bolestného námětu. (95%) ()
Príliš čitateľné, pričom záver a s tým spojené rozuzlenie, nezostali nič dlžné významu mojích prvých dvoch slov. Postupná gradácia konfliktu je extrémne nevýrazná, záver zas odseknutý a tak nie je táto Nórska sociálka nijak výnimočnou záležitosťou. Chápem tvorcov so snahou všemožne tématicky šokovať a vytĺcť tak z toho kapitál, keďže Nórsky systém odoberania detí je doslova šialený a potrebujú si to nejakým spôsobom obhájiť pred svetom. Koniec koncov, či veríte alebo nie, poďla štatistík je 70% detí v domácnostiach týraných, sexuálny predátor je odhalený v priemere po osemdesiatom spáchanom skutku (!!), no mne to príde miestami aj tak pritiahnuté za vlasy. Asi stará škola, neviem. Veď sa zamyslime, akoby asi dopadali naši rodičia, ktorý nám v snahe vychovať z nás lepšieho človeka, nejeden krát varechou, zmaľovali riť? Iná kultúra, iné mravy, iný pohľad, no jedným dychom dodám, že je to veľmi vážny problém, ktorý sa dlhodobo zľahčuje a prehliada, keďže sa prevažne týka rodín zo sociálne slabších vrstiev, v ktorých sa matky pod vplyvom alkoholu, úmyselne stávajú pritakávačom agresorovi, ktorý ich doslova a dopismena drží v hrsti. ()
Galéria (54)
Reklama