Znamenia

Po zkušenostech s režisérem Shyamalanem člověk sleduje každý detail v předtuše Velké Pointy, okolo níž se celou dobu krouží. Uzavírá sám se sebou sázku, jestli tomu tentokrát přijde na kloub dřív, než by měl. A po zjištění, že Znamení žádnou Velkou Pointu nemají, přichází zklamání, možná i pocit podvodu. To chápu. Mně naštěstí někdo předem připravil na to, že z pointy nic nebude, tak jsem to pustil z hlavy a zklamaný nejsem. Bál jsem se, bavil jsem se a jsem spokojen. 80% (07.02.2007)

Předem se musím přiznat, že Šestý smysl i Vyvolený se mi líbily, nicméně i přes svá překvapivá vyústění jsem z nich neměl tak úžasné dojmy, jako většina diváků. To už se ale nedá říct o mých dojmech, které mě plně ovládly během a zejména pak po skončení filmu Znamení. Musím uznat, že Shyamalan je naprosto geniální. Natočit sci-fi thriller, až skoro horor, a to s minimem speciálních efektů a šokujících masek (navíc poměrně jednoduchých), to totiž nedokáže každý. Už úvodní tóny grandiózní hudební složky od Jamese Newtona Howarda mě nenechaly na pochybách, že tohle nebude jen takový standartní thriller. A taky že nebyl. Přiznávám, že místy jsem měl nervy napjaté k prasknutí, přičemž paradoxně největší úlek u valné části diváků vyvolávaly zvuky běžného života (např. zazvonění telefonu), zasazené ovšem do onoho správného momentu napětí. Velice pozoruhodná je také konfrontace v posledních desítkách let stále sílícího fenoménu UFO s otázkou víry. Myslím, že Mel Gibson se do role pastora, jenž svou víru pozbyl, hodí velice dobře, a i když tentokrát nepodává oscarový výkon, nenechá nikoho na pochybách o tom, že je velkým hercem. Joaquin Phoenix mě mile překvapil. Jeho role mi připadala napsaná tak nějak "dvourozměrně", ale on jí dokázal vtisknout i ten chybějící třetí rozměr (na rozdíl třeba od Gladiátora, kde z "třírozměrné" role udělal naopak "dvourozměrnou"). Obě děti hrají také velice dobře, zbytek postav už pak nemá dostatečný prostor. Jediná drobná vada na kráse je pak poněkud slabší pointa (a nesouvisí to s tím, že není šokující), na ní se dalo určitě ještě zapracovat. Nicméně to je jen drobný detail, který celkové úrovni filmu rozhodně nemůže výrazně ublížit. Netrpělivě očekávám Shyamalanův další film. (26.10.2002)

M. Night Shyamalan rozehrál ve svém snímku ZNAMENÍ velmi zajímavou „partii“. Na povrchu rozehraný napínavý příběh (thriller) skrývá ve svém nitru velmi silné, filozoficko-psychologicky laděné drama o opodstatněnosti (v tom nejlepším slova smyslu míněné) víry. Tímto směrem se pak snímek dotýká problematiky štěstí, náhody, strachu či naděje. ZNAMENÍ je výborně zpracován. Po formální stránce se mu nedá snad (téměř) nic vytknout - kvalitní scénář je Shyamalanem skvěle zpracován, hudební složka (Jamese Newtona Howarda) ani v jednu chvíli nezklame, herci podávají velmi dobré výkony. Je s podivem, jak vypjatou atmosféru dokáže Shyamalan vytvořit za použití tak „skromných prostředků“ - zvuk, hluk, stíny, mihotání se postav etc. Shrnuto a podtrženo: Shyamalanův opus beru za velmi kvalitní drama, thriller a sci-fi. Za horor ho však já osobně nepovažuji. Ale o to vlastně asi v tomto snímku ani nejde (16.09.2003)

Scénář: M. Night Shyamalan .. Dokonale, originálně a bravurně zpracovaný útok mimozemšťanů na Zemi! Shyamalan zase dokazuje, že je scénáristický genius a režijně si vede stejně tak dobře! Jednoznačně vrchol jeho tvorby. Strach, napětí a hutná atmosféra jen na základě toho, že "nic" nevidíte. Celé Znamení je pouze vodítko a je jen na Vás, co si domyslíte.. (17.04.2005)

Začnu tím pozitivním. Líbilo se mi, jak v závěru Shyamalan použil dívčinu obsesi z vody a Merillovu baseballovou schopnost "pořádně máchat". Obojí, zdánlivě nesouvisející s dějem, vyústilo ve zdařilou pointu. Také je pravda, že některé scény jsou skvěle natočené a infarktově napínavé, Shyamalan prostě "z prdu umí udělat kuličku". A teď to horší - Shyamalan se snaží řešit spoustu otázek - otázku víry, rodičovství a další a další. Hodně to narušuje soudržnost děje a mnohdy i nudí. Některé scény (rádoby emocionálně vypjatá scéna s modlením před jídlem, dialog se svojí umírající ženou) působí zde strašně nepřirozeně. Shyamalan jako přesvědčený katolík si řeší své problémy, psychologie mu moc nejde a výsledkem je podivný paskvil - něco mezi psychologickým filmem a čistokrevným hororem. Obojí dohromady k sobě moc nepasuje a nedrží pohromadě. (18.05.2003)