Akira

Futurizmus rozmachlených špinavých ulíc ovládajúcich mocnými. Je mimoriadne zaujímavé, akú drsnú hermetickú charakterizáciu sprevádza dej postavy celoplošne a náležite ich rozvíja. Farby sú pútače, ktoré v temnej noci performujú svojvoľne a vlastným "rozprávačským jazykom" nimi pretkávajú. Z akcie sa stáva honba, z neurčitosti mysticizmus a animačne v područí japonských grafikoch Akira evokuje masopudný exotizmus, ktorý inšpiroval k vzniku celého radu akčných filmov. Snáď iba Ghost in the Shell (1995) mu dokáže v takej miere i medzi takou celospoločenskou obľubou výsostne konkurovať. (20.09.2016)

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)

Totálně překombinovaná sračka. I když byla během sledování moje krev čistá jako lilie, tak jsem se v tom ději prostě nezvládl zorientovat. Když jsem si po skončení přečetl, o čem že to vlastně celé mělo být, tak toho, že jsem to nepochopil vlastně ani nelituji. Příběh je extrémně lobotomická záležitost. Zřejmě cítím podvědomě vůči anime žánru jakousi nenávist. Srozumitelnosti příliš neprospívá ani půl druhého milionu postav, přičemž se u žádné postavy nejde do hloubky, ale jsou jen jaksi ledabyle načrtnuty. Animace je stará a tím pádem i hnusná. Za pochvalu stojí snad pouze soundtrack, ale ten sám o sobě na odpadu vůbec nic nemění. (23.08.2016)

Pecka ktorú bohužiaľ nedokážem doceniť ( celé to bolo príliš mimo mňa) ale narozdiel od pózerských artoviek ju nemám problém oceniť.A navyše posledná cca tretina je niečo úchvatné. Objektívne ( ak niečo také existuje) by som išiel v pohode aj na 10/10. A subjektívne by som osmičku (keď už, tak len kvôli tomu záveru) zo seba v pohode dostal. Kto má rád tento štýl a ešte nevidel, choďte do toho. (18.01.2015)

Film, který vám nevysvětli skoro nic, prostě se začne dít a nechá na vás, jak rychle se v jeho světě zorientujete, kdy vám dojde, co se vlastně stalo tehdy a oč jde právě teď. Někdy v polovině jsem věděl, že budu muset Akiru vidět znovu, abych všechny souvislosti chápal hned od začátku, ale rozhodně mi to nepokazilo zážitek z té doslova krásné podívané (tohle je vážně film pro kina - a ta hudba!) a film to nepřipravilo o pointu. (19.11.2023)